Vzpomínáte si? aneb Retro pošesté .....

Dnešní nášup foteček asi přinese vzpomínky jak těm, kdo si

kdysi hráli s prvními herními konzolemi nebo prvními pc počítači, které

se u nás objevili. Já si pamatuju jak to vypadalo u nás doma. Malý tříletý synek dřepí

v pyžámku na sedačce a paří s doma vyrobeným joystickem na Sinclairu ZX hry,

nebo později, když se u nás objevilo Spectrum tak se u nás scházeli chlapi z kotelny

a seděli jsme třeba čtyři hodiny u golfu .....

Nicméně další vystavené artefakty si určitě připomenou dámy, které je určitě

v životě dost často používaly .....

---

Samozřejmě že dcera neodolala a připomněla si trochu léta na škole,

tam byly malé herní konzole hitem

A teď něco pro šikovné ruce. Šicí stroj nesměl chybět v žádné rodině,

u nás doma to byla stará krásná singrovka na které šila jak babička, tak

i mamina a ušily mi obě na ní spousty věcí. Pak si mamča koupila elektrický

šicí stroj.

Tohohle mazlíka mi koupil muž čistě náhodou, když šel okolo Diamantu na Václaváku

a tam je zrovna přivezli. Já nikdy k šití netíhla, na to byla mamka, ale měla jsem stroj

a tak jsem ho musela využívat. Jsem takovej blázen, který ač nemá žádné zkušenosti

usmyslí si, že nezačne takovými jednoduchými věcmi jako jsou povlaky, závěsy a podobné

věci, ne, já si usmyslela že si rovnou ušiju kostým který jsem viděla v jednom časáku.

A taky jsem si ho ušila. Za látku jsem v té době dala hodně velký peníz a pokud bych to

zkazila, byl by to průser. Nezkazila a nebyl. Měla jsem model, který hned tak někdo

neměl a nosila ho hodně dlouho..... a šití se pro mne stalo ohrmnou zálibou a díky

tomu, že jsem po nastěhování na sídliště jsem měla nad sebou stejně postiženou sousedku

která navíc odebírala BURDU jsem měla spousty možností a inspirací a můžu říct,

že jsem nějakých šest let nekoupila oblečení nikomu. Od triček počínaje přes rifle,

košile, šaty, riflové bundy po zimní bundy a oteplovací soupravy pro děti. Dokonce

i plavky jsem si šila. Manželovi do práce chodili pytle různě velkých kusů látek na

utírání rukou od šmíru kde se našlo spoustu různých materiálů a některé pytle skončili

u nás doma, potažmo dětem i mě na oblečení ..... moje šití skončilo v okamžiku, kdy

se tady v gubernii otevřel první hrabák a začaly mizet obchody s látkami. Veritasku jsem

prodala jedné dívčině tady která se učila na krejčovou a já si koupila jiný. Na něm jsem toho

ještě dost našila a stále je připravený v pohotovosti. I když už teď jen na nějaké opravy

a tu a tam něco ušiju pesanům. Jako třeba šusťáky do mokrého sněhu....

Sonet duo..... to je moje dětství a dodnes ho mám na půdě. Můj tatínek si na něj dlouhá léta nahrával

rozhlasové Silvestry někdy od roku 60 a já je s nadšením poslouchala v dobách, kdy jsem už trochu

pobrala rozum, takže jsem vyrůstala na poslechu Chladila a Simonové, Štercla, Šaška a Vostřela,

Traxlerů a jejich studentských písní z dob obrození, Gotta, Matušky, Golden Kids .....

dokonce si nahrával i první a na hódně dlouhou dobu i poslední televizní uvedení seriálu Píseň pro Rudolfa,

takže jsem si je mohla v době normalizace vesele poslouchat. Já sama si pak nahrávala své pásky z

tehdy dostupných rozhlasových diskoték, nebo z Interprogramu kde se člověk mohl seznámit z

písničkami ze zahraničí. Sice i tady vládla dost cenzura, ale přeci jen to bylo trochu volnější než

Český rozhlas. Co se týče toho hranatého fénu, tak tím jsem si sušívala občas vlasy u tchýně.

Byl to děs .....

Tenhle lux je momentálně "zazděný" na chatě za jednou stěnou.

Přesně tahle krabička na čaj mi leží v šupleti a mám v ní kancelářské sponky

a sponky do sešívačky . A bez fénu se neobešlo žádné kadeřictví a ještě tak čtyři

roky zpátky jsem ho používala u maminy.....

Račte si vybrat televizi na kterou jste se v dětství dívali .....

Uprostřed to není svítící reklama na igráčky, ale LED televize.