Dobřichovice na pokračování ....

Když jsem byla před pěti (fuj to to utíká) lety na první Čerfově fotovýstavě na zámku v Dobřichovicích, byla jsem nadšená, ale zároveň i mé sebevědomí (už tak dost nízké) dostalo řádnou ťafku.Tak parádní fotky prostě nikdy nemůžu zvládnout. (Kdybys nebyla Chmelařko líná vstát ráno brzy, něco málo by se ti mohlo možná podařit, tak nekňuč)

Když letos Petr ohlásil další zámeckou výstavu, byl program na jeden chatový víkend daný. Scukly jsme se ještě s Padesátkou a první zářijový víkend vyrazily na výstavu společně. A opět jsem nelitovala a opět jsem jen tiše záviděla. Jak nápady (Bože, proč něco tak jednoduchého nenapadne i mě?) tak provedení. Sice nás na komentované prohlídce bylo jen pár, ale i tak to bylo fajn. 

Po výstavě jsme se ještě byli tak trochu projít po Dobřichovicích, tedy po jejich části kde stojí ty nádherné prvorepublikové vily, kam na letní byty jezdili páni radové a jiná smetánka tehdejšího pražského života. Já tyhle vily miluju, vždycky jsem si přála nějakou takovou mít a hlavně aby měla věž, kde bych měla svou ložnici a trucovnu.

Tak v Dobřichovicích bych si vybrala, protože kdo neměl věž, jakoby nebyl. Připadala jsem si jako architektonický Pavlovův pes který slintal víc a víc, to jak jsme procházeli kolem tolika krásných vil. A ty zahrady! To jsou spíš malé zámecké parky. S tajemnými zákoutími i s altánky a různými místy kde jsou ukryté lavičky a s výhledy na protější kopce za Berounkou.

Jediné co mě trochu zkazilo náladu bylo počasí. Tedy nic moc, spíš zataženo a trochu nevlídno, ale dalo se to zvládnout aspoň bez deště. Když jsme se dost naprocházeli, doprovodil nás Petr na nádraží k vlaku, a my dvě odfrčely směr Praha, Padesátka na Černý most a já zpět na chatu.....

Jenže zhruba po nějakých 27 dnech jsem stála před Petrovými fotkami znovu. Opět jsem totiž byla na chatě, jenže tentokrát bylo počasí úplně jiné. Sice trochu studenější, ale nádherně sluníčkové a já snad poprvé neměla na chatě nic nutného na práci a tak bylo rozhodnuto. Jedu zas. Tentokrát bylo při komentované prohlídce lidí o něco více, já se více věnovala prohlížení, a také i focení při cestě tam i zpátky. A tak vás provedu v následujících článcích jak po výstavě, tak i po trochu po zajímavých dobřichovických místech....

Orchideje - detaily ....

Poslední fotky z mých fotohrátek jsou zaměřeny na detaily květů orchidejí. Když si dáte mezikroužky nebo fotíte makroobjektivem máte dojem že jste se dostali do nějakého fantaskního světa nebo že na vás zeje otevřená tlama vesmírného vetřelce .... 

Orchideje....

Předposlední z pokusů focení v lightboxu jsou květy nových orchidejí, které jsem si pořídila místo těch, které se rozhodly to zabalit. Občas zajdu s mužem do Kaufu a tam mají buď přímo v něm nebo v přidruženém květinářství orchideje za výbornou cenu. Chce si to sice dát trochu pozor na srdíčko, aby list v něm nebyl nahnilý, protože to by pak už z orchideje nic nebylo. V květinářství prodávají napůl odkvetlé za polovinu původní ceny a doma udělají ještě hodně parády když je člověk zbaví odkvetlých květů. A při dobré péči vykvetou zas. Takže nikdy neodolám a něco domů přinesu. A poslední akvizice jsou z Prahy z Hornbachu, když jsme se synem stěhovali byt po mamince. Stavoval se tam

pro něco do auta, a mě ta jeho zastávka stála

tři stovky ....

Peříčko II .....

Včerejší peříčka byla jen taková obyčejná. Kachní, stračí a jedno z neidentifikovaného ptáka. Dneska ale přejdeme na vyšší barevný level. Dcera mi donesla jedno paví, ne to klasické s okem ale boční, krásně ladně prohnuté do oblouku. Určitě jste si všimli jak se pávům mění barevnost peří při tom, jak se různě otáčí a jak zrovna na ně dopadá světlo. Jednou hrají do teplých tónů, podruhé zas do studených a potřetí se spojí v erupci barev. Tak vás zvu

na trochu bližší podívání se ....

Peříčko I ....

                                              

                                              Nenechte se dnešním názvem článečku zmýlit a zavézt do sféry erotických představ, které měl za úkol rozněcovat stejnojmenný televizní pořad populární v devadesátých letech. Na co se podíváme, jsou moje fotohrátky s peříčkem, starým manuálním objektivem a mezikroužky ....

Skelety ....

Následujících pár desítek (nebojte se, já je ještě proberu) fotek pochází právě z mých hokuspokusů s lightboxem. Fotila jsem květy, fotila jsem skelety různých rostlin které tu mám už delší dobu pro případ toho, že dojdou fotky v archívu a fotila jsem i peříčka, která se mi kde líbily a sebrala jsem je. Dnes se

tedy podíváme na skelety. Jinak jsem na to po dlouhé

době opět vytáhla heldu a mezikroužky 

Zelená ....

Poslední duhovou barvičkou je zelená. Tedy květů se nedočkáte, ale v přírodě je zelených věcí zajímavých pro mé oko dost a dost.

Většinou jsou všechny snímky z mých jarních a letních procházek po brdských lesích, a jen dvě nejnovější jsou z Dobřichovic a odsud.....

Modrá ...

Po fialové barvičce se dostáváme na duze k modré. Přiznávám, že v této barvě mi letos vévodila jedna z květin, a to Tibouchina. Letos se v kvetení hodně pochlapila a dokonce i můj muž okolo ní chodil a kochal se. Můžete jí znát také jako Fialkový stromek. Její velké ploché květy které rozkvétají ve vrcholových okolících mají neskutečnou barvu. Chvíli nádherně modrou, chvíli modrofialovou,

podle toho jak na ní svítí světlo. Takže taky v následujících

fotkách vede prim. A ještě jedna modrá kráska

mi letos kvetla.A to kalokvět. Ten je zas

pro změnu blankytně modrý ....

Fialová ....

Jako další duhová barvička tu je fialová. Tady musím říct mám snímků hodně. Když se tak na to dívám, je asi nejčastěji zastoupenou barvou květů v přírodě, ale i u mě na zahradě. A to jsem tedy nijak barevnost neplánovala. Prostě se to tak vyvrbilo.

A to mi přibylo letos několik nových zástupců

 této barvy. Jedna azalka, komule, čemeřice

a dřevitá japonská pivoňka ...

Červená ....

Červená, ať už žhavá, nebo tlumená hraje prim v mnoha zahradách. Samozřejmě že nejvíc jí najdeme u růží. Vždyť rudá růže je tím nej nej symbolem vášnivé lásky. Ale podle mne, nejvíc odstínů červené najdeme kupodivu u jiné květiny. A to fuchsie... ta má ať už v okvětních plátcích nebo sukýnce spoustu červených odstínů, a existují odrůdy s květy celými červenými. A co teprve Mandevilla!

Její letošní prodávané odstíny jsou temně rudé a jak ze sametu.

Pár fotek, kde prim hraje červená se mi podařilo

opět nastřádat ....

Růžová ....

A pokračujeme v dalších duhovkách. Dnes to bude o pár květinkách v různých odstínech růžové. Jsou to květinky zahradní ale i z přírody. A budou opět z rozličných koutů. Jak od nás, tak i ze zahraničních výletů....

Žlutá ....

Další barvou na květinové duze je dnešní žlutá. Optimistická a hřejivá. I když dneska svítí i sluníčko (tedy občas) a o trochu se 

oproti včerejšku oteplilo, stejně to není už ono. A tak si myslím

že trochu tepla, alespoň té žluté barvy

 vůbec není k zahození ....

Bíle ....

Po několikadenní nepřítomnosti, kdy jsem na chatě absolvovala dva podzimní výlety a užila si tak krásných slunných, i když dost chladných dnů které prodloužený víkend nabídl, se opět dostávám k novému článku. Přestože jsem nafotila dost jiných fotek, abych dodržela alespoň trochu časovou posloupnost ty ještě chvíli počkají. Navíc je musím trochu porozdělit do různých kapitol a možná i trochu jim dát jinou podobu. Jinak by jich bylo v článcích docela dost. Takže po několika cestovních článcích z výletu do Němec, se podíváme do přírody a na květy. Opět jsou to výběry z různých míst a opět jsou rozdělené podle barev. Takže dnes

nás čeká barva bílá. Je chladivá, což zrovna v

těchto hodně chladných dnech není asi zrovna 

to pravé ořechové, ale co už ....

Italská zahrada ....

Poslední se zahrad zámku Nové Hrady, kam se podíváme je Italská zahrada. Je druhou největší a zabírá celý svah od silnice k zámku. Leží sice tak trochu "bokem" od hlavního areálu ale zas je z ní pěkný rozhled na celou plochu kterou zabírá. A je na ní parádní vodní kaskáda která skýtá pro fotografování mnoho možností.

je celá lemovaná levandulí takže když jste v sezóně kvetení, ještě požitek zrakový doplňuje požitek čichový. Ostatně i záhony ve středním patře zahrady jsou taktéž lemované levandulí. 

Tak jak to ve správné italské zahradě

má být ...

Další pohledy do zámeckých zahrad ...

Pokračujeme v procházení zámeckými zahradami zámku
Nové Hrady. Minule jsme skončili v zahradě Parkánové, dnes to vezmeme letem světem zahradou Zelinářskou a nahlédneme do zahrady Bílé. Kvůli velkému množství lidí jsem spíš fotila

květiny, protože tam se to tak neprojevilo...