Staroměstká zastavení 3 ....

Když jsem se trochu pomotala po Betlémském náměstí,

vydala jsem se dál ulicí Konviktskou. Přiznávám, že

jelikož už jsme přeci jen z Prahy pryč celé čtvrtstoletí a dva roky

k tomu, už mám problém s tím přesně vědět jak na sebe ty uličky navazují,

jak se kde kříží a kam mne dovedou. Jediné co zhruba vždy vím je směr

kterým mne vedou. Občas se tak stane že si říkáte o některém místě

že se tam budete muset někdy podívat, jen si najít cestu a ono se najednou zcela

nečekaně před vámi objeví. To je přesně případ rotundy Nalezení sv. Kříže která

stojí na jednom z rohů křížení ulic Konviktská a Karoliny Světlé. Je to velmi pohledná

stavba a tak není divu že neunikla pohledu filmařů a zahrála si v mystery minisérii

Ztracená brána podle scénáře autora děl z tajemnými prvky Antonína Vašíčka.

Jen těch dopravních značek kdyby nebylo ....

---

Vedle rotundy mne upoutal zcela netradiční poutač na restauraci se zajímavým názvem.

U Chlupatýho ducha

Původně jsem měla v plánu pokračovat ulicí Karolíny Světlé

až na Národní třídu, neboť bych se dostala k místu, kde jsem z tramvaje viděla

nově stavěný, a to velmi zajímavě, dům. Ale nakonec jsem zvolila trochu delší

cestu, takže jsem odbočila do krátké uličky Krocínova. Kousek před tímto odbočením

jsem objevila velmi zajímavý obchod, hlavně pro tvořilky které šijí tašky, kabelky

nebo si rády opravují stará křesla a židle. Na ní mne upozornilo toto krásné

křeslo a látka visící za ním.

Z Krocínky vede průchod pod AV k Národnímu divadlu. Tady jsem se pomotala chvíli

po náměstí Václava Havla a pak jsem se vydala k objektu mého zájmu. Ale neodolala jsem,

a nafotila nejdřív vrcholnu secesi dvou velmi známých budov na Národní třídě.

Bývalé pojišťovny Praha a nakladatelství Topičův dům

Krásně zakomponovaný nápis

A detaily na domě

Další články už budou věnované vždy jednomu tématu, které jsem ale nafotila

na různých místech.

Pět fotek, jedna anketa .... 2

A dáme si únor ...

Staroměstská zastavení 2 ....

Když už jsem se pohybovala po Národní

řekla jsem si, že bych neměla opomenout navštívit kamarádku

v hlavním policejním hnízdě v Bartolomějské a odtamtud se vydat k Betlémské kapli.

Takže po hodině kafrání a kávě jsem vyrazila dál. Úzkou uličkou

jménem Průchodní jsem vyšla na malém bezejmenném náměstíčku ....

---

... a z něj

na náměstí Betlémské. A rozmýšlela jsem se, jestli zajít do kaple nebo na výstavu

betlémů. Nakonec se to rozhodlo samo, další prohlídka byla za hodinu a na

výstavu se nedalo pro davy dostat.

Věž kostela sv. Jiljí

Bývalý pivovar U Halánků, rodný dům Vojty Náprstka ( původním jménem Fingerhut)

dnes známé etnografické muzeum. Pivovarník Halánek byl druhý manžel jeho matky.

Věž nad historickým dvorem konventu. Patří k budově knihovny Národního

filmového archívu

Krásný přechod z Betlémské kaple do vedlejší budovy

Staroměstká zastavení 1 ....

Od sexy chlápků se dnes zase vrátíme do času

mé předvánoční procházce Prahou. Začala jsem jí na Malostranském

hřbitově, odkud jsem se tramvají přesunula na Národní a to cíleně za

jednou novinkou která tu vznikla při dostavbě nového nákupního

centra navazující na původní OD Máj. No, novinkou, ona už tam

stojí tři roky. Není hned vidět, musíte si k ní projít přízemím OC Quadrio

na malé náměstíčko které jeho stavbou vzniklo. Je to velká hlava

spisovatele Franze Kafky od kontroverzního výtvarníka Davida Černého.

Každé jeho dílo vyvolává vášnivé diskuze o tom, zda se něco takového vůbec do

Prahy hodí. Připomeňme si jeho Miminka na žižkovském vysílači, obrácený

kůň na němž sedí sv. Václav v pasáži Lucerna, Kráčející trabant, za ruku visící

Sigmund Freud (toho jsem při své procházce taky zahlédla, ale šla jsem jinam

a nenapadlo mne že to je také dílo Davida Černého,

a nejznámější jeho akce Růžový tank, kdy 28.4. 1991 ještě s jedním

kamarádem přetřeli na růžovo tank stojící na pražském Smíchově.

Mimochodem od letoška ho mají před červeným kostelem Brňáci.

Jedenáct metrů vysoká hlava složená z 42 pohyblivých pater se

nezávisle na sobě různě otáčí až se nakonec složí do podoby spisovatele
Franze Kafky. Socha je z nerezového plechu vyleštěného až do zrcadlového

lesku a v okamžiku kdy se a chvíli zastaví se v ní krásně zrcadlí okolní domy.

Mě se to moc nepodařilo, ale třeba Čerf měl odsud moc pěknou fotku.

---

Z tohoto místa pak začala moje vcelku sem a tam se motající cesta po

Starém Městě. Z Bartolomějské, kde jsem se zastavila za kamarádkou,

na Betlémské náměstí, Konviktskou do Karolíny Světlé, z ní myší dírou k Národnímu divadlu

a po Národní zpět k OC Quadrio a na tramvaj domů.

Sexy (chlapi) na vánoce ....

Pro někoho se nesou vánoce ve znamení filmových pohádek,

pro mne pohádek pro dospělé. Ne, nebojte se, nebudu tu propagovat

žádné pornofilmy jak by se mohlo podle názvu článku možná někomu zdát.

Jak se můj život odvíjel, přešla jsem od každoročního sledovacího

maratónu nových i klasických vánočních pohádek postupně ke sledování těch

klasických a od nich jsem se přesunula právě k těm pohádkám pro dospělé.

Tedy k vánočním romantickým filmům. I tady jsem došla k určité změně.

Zatímco dřív jsem sledovala dějovou linku, dneska tyhle filmy beru jako báječný

relax u kterého si se sklenkou vína krásně odpočinu, protože nemusím

o ničem přemýšlet, nechám se unášet dějem a z něčeho, co jsem dřív zavrhovala

se stali příjemní společníci pro chvíle když už nevím kudy kam. Navíc krom toho

je v nich spousta fešných chlápků, na kterých rádo spočine oko nejedné ženy.

Těch romantických filmů je natočeno mnoho, ale já mám svou určitou topku

kterou si vždy ráda zopakuju. Moje letošní sledování začalo ve středu mou oblíbenou

filmovou adaptací románu Jane Austinové Rozum a cit. Tady se moc pěkně kouká

na Alana Rickmana jako plukovníka Brandona a na Hugh Granta jako Edwarda Ferellse.

Jak skončil, hned jsem přeskočila na Prázdniny a tady přímo zářil sexy Jude Law.

Včera mne čekala klasika limonádová, kde se těch sexy chlápků sešlo hned několik.

Láska nebeská.

A opět duo Alan Rickman a Hugh Grant ke kterým přibyli

ještě Colin Firth a Liam Neeson. Pokud budou letos na některé stanici

dávat film Kate a Leopold tak tady se velmi ráda podívám na Hugh Jackmana v roli

Leopolda. Už o něco míň sleduji další z ikonických romantických filmů a tím je

Pretty woman. Ovšem na Richarda Geera se dá koukat ve všech jeho filmech.

Nicméně! byť jsem říkala že české vánoční pohádky nesleduji, je tu pár výjimek

Ale mluvit tak nějak o "novém" filmu se dá jen v jednom případě. Z té záplavy

filmových pohádek, které vznikaly a priori jako hlavní štědrovečerní film jsem si vybrala

vlastně jen jednu. Její první díl vznikl už před 12 lety a vloni k němu přibyl bratříček v podobě

druhého dílu. Právě proto, že to není ona klasická zápletka princezna - princ mi je hodně

sympatický. Jasně, Anděl Páně 1 a 2. Protože dvojka anděl Petronel a čert Uriáš, neboli

Ivan Trojan a Jiří Dvořák je prostě sladká. Ale Jiří Dvořák je opravdu po čertech sexy čert.

Teď hrábnu trochu hlouběji proti běhu času pro mou asi vůbec nejoblíbenější pohádku

kterou mám ráda už od jejího vzniku a tou je S Čerty nejsou žerty. Tady je hned

trojka sexy představitelů. Vladimír Dlouhý, Ondřej Vetchý a Karel Heřmánek.

Druhý jmenovaný si ten sexappeal tak nějak uchoval dodnes.

A ještě jeden film mám moc ráda. Není to klasická pohádka ale ani romantický film.

Je tu sice císař, císařovna, král a vévoda, ale taky spousta krásných melodií.

A herec, který o sobě vždy tvrdil že je jen malý nehezký skřet který nechápe jak

ho mohly milovat tak nádherné herečky jako Jiřina Jirásková nebo Jana Brejchová.

Teď už myslím je jasné, že se jedná o Noc na Karlštejně. Protože pro mne byl

v roli císaře Karla IV. Vlastimil Brodský hodně sexy. A velmi zdárně mu sekundovali

jak Jaromír Hanzlík, tak Waldemar Matuška. Ten, ač hlavně zpěvák, dokázal že

kdyby se nedal na pěveckou dráhu, byl by z něj velmi charizmatický herec.

Tak to je můj malý přehled filmů, kde se vyskytují hodně sexy chlapíci.

Samozřejmě se mnou o tom můžete polemizovat, můžete o tom mluvit,

můžete nesouhlasit, ale to je také jediné co s tím můžeme dělat ....

Užívejte si tedy ty svoje nej pohádky a filmy, užívejte si je sami nebo s někým,

s vínem nebo čajem, ale užívejte si je hlavně v klidu a v pohodě !

Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 4. část

V posledním článku o Malostranském hřbitově

se podíváme na významné osobnosti zde pohřbené. Ovšem někdy šlo

o osoby významné jen třeba pro Smíchov, občas byli známí celopražsky.

Některé si připomínáme i v dnešní době, jiná jména zapadla do hlubin času.

U dalších došlo k přemístění a u některých se sice ví, že zde jsou pohřbeni

nicméně jejich hroby a hrobky se nezachovaly.

Když jsem se tak procházela a fotila, všimla jsem si, že u některého

hrobu je cedulka. Tak jsem se po nich začala dívat a pár jsem jich našla.

---

Nejdojemnější náhrobek na celém hřbitově

Mimochodem Tomáškova ulice je kousek od hřbitova

Zblízka hrobka nafotit nešla, bylo málo místa, tak jsem musela zdálky. Hrobka je ta vzadu u zdi

A jak se sluší a patří na zakladatele továrny na keramické dlaždice

i na hrobce posloužila jedna. Pro portéty. Bohužel, oproti kameni ta trvanlivost není taková

Tenhle náhrobek mne hodně překvapil. To že jsou zde pohřbení světoznámí umělci

a velcí přátelé W.A.Mozarta jsem věděla od mala, ale je jsem si spojovala s některou z kaplových

hrobek. V životě by mne nenapadlo, že oba mají jen takový lehce přehlédnutelný hrob

I když to tak nevypadá, i tohle je hroka. Zbyl z ní jen Smutnící génius,

neboli Anděl strážný či ještě jinak, Anděl smrti

Je to hrobka rodiny Panzkých

Největší z náhrobků který hřbitovu vždy dominoval a pro nás děti

opředený tajemnou pověstí, že kdo vyleze nahoru a pohlédne do knihy co tam je napsané

zemře. Myslím, že jí rodiče v nás živili proto, abychom tam prostě nelozili a nespadli

a něco si neudělali. Je to náhrobek posledního pasovského biskupa

Leopolda Leonharda hraběte Thun - Hohenstein kterému patřila známá

košířská usedlost Cibulka, bohužel dnes také ve velmi dezolátním stavu.

Socha je největší litinovým dílem.

Tolik náhrobky zajímavých a slavných osobností. K tzv. zavátým, tedy k těm jejichž ostatky

jsou zde pochovány nebo byly přeneseny ale neví se kam a kde leží patří

třeba barokní architekti a stavitelé Dientzhoferové, malíř Hellich. K přeneseným o kterých se ví

kam byli přeneseni patří rodina spisovatele Arbesa, spisovatel K.J.Erben nebo významný botanik Presl.

Tolik z Malostranského hřbitova, dnes to bylo o něco delší, ale chtěla jsem už kapitolu

o hřbitově uzavřít. A příště už se podíváme po Praze ....