Dnešní nášup foteček asi přinese vzpomínky jak těm, kdo si
kdysi hráli s prvními herními konzolemi nebo prvními pc počítači, které
se u nás objevili. Já si pamatuju jak to vypadalo u nás doma. Malý tříletý synek dřepí
v pyžámku na sedačce a paří s doma vyrobeným joystickem na Sinclairu ZX hry,
nebo později, když se u nás objevilo Spectrum tak se u nás scházeli chlapi z kotelny
a seděli jsme třeba čtyři hodiny u golfu .....
Nicméně další vystavené artefakty si určitě připomenou dámy, které je určitě
v životě dost často používaly 
.....
.....
Samozřejmě že dcera neodolala a připomněla si trochu léta na škole,
tam byly malé herní konzole hitem
A teď něco pro šikovné ruce. Šicí stroj nesměl chybět v žádné rodině,
u nás doma to byla stará krásná singrovka na které šila jak babička, tak
i mamina a ušily mi obě na ní spousty věcí. Pak si mamča koupila elektrický
šicí stroj.
Tohohle mazlíka mi koupil muž čistě náhodou, když šel okolo Diamantu na Václaváku
a tam je zrovna přivezli. Já nikdy k šití netíhla, na to byla mamka, ale měla jsem stroj
a tak jsem ho musela využívat. Jsem takovej blázen, který ač nemá žádné zkušenosti
usmyslí si, že nezačne takovými jednoduchými věcmi jako jsou povlaky, závěsy a podobné
věci, ne, já si usmyslela že si rovnou ušiju kostým který jsem viděla v jednom časáku.
A taky jsem si ho ušila. Za látku jsem v té době dala hodně velký peníz a pokud bych to
zkazila, byl by to průser. Nezkazila a nebyl. Měla jsem model, který hned tak někdo
neměl a nosila ho hodně dlouho..... a šití se pro mne stalo ohrmnou zálibou a díky
tomu, že jsem po nastěhování na sídliště jsem měla nad sebou stejně postiženou sousedku
která navíc odebírala BURDU jsem měla spousty možností a inspirací a můžu říct,
že jsem nějakých šest let nekoupila oblečení nikomu. Od triček počínaje přes rifle,
košile, šaty, riflové bundy po zimní bundy a oteplovací soupravy pro děti. Dokonce
i plavky jsem si šila. Manželovi do práce chodili pytle různě velkých kusů látek na
utírání rukou od šmíru kde se našlo spoustu různých materiálů a některé pytle skončili
u nás doma, potažmo dětem i mě na oblečení ..... moje šití skončilo v okamžiku, kdy
se tady v gubernii otevřel první hrabák a začaly mizet obchody s látkami. Veritasku jsem
prodala jedné dívčině tady která se učila na krejčovou a já si koupila jiný. Na něm jsem toho
ještě dost našila a stále je připravený v pohotovosti. I když už teď jen na nějaké opravy
a tu a tam něco ušiju pesanům. Jako třeba šusťáky do mokrého sněhu....
Sonet duo..... to je moje dětství a dodnes ho mám na půdě. Můj tatínek si na něj dlouhá léta nahrával
rozhlasové Silvestry někdy od roku 60 a já je s nadšením poslouchala v dobách, kdy jsem už trochu
pobrala rozum, takže jsem vyrůstala na poslechu Chladila a Simonové, Štercla, Šaška a Vostřela,
Traxlerů a jejich studentských písní z dob obrození, Gotta, Matušky, Golden Kids .....
dokonce si nahrával i první a na hódně dlouhou dobu i poslední televizní uvedení seriálu Píseň pro Rudolfa,
takže jsem si je mohla v době normalizace vesele poslouchat. Já sama si pak nahrávala své pásky z
tehdy dostupných rozhlasových diskoték, nebo z Interprogramu kde se člověk mohl seznámit z
písničkami ze zahraničí. Sice i tady vládla dost cenzura, ale přeci jen to bylo trochu volnější než
Český rozhlas. Co se týče toho hranatého fénu, tak tím jsem si sušívala občas vlasy u tchýně.
Byl to děs .....
Tenhle lux je momentálně "zazděný" na chatě za jednou stěnou.
Přesně tahle krabička na čaj mi leží v šupleti a mám v ní kancelářské sponky
a sponky do sešívačky . A bez fénu se neobešlo žádné kadeřictví a ještě tak čtyři
. A bez fénu se neobešlo žádné kadeřictví a ještě tak čtyřiroky zpátky jsem ho používala u maminy.....
Račte si vybrat televizi na kterou jste se v dětství dívali .....
Uprostřed to není svítící reklama na igráčky, ale LED televize.
