Naposledy se vydáme
do přízemních končin a světa broučků, mravenců a jiné havěti který mi velcí navštívíme jen zřídka 
....
....
Jsem rošťák i džentlmen, gaučák i sportovec, kamarád i hlídač, ale hlavně JSEM DANDÍK !
02 července 2013
01 července 2013
Teroristí pro Mengano a krajina pro všechny....
Procházky lesem mne dřív
nebo později vždycky zavedou na louku kde vznikla úpně nová část Mníšku. Je zde spousty nových domů ať již obydlených, dostavovaných či ještě pár míst na své majitele teprve čeká. V jednom z nich, takovém kde by vzhledem k jeho velikosti člověk čekal spíš velkého psa na mne vyběhl k plotu tenhle malý terorista. Sice nejdřív rafal a ňafal, ale jak jsem přišla blíž ukázalo se že spíš ze zvědavosti a touze po hlazení. Splnila jsem mu přání, řádně podrbala na hlavičce, pohladila, zaňůňala na něj a on mi na oplátku zapózoval. Na vteřinku. Jinak to byla živá rtuť.....
Jak se tak na něj koukám, začínám mít podezření že náš Mates nemá jen jezevčí předky....
Od nové výstavby mne cesta zase zavede do lesa, tedy do toho co z něj pomalu zůstává. Ale o tom už jsem se několikrát zmiňovala, takže to už dál nebudu rozmazávat. Někdy se ale díky tomu otevřou krásné výhledy na protější hřeben, po kterém vede ze Stříbrné Lhoty cesta k nádherné hřebenovce která je v zimě využíváná běžkaři a v létě cykloturisty. Se synem jsme se po ní dostali k oné zapomenuté raketové základně jedním směrem a druhým ke kapli sv. Maří Magdalény nad Mníškem druhým směrem....
No jo, já vím....ty všudypřítomné dráty...
Poslední mohykáni kteří zůstali. Víte proč?
Jo, a na tohle místo se hodlám vypravit příště až bude zapadat sluníčko, je z něj skvělý výhled....
Malé lesní očko, tedy spíš následek bouřky a deště který se tu prohnal den před tím, než jsem přijela. Krásně se v něm zhlíželo podvečerní sluníčko....
Díky potopním a díky těmhle různým velkým i malým loužím byl tentokrát pobyt dost otravný díky neskutečnému množství komárů kteří byli opravdu, ale opravdu děsně otravní. Bez postřiku repelentem by byl člověk za chvíli totálně obsypaný těma potvorama.
30 června 2013
Květové....
Při courání a toulání po cestách
okolo zahrad vžycky koukám po tom co se kde skvěje za i před plotem. A že se někdy skvějí krásné květy. Růže, pustoryly, tavolníky ....Několik takových jsem zvěčnila a tady jsou...
Na tuhle růžičku mám políčeno už dost dlouho, jen jsem ještě nezachytila na zahradě majitele
abych je poprosila o to abych si mohla jednu větvičku odlomit na zakořenění. Je to nádherná popínavka a čím déle kvete tím je její okraj tmavší a širší.
Za to tahle už si hoví v zemi. Tedy u maminky, zapoměla jsem jí tam i s větvičkami tújí které jsem si nalámala. Ještě že i ona má zahrádku a ví co a jak...
Krasavice a adeptka číslo tři....hodně za ty dva roky co jí sleduju vyrostla.
Co je ta zlatá koule jsem stále dumala a pátrala od doby kdy jsem jí viděla porvé. Krásně sladce voní, opravdu hodne rychle roste a má krásnou založlutou barvu která dodává energii. A jméno? Čilimník....
Pustoryly nebo-li nepravé jasmíny....i oni mají dosti variabilní květy. Od jednoduchých se čtyřmi okvětními lístky přes pětilístkové až po růžičky připomínající plnokvěté. Vzpomínám si na pustoryl který kvetl na chalupě na rozhraní zahrady-sadu a lesa. Ohromný keř každý rok na začátku prázdnin obsypaný květy a jeho vůně se nesla celým sadem až ke stolu kde se sedávalo.
Název Veigelia (Vajgélie) není opravdu pro tuhle krásku zrovna lichotivý. Ale je to velmi vděčný keř s různobarevnými květy a buď zelenými nebo panašovanými listy....zvláštní je jak růžový kultivar má různé odstíny květů kvetoucí na jedné větvičce. Od růžového až po bílý. U těch červeně kvetoucích jsem to nezaznamenala....
Oba tyto květy patří Tavolníku jen různým odrůdám. I ony mohou mít listy zelené nebo žluté(kultivary Gold) a květy bílé.
Tahle popínavka taky provázela mé dětství a dospívání. Já ji znám pod jménem Rdesno baldžuánské. Píšu schválně že ji tak znám já, od té doby se taxonomie několikrát změnila a nový název si nějak nemohu zapamatovat. Dokáže se šplhat do velkých výšek a velmi brzy porůst plot neprostupnou hustou spletí. Jelikož brzy dřevnatí nepotřebuje moc opory, tu si dělá sama sobě. Po odkvětu laty zčervenají plody ve stejném tvaru jak květy a později uschnou. Je to rostlina dost invazivní a vzrůstná a proto je dobré si dobře rozmyslet kam se sází. Jako malý děcka jsme jeho kyselé listy žvýkali jako šťovík nebo šťavel.
Pohledy z přízemí....2
Zvu vás k dalším pohledům
z nebo do přízemí. Tam kde je svět úplně jiný....a nám málo známý.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)