Když je státní svátek ....

 

.... a matička příroda se nad vámi slituje 

a v tomhle divném období vám sešle jeden jediný slunečný den, je hřích sedět doma. Normálně bych byla, tedy za dobrého počasí, na chatě a pořádala tradiční výjezd na podzimní Dobříš, jenže za a) svátek vyšel dost blbě na prostředek týdne a za b) sice nám chalupy a chaty zůstaly vládou milostivě zpřístupněny, ale když je takhle hnusně, raději se vinu kolem radiátoru, protože mám teplo bez práce a zadarmo. A tak jsem muže vytáhla na náš pravidelný podzimní výlet konaný po dvou letech, mezi tím ho totiž nikdy nikam nedostanu. Na otázku kam tedy chci byla odpověď sice těžší, těch míst je víc, ale jedno mne naskočilo skoro hned. Klášter Hedeč. Povětšinou jezdíme na tenhle podzimní výlet na Zemskou bránu, Neratov a nebo na Šerlich, to jsou sice úžasná místa, ale už je znám. Tohle místo znám jen z vyprávění a občasných fotek na fb. A popravdě, zapadlo i trochu do schématu mých výletů téhle podzimní doby. Poutních míst. Proč zrovna poutní místa když jsem zapřísáhlý nepřítel církve fakt nevím, ale spíš mi jde o tu architekturu těchto míst než o nějaký genius locí, i když, pravda na některých místech je obrovská energie kterou cítí i takový echt ateista jako jsem já. Takže po Mariánské hoře u Lanškrouna, Neratovu, poutním areálu Skalka na Mníšku, Svaté Hoře v Příbrami tedy přišel na řadu klášter Hedeč. 

Areál stojí na místě zvaném Hora Matky Boží (dříve Lysá hora) ve výšce 760 m.n.m nad městem Králíky. Jeho výstavba je spjatá se zdejším rodákem a královéhradeckým biskupem Tobiášem Janem Beckerem, protože jako malé dítě chodil s ostatními dětmi na Lysou horu zpívat mariánské písně a společně se modlit, a umínil si, že zde, až vyroste, postaví kostel. A tomu se také v roce 1696 stalo, začala toho roku výstavba trojlodního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Kostel byl dokončen o čtyři roky později a nad hlavní oltář byl instalován obraz Panny Marie Sněžné, který je namalovaný podle originálu z římského chrámu Santa Maria Maggiore a stal se tak srdcem poutního místa, které dostalo i nový název. Z Lysé hory se stala Hora Matky Boží. V roce 1710 pozval biskup Becker do nově postaveného kláštera řád Servitů, t.j. služebníků Panny Marie.

Věhlas poutního místa rostl a během hlavních poutí se zde vystřídalo na sto tisíc poutníků. V roce 1883 byl klášter zrušen, a do uprázdněné budovy se nastěhovali redemptoristé. A je zvláštní, že tímto okamžikem se propojila dvě místa od sebe vzdálená stovky kilometrů ale jejich osudy se dost podobaly. (redemptoristé, jak si možná pamatujete, totiž získali Svatou Horu v Příbrami) Ti zde zůstali do roku 1950, tedy do let největšího pronásledování církví u nás, po rušení řádů a kostelů císařem Josefem II. Byl zde zřízen internační tábor pro řeholníky, které komunisté vyhnali z jejich působišť, a v roce 60 zde byl zřízen domov pro stejně vyhnané řeholnice. V pozdějších letech areál chátral, nicméně se naštěstí zachoval vcelku bez větších škod. 

Od roku 1990 se díky finančním prostředkům redemptoristů a státního rozpočtu areál začal rekonstruovat, k čemuž významně napomohl i zdejší rodák, německý důchodce Franz Jentschke, který založil pro obnovu poutního místa nadaci. V sousedství poutního chrámu byl v roce 1993 otevřen i poutní dům, který se v dnešní době rekonstruuje a přistavuje. Redemptoristé areál spravovali od roku 2002 do roku 2013, poté jej pro nedostatek členů řádů a kvůli množství míst o která se starají opustili. Duchovní a finanční správu převzalo Královéhradecké biskupství. Do roku 2012 zde žil jeden kněz vykonávající duchovní správu a vypomáhat sem jezdili redemptoristé z již zmíněné Svaté Hory v Příbrami. Od roku 2013 zde žije jeden diecézní kněz který vykonává duchovní správu. Konají se zde pravidelné mše a samozřejmě poutě. A jak už mám "štěstí" na státní svátek bylo zavřeno a tak vám bohužel z vnitřního areálu a kostela nemůžu ukázat nic. Což mne dost štve, protože třeba taková mramorová kaple Svatých schodů napodobuje schodiště z hradu Antonia v Jeruzalémě, případně i něco z expozice muzea Internace ....

Vzhledem k výšce Hory Matky Boží, je areál kláštera vidět už zdálky

Svátek nesvátek, uklízet se musí ...

Městečko Králíky, a pohled na pěkně strmou hlavní přístupovou cestu od náměstí lemovanou lipovou alejí. Nešli jsme po ní, jako správní lufťáci jsme si vyjeli až nahoru autem. Ale myslím, že ta cesta autem je mnohem poetičtější, protože vede okolo krásných podhorských dřevěnic. A tak ani nevím, jestli na té cestě ještě stojí ony původní osmiboké kaple. Dvě z nich jsou těsně pod schodištěm.

Pohled na klášter z nedaleké vyhlídky na které stojí socha Pozorovatele. O ní, o rozhledně a jejím okolí, i pohledech na něj až příště

Nedaleko od kláštera stojí rozhledna Val, podle stejnojmenné hory. je jasné, že jsem tuhle mojí oblíbenou atrakci nemohla vynechat. Z ní je na klášter takovýhle pohled