Jelikož středa a čtvrtek byly dny kdy pršelo, vegetila jsem si a lenošila na chatě u krbovek a poslechu mých oblíbených interpretů. V pátek ale bylo od rána nádherně slunečno a já si řekla že prostě poslední klidný půlden strávím v lese na houbách a že se vypravím ke kolejím jestli se nepřihodí nějaká inspirace nebo se třeba neukáže zase ta parádní parní lokomotiva. Takže hned po prvním ranním telefonátu silně rozčílené dcery a jak jsem v pozsdí slyšela ještě vytočenějšího syna jsem prostě telefon vypla abych alespoň chvíli měla od nich pokoj.
Hub bylo tedy v lese rozhodně o moc míň než houbařů, protože ty dva propršené dny daly národu houbařů určitou naději na to, že by něco mohlo začít růst. Tak ne že by nerostlo, jen prostě houbaři byli v přesilovce. Našla jsem půl tašky, bylo by i víc, ale bedly se špatně transportují a klouzci byli po těch deštích opravdu kluzcí takže jsem tentokrát sebrala jen pár a zbytek nechala ostatním....
Jen ta mašinka se nekonala a ani žádná jiná, tož zbyly jen ty koleje a všechno to kolem nich....
