Vzpomínky.....téma které mne v poslední době dost pronásleduje. Vzpomínky na dětství strávené na naší bývalé chalupě se mi začaly vracet díky tomu, že umřel tatínek a já mu blahořečila za to, jak krásné dětství a dospívání jsem tam díky němu mohla zažívat. Při třídění fotek v počítači jsem objevila čtyři fotky z června roku 97, kdy republikou proběhla první vlna velkých a tragických povodní a vzpomínala na to jak to bylo u nás. Další vzpomínky se vázaly opět k chalupě ale už do doby kdy mi bylo osmnáct, prožívala jsem tam své velké prázdninové lásky i veselé chvíle na venkovských zábavách a to proto, že mi psal kamarád, že by se opět měl na chvíli z Kanady ukázat jeden z nás, veselých harcovníků po zábavách, bálech a pod. Naše minulé setkání bylo totiž úžasné a břicha nás od smíchu bolela jetě při cestě domů....
Vzpomínky nás provázejí na každém kroku, uchováváme si vzpomínky na blízké, na lidi kteří se v našem životě dlouho neohřáli, leč setkání s nimi bylo v něčem pro nás přínosné, na věci dobré i ty špatné. Vzpomínky si nosíme sebou stále v hlavě a srdci, archivujeme si je pro čas, kdy nám přinášejí úlevu když je nám opravdu zle na duši, vracíme se k nim, když nám někdo ublíží, někdy se vynoří zcela nezvaně a připomenou naší temnější stránku. A když už si nevybavíme to co bychom chtěli, pomáháme si jinou formou vzpomínek a to fotkami. Já osobně věřím, že největší ztrátou pro lidi kteří vyhořeli, nebo jim dům vzala voda je ztráta fotografií. Tím totiž jakoby člověk přišel o polovinu vzpomínek. Všechno se dá nahradit, koupit nové ale ty zázraky zachycené na fotografiích, lidé dávno zemřelí, věci které již neexistují už se nikdy nahradit nedají....
Přijít o vzpomínky je možná smutné, ale ještě smutnější je nemít na CO vzpomínat.....
krásný, pravdivý článek, díky fotografiím jsem si vzpomněla na kupu věcí když jsem byla malinká =)
OdpovědětVymazathttp://ask.fm/AlAn99999/answer/26715168258 prosím podpořte pokud máte ask..Moc by to ocenil jinak pěkný článek :))
OdpovědětVymazatFotky jsou dobrá věc. Je na nich i zachycen výraz lidí, jak se cítili.
OdpovědětVymazatAno, pěkně jsi to napsala, že nejhorší je nemít na co vzpomínat. Moje fotky z děztství a mládí i deníky mých rodičů se utopily při povodních roku 1997. Byly v suchém sklepě ve skříni, ale nějakým záhadným způsobem se k nám dostala voda, která vydržela deset dnů rozkládat vše, co ji přišlo do cesty. Moc pěkná vzpomínka.
OdpovědětVymazatMám stejný názor. Když si tak říkám, co bych dělala, kdyby hořelo, skončím vždycky u pořadí děti, zvířata, fotky a pryč.
OdpovědětVymazat[4]: Povodňové vzpomínání na 97mý je také
OdpovědětVymazat[5]: Tak s noťasem je to jednoduší, ten bafneš pod rameno, pod druhé psa a je to.... . Ne, ono se to teď říká dobře, ale když k něčemu dojde je to pěkná hoňka. U nás už naštěstí položka děti odpadá, syn je odstěhovaný a dcera by se starala o své věci, takže u mne by to bylo psi, kočky, noťas, doklady kíče od chaty, foťák a pryč. A zapřáhnout se do klecí s papouchama, mají naštěstí kolečka
OdpovědětVymazatZažila jsem a je to pravda. Když jsme se stěhovali, nechali jsme na starým ještě pár věcí na odvoz. Pořád byl čas, bráchové s auty byli pořád zaměstnaní, a pak nás tam na starým vykradli. Nevím,co si mysleli, že tam najdou, ale měla jsem ta m fotky a dva starý deníky, co jsem si psala jako holka. Zlodějům k ničemu, pro mě nevyčíslitelná ztráta - ještěže aspoň nějaké fotky jsem si odvezla už předtím.
OdpovědětVymazat[8]: Já při stěhování přišla o všechny školní fotky a o pár rodinnejch. Sice jsem si část těch školních stáhla z netu na Spolužácích kam je dala po slejzáku jedna solužačka, ale nedala tam všechny, takže mi ještě chyběj. Rodinné už nenajdu nikdy. Nechápu, jak moje babička mohla po dědově smrti vyházet všechny fotky které byly, já bych je tak brala....nevím vlastně pořádně o naší rodině nic. Jen to že má prababička byla rozená Rakušanka z Vídně takže mám z jedné strany určitě rakouskou krev a možná z druhé německou, ale to nevím, protože se rodiče rozvedli když mi byly čtyři roky a moc toho také o nich nevím....
OdpovědětVymazatAsi nejhezčí jsou vzpomínky na dětství, a když jsou k nim ještě fotky, je vzpomínání mnohem lepší. Hlavně aby člověk měl na co vzpomínat, v tom máš pravdu, Vendy.
OdpovědětVymazat