Pozdravy vodní .....

Po včerejším dni měl být tenhle článek (předpokládala jsem

že dnešek bude stejně teplý) krásně osvěžující. Jenže brzy ráno mne

probudila kanonáda ohromných vodních kapek bušících do střechy a střešních oken.

A bylo po spaní a po představě pár chvil na sluníčku než začnu upravovat Bobeše

na zítřejší výstavu. Navíc ještě mne čeká od půl desáté koncert Ondřeje Havelky

v Ústí nad Orlicí a závěrečný ohňostroj. On vůbec tenhle víkend nebude moc odpočinkový a stejně tak

na něj naváže i hektické pondělí.

Jak jsem zmínila v Kittenbergerovských zahradách je i spousta vodních partií a některé

jsem uveřejnila i v článcích z první návštěvy. V zimě byly lákavé, natož za slunečného

a teplého dne jakým minulá sobota byla. A k jejich prohlídce vás teď zvu ....

---

Velké biotopové jezírko má různé obyvatele. Pro případ, že by se tu zalíbilo kačkám,

mají připravený takovýto krásný plovoucí bejvák

Fontána v Toskánské zahradě

Vzadu není další průchod, ale velké zrcadlo které odráží kus zahrady za vámi

pokud stojíte takhle proti němu

Ústřední fontána Růžové zahrady ....

..... a pohled přes ní k skleněnému Pavilonu hudby

Račte se posadit a debatujte. Fotánka vám k tomu bude mírně šumět a bublat

V pozadí velké fontány je vysoká bylinková spirála

To by se válelo, to by se plavalo, to by se relaxovalo ....

..... a kochalo

Asi se ptáte, co tohle má společného s vodou. I když se to nezdá, má.

Je to taky fontána. Kovová koule z které teče tenký pramínek a rozlévá se

po celém jejím obvodu. I ty jsem měla nafocené v prosincových článcích.

A protože je tak krásně vyleštěná neodolala jsem jednomu trochu

kudrnatému selfie

Podívej, kvete růže ...

.... podívej kvete růže, ta tvá ....

No moje tedy určitě ne, neboť z těch krasavic které vám teď ukáži nemám žádnou.

Ha, beru zpět, jednu mám. Toho strakatýho harlekýna. Ale ty nádherné Bourbonky ne. Dokonce jsem

byla rozhodnutá si jí koupit, když selhaly fuchsie, ale nejmenší sazenice měřily skoro metr

na výšku a to nevím jestli by mne autobusák nevyhodil. Asi by se mu kvůli jedné růži otvírat

zavazadlový prostor nechtělo. Hned přímo na parkovišti vás tyhle voňavé (A to opravdu hodně voňavé)

krasavice přivítají při výstupu s autobusu, a spolu s hromadami levandule vytváří krásnou voňavou atmosféru

která vás má navnadit na další zážitky.

Ale i v zahradách jich najdete dost (no tedy jak se to vezme) jak v Růžové zahradě, tak i v jiných

parterech kde na sebe už zdálky upozorňují příjemnou vůní ...

---

" Podívej se a přivoň, ať víš co tě ještě čeká .... je nás tu víc ! "

Takhle vás uvítají při výstupuz autobusu

Tyto růže jsou staré francouzské odrůdy parkových růží. Jejich krásou a vůní se

kochali francouzští králové třeba v zahradách ve Versailles. Odtud název Bourbonky nebo Bourbonská růže.

Některé květy vypadají spíše jak pivoňky, ale jsou to růže

To není jeden květ, nýbrž víc rozkvetlých najednou. Tuto jedinou z celé

té škály mám na zahradě taky

A detail jednoho květu. Jelikož se řadí mezi polyantky, nemají tolik

okvětních lístků. Za to když mají poupata, jsou to taková ta echt růžová, krásně poskládaná

Tuto růži jsem fotila už v prodejní části a mohla jsem si ukroutit hlavu nad

velikostí květu. Takto rozkvetlý byl velký jak dezertní talířek. Tudíž opravdová královna

růží. Co do velikosti ale i do vůně.

Poslední tři růže jsou z klášterních zahrad v Melku. Je to růže damascénská, patří mezi

růže botanické a spolu s růží svraskalou patří mezi ty, z kterých se vyrábí růžový olej

či se vůbec používají v parfumářství a kosmetice. Její květy nejsou velké, ale ta vůně ....

Růže damascénská odrůda " Rosa da Alhambra "

Růže damascénská odrůda " Jacques Cartier "

Květinový pozdrav ze Schilternu ....

Co by to bylo za zahrady bez květů.Těch je v Kittenbergerových zážitkových

zahradách "Svět divů v zahradách fantazie", jak zní celý oficiání název této instituce, velmi

velmi mnoho. Od jara do podzimu ...

Co by to taky bylo za zahrady bez květin. První květový článek je věnován různým druhům,druhý bude

věnovaný čistě jen růžím. Ač jsem v úvodním článku brblala, že jsem tedy čekala víc,

přesto si pro svou krásu ten samostatný článek myslím zaslouží.

Nejsou tu v plném květu jen květiny, ale i keře. Třeba takový Trojpuk

latinsky Deutzia. Vypadá trochu jak nějaká odrůda pustorylu, ale nemá jeho někdy až

přespříliš intenzivní vůni.

---

Kdo někdy navštívil Středozemí, případně pěstoval citrusy ví co je tenhle květ zač.

Ano je to květ citroníku, a jako každý správný citrus nejen že má na keři květy, ale

i dozrávající plody. A fakt úžasně voní ...

A tohle viselo hned na vedlejší větvičce

Čtyři následující fotky nejsou ze zahrad v Schilternu, ale v Melku. Jak se tenhle krásně kvetoucí

keř jmenuje vážně nevím, a a ni si nepamatuji, že bych ho někdy někde viděla tady u nás.

Tím nechci říct že tu třeba někde u někoho na zahradě neroste ... pokud ano, nebo pokud

někdo ví co to je, byla bych ráda kdyby mi napsal co že to je.

A takhle vypadá zblízka

Orchidej pantoflíček asi ve volné přírodě vidět taky hned tak nebudu mít možnost, a tak

alespoň jedna z klášterních zahrad v Melku, speciálně z japonské zahrady

Šlechtěný Kuklík je o moc hezčí než ten který mi zapleveluje zahradu.

Kopretiny na Motýlí louce vábily k tomu si do nich lehnout. Asi bych to i udělala,

nicméně u všech kopretin mě odrazuje ten jejich odér dobře zamřelých fusaklí. Ale podle

místa z kterého jsem je fotila (bylo pěkně vyležené) to některým lidem nevadí

Tohle asi není ten úplně tradiční květ, nicméne je. Mini orobinec na okraji

jednoho krásného jezírka

A další trochu jiný, tentokrát okrasná tráva Penisetum "Red Baron"

Abych vás nezahltila a aby jste se měli na co těšit, zítra bude druhá část

květinových pozdravů.

Modrá zahrada ....

..... se sice modrá nejmenuje, je to nově udělaná část

a jmenuje se Zahrada tužeb, ale v okamžiku kdy se k ní propletete nic

jiného než modrá vás nenapadne. Kakosty, rozrazily, kostace, šalvěje, šanty,ořechoplodce

všechno co jen kvete modře tady najdete. A samozřejmě voda. Ta sice není modrá, ale

pokud by byl potůček protékající touto částí klidnější, i on by v sobě měl

odraz té nádherně modré oblohy nad ním a zapadnul tak

barevností ke květům.

A jak jinak, i tady byly lavičky k posezení. Co mne překvapilo bylo

to, že všude a na všem kde se dalo sedět ležely podprdelníky. Na některých místech

dokonce stály ve stínu takové ty skvělé sedací vaky. Neexistuje tady

žádné zákaz vstupu na trávník, takže pokud máte chuť, prostě si tam vlezete a sednete

nebo lehnete a nikdo nic neřeší. Dokonce i na Motýlí louce si můžete poležet mezi

rozkvetlými kopretinami. Být to u nás, zmizely by nejdřív podprdelníky

pak by byly poničená závěsná houpací lehátka a sedací vaky.

---

Areál zahrad se skládá zatím ze čtyřiceti tématických celků plynule se prolínajích, nové

stále vznikají. Během tohoto roku by měla přibýt Papouščí džungle. Vzhledem k tomu, že

městečko Schiltern není zas tak daleko od přechodu Hatě, cesta z této části republiky

netrvá nijak dlouho. Tady od nás to bylo i s nabíráním dalších účastníků autobusem 3 hodiny.

Když se teď probírám mapou vidím, že jsou ještě místa která jsem neprošla. Takže třeba

za rok, jestli budou tyto zahrady v nabídce, bych do nich vyrazila znovu. Pokud bude všechno O.K.

Zahrady v Schiltern podruhé ....

Sobotní výjezd do Rakous byl tentokrát už veselejší v tom

že bylo za a) světlo za b)teplo. Nicméně doba trávená v autobusu je pro

mne a hlavně má záda a krk až až. Jet někam dál, tak půl dne propajdám a

cpala bych se asi práškama do aleluja. Ale tentokrát na nás nečekal jako první strmý

výstup do kopce, ale mírná procházka v krásných zahradách. Pro ty, kdo

nechtěli trávit v teplém dopoledni dvě hodiny chozením ovšem nabízejí zahrady ohromné množství

velmi luxusních míst k odpočinku a relaxu. Já jsem byla zvědavá na zdejší růžovou zahradu

protože jsem vychovaná na Růžovém sadu na Petříně. No .... nic moc.

Na netu mají psáno něco o deseti tisích sazenic, ale to mi nějak neštimovalo.

Možná ještě nebyly v květu úplně všechny, ale když jsem pak procházela prodejnou

ty růže které tam měli na prodej kvetly, ale v zahradě jsem je vůbec neviděla.

To možná byla jen taková maličká vada na kráse.

Vzala jsem to procházkou z druhé strany, kudy jsem nešla v prosinci a objevovala

zahrady a místa, která jsou buď nová, nebo v zimě prostě vypadala jinak. A že se bylo na co dívat!

Barvy, vůně, pohodová místa ... slintala jsem jak bernardýn. A všude vodní prvky. Ať jen v podobě

pítka pro návštěvníky, fontán či různých jezírek a bublátek.V tom teplu to bylo velmi osvěžující.

A už vůbec se nedivím že mají u většiny z nich zákaz koupání. Já sama bych tam vlezla

okamžitě.

Bylo na co koukat, bylo co fotit a tak jsem zase všechny návštěvy onoho dne rozdělila

do vícero částí. Z Kittenbergerovských (musím se opravit, původně jsem to brala

podle nedalekého města jak Kittenberské, ale jmenují so po zakladateli Reinherdu Kittenbergerovi)

zahrad začneme takovým pelmelem.

---

Tento pohled jsem měla už na fotkách ze zimní návštěvy, ale byť tam byla vánoční výzdoba, nebyl

tak plný barev

Jeden z mnoha různých altánků, domečků, a pergol kde se dalo posadit a kochat se

a příjemně odpočívat. Tenhle stál na kraji růžové zahrady.

Kaktusový parter

Trochu bližší pohled na kostelík a hřbitov nad Schilternem

Tohle je hodně vtipné. Největší osel v Rakousku ....

..... a jak vypadá

Čula jsem nějakou nepravost a ono jo. Kdo nahlédl neschován za foťák jak já asi se hodně divil

Kde všude se dá zasadit hosta. Mimochodem jich po celých zahradách je neurekom, mini, větší

i velké a v zajímavých barevnostech. Chtěla jsem si jednu koupit, ale zrovna tu, která se mi líbila nejvíc

tam neměli k dispozici.

Panáčci v Japonské zahradě. Taky od zimy přibyli. A jak jsem tak na ně koukala, nedalo

mi a vybrala jsem si tam jeden památeční kamínek.

Po téhle hostě jsem koukala, bohužel nebyla k mání ...

Tuto barevnost doma mám, ale vysokou. Tahle byla nizoučká s malými listy

Araukárie, ta mne zaujala tím krásně naskládaným olistěním. Tedy, ono to je něco

mezi listy a jehličím. Takové listy proměněné v něco podobné jehlicím. Strašně jsem se těšila, že

tu třeba objevím nějakou zajímavou odrůdu fuchsie a byla jsem pevně rozhodnutá si jí

koupit. Jenže zřejmě nemají fuchsie v takové oblibě jak u nás, protože sice pár jich na prodej

bylo, ale nijak zajímavé. Takže jsem zbylá eura po zaplacené vstupů prachsprostě prožrala

a propila. Byť se mi kroutily palce u nohou když jsem to výjímečně přepočtla. No nesmí se to, nesmí.

Zkazí to pak člověku náladu ...