20 února 2015

Začíná jedenácté kolo hlasování .....



Tak, a je tu už předposlední začátek hlasování
téhle soutěže. Ještě jedno kolo a základní část je za námi. Na to poslední se těším
protože to se budete moc pěkně vytáhnout, příspěvky můžou být košatější a foteček
víc. Ostatně i ten můj poslední připravený jich obsahuje pěknou řádkou, takže to bude
chtít uspořádat do koláží. Už tady čeká další kostel na hostování a ten tedy je! Takže doufám
že to poslední kolo pěkně rozjedete!

Zase se nám přihlásilo docela dost přispěvovatelů takže hlasování opět nebude
nudné.

(VendyW)

(MartinV)

(Hela*)

(Sceneryphoto)

(Veki)

(mish - mash)

(MarijaKes)

(Kerria)

(Frypat)


Tímto se omlouvám Patrikovi, že jsem jeho příspěvek opomenula. Pokud pro něj
chcete hlasovat tak v komentech. Anketa nejde opravit. Opět prosím stylem
Dávám hlas Patrikovi. Ať nejsou ještě větší zmatky :)




18 února 2015

Šplouchnutí první - Zimní fotografie




Díky zmínce u Hanky na blogu jsem přišla na zajímavou challenge u
blogera Mika, jinak též jednoho ze členů fotografia klubu s oním názvem který vidíte výše.
Prošla jsem si pravidla i zadání a řekla jsem si, že bych do toho mohla jít. Na rozjezd jsem si vybrala
to nejlehčí co se nabízelo a to téma Zimní fotografie. Počet fotek není dán ale než jsem tohle objevila
veškerý kalibr jsem vystřílela v dřívějších článcích. I když ..... pár mi zbylo v mém archívu do rubriky
Beze slov. No a teď se holky hodí. Mohla bych zapátrat v archívu jestli tam něco není, ale zkusím se
v tomhle projektu držet pravidla méně je někdy více .....














Západní malování .....


Někdy tady při západu slunce bývá na obloze pěkná
letecká špička. Pomalu si říkám jak je možné že se na ten kousek nebe vůbec všichni vejdou!
Jasně, zdání klame a dispečeři i piloti to mají (snad) pod kontrolou.
Ale z pohledu malého zemského červa to vypadá na pěknou tlačenici. Vždycky mě zarazí
proč navečer je tolik těch letadel vidět. Když je krásně jasno a modrá obloha, přes den jich
tolik vidět není, ale při západu to vypadá že se najednou všichni rozhodli cestovat letadlem
za neobyčejnými zážitky. Asi je pro to stejně prozaické vysvětlení jak proto, že se nesrazí i když je jich tam
taková spousta. Nebo to dělá to že ty čáry jsou natolik dlouho vidět protože při západu slunka
má vzduch jinou teplotu? Ať tak či tak, já mám aspoň co dát na blog i když to není nic objevného,
zajímavého či světoborného .....







17 února 2015

Malostranský hřbitov .....



Ač má v názvu Malostranský, leží na rozhraní Smíchova
a Košíř. Z jedné strany jej ohraničuje ulice Vrchlického a z druhé ulice Plzeňská.
Malostranský se ale jmenuje proto, že v roce 1680, když v Praze řádila černá smrt
neboli mor patřil k malostranskému kostelu sv. Václava který byl v 18. století zbourán.
Ovšem název už hřbitovu zůstal. Díky tomu, že byl neustálým terčem nájezdů vandalů
(moje soukromá poznámka: Ono totiž okolo bylo totálně černo, tahle spodní část Smíchova
se cikány jen hemžila) je v současnosti uzavřen, ale po předchozí domluvě z členy spolku
kteří o něj pečují lze hřbitov navštívit. Ovšem jak se s nimi spojit už teta Wiki neříká.
Je fakt, že já na něm byla naposledy ještě někdy na základce a to je sakra dlouho. A
taky mi ač místnímu rodáku vrtalo hlavou proč Malostranský. Díky tetě Wiki už to teď vím.

O tomto hřbitovu se říká, že inspiroval Jana Nerudu k sepsání sbírky básní Hřbitovní kvítí.
Na hřbitově byly postaveny kaple sv. Rocha (1703) nejsvětější Trojice (1715) a kostel Nejsvětější
trojice (1831 - 1837)
V roce 1787 při reformě Josefa II. se z něj stal městský hřbitov pro celou levou stranu Vltavy,
tj. Hradčany, Malou Stranu a později i Smíchov. Když se započalo v roce 1884 s okolní zástavbou
byl uzavřen a jeho roli převzal hřbitov na Malvazinkách.
Bylo zde pohřbeno mnoho známých lidí, mezi prvními za morové epidemie Tomáš Jan Pešina z
Čechorodu, katolický duchovní, dějepisec a spisovatel. Největší náhrobek který tvoří jeho
dominantu patří hraběti a biskupovi Leopoldovi Thun- Hohenstainovi, ale pohřbeni tu jsou
Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferové, Antonín Mánes, František Ringhoffer. Do roku 1951
zde byl pohřben i K.J.Erben. Jsou tu ale pohřbeni i mnozí významní lidé různých dějinných epoch.
Vedle kaple sv. Rocha je to Dr. Caspar Rojko, profesor dějepisu, spisovatel a člen kanonie Premonstrátů,
světící biskup František Vilém Tipmann, Marie komtesa Comorowská d'Orawa- Liptowa,
jejíž pomník nechala postavit císařovna Marie Anna, dále zpovědník císařovny Marie Anny don Aloisio Bragato,
sochař a řezbář Josef Malínský či Josef Vojtěch Hellich český malíř a řada dalších význačných osobností.
A jak jsem se k povídání o tomto hřbitově vlastně dostala? Jednoduše, měla jsem
totiž mejl od skorobrášky, že když jel náhodou okolo tramvají, všiml si že je hřbitov
otevřený a tak jelikož sebou měl náhodou foťák (no my fotošílenci to tak máme) vystoupil
a šel si honem něco nafotit protože si taky pořádně nepamatuje kdy vlastně ten hřbitov viděl
otevřený. Oni tam totiž členové spolku o něj pečující chodí uklízet. Takže se tam vnutil a
nafotil nějaké fotečky a jako rodákovi mi je poslal .
Přijměte tedy pozvání na malou procházku pod korunami stromů, v zeleném přítmí kde s tak
dobře rozjímá o životě vezdejším ....


Pomník Lepolda Thun - Hohensteina













Tuhle fotku mi poslal ještě dodatečně a nazval jí "Vrať se do hrobu ....." a prý chvíli
nepobíral komu ty věci patří protože široko daleko nikdo nebyl Mrkající

16 února 2015

Poslední detaily ......


Poslední detaily jsou zaměřené na
zbytky zmrzlého sněhu na větvičkách jehličnanů. Nejsou to bůhví jaká
díla, prostě jen učňovská práce a zkoušení jak se fotí se zvětšovadly. Než začnou
kvést květinky nebo se bude dát válet v trávě ještě chvilku potrvá a tak se zatím musím
učit na všem na čem to jde.....







A jedna upracovaná kosice která ve spadaném listí hledala něco na zub


15 února 2015

Colette na Seznamu .....



Tak, a teď nějak nevím jak začít. Na tohle psaní jsem se
chystala už o něco dřív ale pořád nebyl ten správný čas. V hlavě jsem si sumírovala různé
začátky a podoby ale pořád to nebylo ono, nebo chyběl nějaký spouštěcí
impulz. Až včera přišel při shlédnutí jiného filmu.....
27.1. 2015 svět oslavil výročí objevení jednoho strašlivého tajemství. Šuškalo se o něm už
dříve, ale nikdo si nechtěl připustit že něco takového je opravdu možné. 27. ledna roku
1945 osvobodila sovětská vojska vyhlazovací koncentrační tábor Osvětim. To co se jim naskytlo
za podívanou se rovnalo snad jen pohledu do brány pekel.
Dodnes si nikdo nedokáže představit co ti lidé prožívali, co všechno je stála snaha o přežití.
Někteří rezignovali na lidství a stali se z nich udavači, jiní svým hrdinstvím pomohli přežít
jiným a sami za to zaplatili svým životem. Nelze soudit nikoho za nic. Protože sami nikdy nevíme
co bychom (ne)dokázali my, pokud bychom se dostali do takové situace.
A proč tedy toto povídání? Protože se k němu váží dva filmy které jsem v poslední době viděla
a které na mne hodně silně zapůsobili.
Tím prvním je film Colette, jehož scénář vznikl na podkladě jedné z povídek v knize
Arnošta Lustiga Židovská trilogie a to Colette: dívka z Antverp. Příběh belgické Židovky
Colette která díky své kráse a díky radě mladého vězně Viliho přežije jako jediná z rodiny
počáteční selekci při příjezdu do Osvětimi. Všimne si jí nejen onen mladík ale i fanatický a brutální
důstojník SS a zařadí jí do dílny která pod něj spadá a kde se třídí soukromý majetek Židů z
transportů, těch kteří šli okamžitě do plynu ale i těch kteří přežívají v hrůzných podmínkách
tábora. Zde se opět potká s Vilim a pomalu mezi nimi vzniká pouto jemné a křehké lásky na
hranici jejich životů a smrti. Co všechno museli prožít a prožívali tu nebudu vypisovat
protože by to působilo jako hloupé klišé. Nebudu ani rozebírat kvality filmu, protože tohle
neberu jako recenzi na něj. To už by byla jiná kapitola. I když trochu se zastavím u překvapivého
obsazení role Viliho Jiřím Mádlem. Mladým hercem z ranku komedií pro teenagery, který se
ovšem velmi dobře zhostil této nadmíru vážné role. Jde spíš o obsah, o výpověď toho co všechno
se dělo za zdmi tohoto děsivého výplodu choré lidské mysli, která něco tak nelidského byla schopna
vymyslet. O to co jsou všechno lidé schopni žít a přežít. Co v sobě dokáží zmobilizovat.
A jak dokáže taková zkušenost ničit lidské životy i v době dávno mírové .....

Tvrdý obchodník, hochštapler, děvkař, bonviván, člen NSDAP, sudetský Němec narozený
ve Svitavách, povrchní člověk za peníze pracující pro německou rozvědku Abwehr,
nositel titulu Spravedlivý mezi národy ..... ale také člověk. To všechno byl
Oskar Schindler. Ano řeč bude o filmu Schindlerův seznam.
Dlouhou dobu jsem ho neviděla. Ani v kině ani v televizi. Pak jsem narazila v knihovně
na knihu takže jsem si jí půjčila. Před nějakou dobou jsem chytila v televizi posledních
asi třicet minut filmu které mne dost zasáhly. A to podotýkám že kniha je ještě o dost tvrdší
než film. Takže včera byla volba naprosto jasná. Zhlédnout film celý. A bylo to tvrdé.
I když ještě stále přikrášlené.
Co vlastně přimělo obchodníka, kterému záleželo jen na penězích a vlastním prospěchu,
který parazitoval a kořistničil na okupovaných územích, člověka s názorem na Židy stejným
jako u všech nacistů, že to je méněcenná rasa aby se stal jejich ochráncem a zachráncem?
Byl to pohled na vyvražďování Židů při likvidaci krakovského ghetta? Nebo potřeba jejich
peněz, či to že se nabízeli jako velmi levná pracovní síla? Jedno je jisté že něco se v jeho
myšlení změnilo a on "své" Židy začal více poznávat a ochraňovat. Sám podvakrát velmi těsně
unikl zatčení gestapem díky svým známostem a díky velmi hojnému uplácení na všech možných
institucích. Když bylo zlikvidováno krakovské ghetto, většina "jeho" Židů byla přesunuta do KT
v Plaszowě kterému velel psychopatický velitel Amon Göth. Schindler s ním, samozřejmě za
velkou úplatu, dohodl přesun svých Židů do pobočného tábora u jeho továrny, kde byli v
relativnějším bezpečí. Když se v roce 1944 blížila Rudá armáda a tábor i vězni v něm měli být
zlikvidování vznikl onen slavný Schindlerův seznam, na který byli vypsáni všichni jeho Židé
které si vyžádal jako pracovní síly do své továrny v Čechách v Brněnci. Díky tomu se podařilo
zachránit 1098 Židů, povětšinou celých rodin a několik polských vězňů. Krátce před osvobozením
Brněnce se Schindler s ženou a několika dělníky z továrny od kterých potřeboval dosvědčit
svoje zásluhy opustili továrnu a zamířili k americkým liniím.
Po válce nějaký čas ještě působil v Německu ale později emigroval do Argentiny. kde se snažil
podnikat v chovu dobytka. Zkrachoval však a tak přijal pozvání některých ze "svých" Židů
a odjel do Izraele kde nějakou dobu žil díky jejich finační podpoře. Pracoval nějaký čas
jako vrátný v muzeu ovšem díky problémům z alkoholem byl propuštěn. V roce 58 se vrátil
do Německa kde se zas pokusil o podnikání které ale vždy skončilo krachem.
Oskar Schindler zemřel 9.10. 1974 ve věku 66 let. Dostal ocenění Spravedlivý mezi národy
a je pohřben na řínskokatolickém hřbitově na hoře Sijón v Jeruzalémě ......
A co říct o samotném filmu?
Tvrdý, silný i při troše přikrášlení.
Syrovost černobílých záběrů kde jen tu a tam probleskne jediná barevná skvrna
(červený kabátek malé holčičky která se snaží ukrýt při likvidaci ghetta, i její následné
exhumaci, kdy je u obou událostí Schindler svědkem, či plamínky svíček při oslavě
šábesu v koncentračním táboře). Skvělý herecký koncert Liama Neesona v roli Schindlera,
Ralpha Fiennese jako Amona Götha (volba herce podle mne skvělá, protože spojení ušlechtilé
a krásné tváře tohoto herce a role psychopatického monstra je perfektní) a Bena Kigsleyho
jako účetního Izáka Sterna je nezapomenutelný.
A silný konec při loučení s dělníky po vyhlášení kapitulace Německa se ani jednou neobešel
bez slzí. A to opravdu hodně tekly. A asi potečou vždycky ......









14 února 2015

Listy a plody .....



Po půlce čvrtka a celém pátku, kdy jsem si zakládala
na internetu stránku v podobě webového katalogu mých výrobků, a výsledek
mého snažení můžete vidět když si kliknete v záhlaví na odkaz Creative Ribbons, se opět
vracím na blog s předposledním článkem detailů z přírody nafocených při poslední procházce.
Takže po ledových fotkách z potoka, pro změnu trochu detailíků listů a plodů které jsem
cestou potkala ....


Opět jsem zkoušela jak blízko se dostanu s přibližovacím sklem















Fotit makro ve větru si vyberu akorát já .....



No a neodpustím si svou oblíbenou hrátku. Tenhle efekt mě fakt hodně baví.