Kostel sv. Markéty ve Vintířově .....

Tento příspěvek je druhým "hostujícím" v tomto kole a je

od Hely. Ta se tady už prezentovala kaplí Panny Marie Pomocné ve stejnojmenné obci.

Takže dávám slovo její prezentaci ....

Ve vsi Vintířov se nalézá zámecký areál sestávající se ze starého zámku, nového zámku a hospodářského

dvora . Oba zánky jsou v současnosti (rok 2014) v havarijním stavu.

Na návsi stojí barokní kostel s. Markéta z roku 1730.

Na vrchu nad Vintířovem stojí poutní kaple Panny Marie Pomocné, postavená v letech 1725 až 1727 na místě starší svatyně z roku 1649. Za Josefa II. byla kaple zrušena a následně zpustla. Obnovena byla v roce 1833, a pak po opětovném zpustnutí ve 2. polovině 20. století znovu obnovena v roce 2000.

To je vše co se ma internetu dá najít. O Vintířovské kapli jsem už psala. Obec má kolem stovky stálých obyvatel a několik chalupářů. V novém zámku bylo v polovině 20. století zemědělské učiliště s internátem. Když bylo učiliště zrušeno, nastěhovala se tam školka. Moje děti si jí ještě pamatují. Ve starém zámku kam jsme chodili často na návštěvu, bydlela moje kolegyně. Po sametové revoluci byly zámky vráceny původním šlechtickým majitelům a dnes chátrají. (Moje poznámka: Ono v našem státě se stále hází klacky pod nohy všem majitelům kteří by stáli o to něco opravit. Ať už to jsou památkáři, nebo KÚ či jiné instituce, takže bych se ani nedivila zvlášť pokud se jedná o šlechtické rody zvyklé ze zahraničí že všechno pěkně odsejpá, že je to otreávilo a od rekonstrukce upustili) Píši (Hela) to proto, že kostel, i když je zničený má větší štěstí než zámky z důvodu že patří církvi.

A ještě pár snímku z první poloviny minulého století

A tady už jsou pohledy na kostel v dnešní podobě

Starý německý pomník osazený novou pamětní deskou

Kostel zbavený varhan a oltáře, dveře vpravo je hlavní vchod, schody pod ním vedou na kůr

Pod detailem kazatelny je deska z podlahy uprostřed kostela s nečitelným nápisem

Dole klíč od vchodu pro pana faráře zapůčený dědečkem pana starosty. Je překvapivě velmi velký

I po zvětšení není nápis moc k rozluštění. Schody vlevo jdou na kazatelnu

Okrasy na potoce ......

Říkala jsem si, že po mrazivých nocích by na potoce

mohly být nějací ledouni kteří by mohli stát za vyfocení. Jenže bylo asi divně mrazivo

protože ledouni, alespoň tak jak jsem je tu fotila vloni a předloni se nějak nekonali. Bylo

po okrajích zmrzlo, to ano ale protentokrát se vytvořilo něco co vypadalo jako větvičky, či jak

to říct. A uprostřed vody kde byly kameny, byly malé kopičky jak zmrzlina. Ale co mne lákalo a

líbilo se mi, byla absolutně křišťálová voda. Vzpoměla jsem si na prázdniny na chalupě, když jsme

courali jako parta po lesích a z tak krásně křišťálových potůčků jsme pili výbornou vodu.

Ani na chvíli nás nenapadlo že by nám něco mohlo být, tak nádherná a voňavá ta voda v těch

lesích tekla. A taky že nám nikdy nic nebylo a to jsme se jí napili dost a dost.

---

A nakonec opět jedna hrátka

Skryto v ledu ....

Než se Bobeš po nocích uklidnil

a já měla zas náladu jít se jednou za slunka projít, chodila jsem jen tak

po zahradě a hledala nějaké objekty které by se daly podrobit bližšímu zkoumání

některým ze zvětšovadel. Našla jsem jeden v podobě velkého rampouchu na skimeru

u bazénu a tak jsem udělala pár zkušebních pohledů do nitra. Další už se slunečním

jiskřením jsem nafotila v pátek na procházce kdy bylo od rána nádherně slunečno a

já navíc konečně poprvé za měsíc a půl vyspaná v klidu. Takže jsem se tím sluníčkem

dala vylákat na procházku z které, mimo jiných, jsou i některé z rampouších

obrázků ....

---

Zkoušela jsem nafotit i jednotlivé vločky, ale byly "spečené" dohromady a jen kousky připomínaly ty krásné umělecké výtvory.

Zkusila jsem i napůl roztátý a zase zmrzlý sníh v květináči

Navíc jsem si zas i pohrála ....

Zajímavé jak původně dost nebarevná fotka převedením do negativu je najednou barevnější

Dneska od rána hustě sněží, ale vločky padají ve tvaru tenkých tyčinek zcela zvláštního vzhledu.

Kostel sv. Bartoloměje v Rakovníku

Dnešní příspěvek o rakovnickém kostele je prvním z hostovacích v tomto kole.

Fotky mi zas poslal můj skorobráška a kostel je opravdu hodně zajímavý.

O historii kostela jsem čerpala ze stránek rakovnické farnosti.

Chrám sv. Bartoloměje.

Je dominantou celého náměstí. Stojí na východní straně náměstí, v místě kde již ve 13.století stál kostel. Do dnešní podoby byl kostel přestavěn na přelomu 15. a 16.století. Jedná se o pozdně gotickou, kamennou stavbu. Kostel je trojlodní a zařízení interiéru je velmi bohaté.

V místech dnešního chrámu stál původně románský kostel sv. Mikuláše, opevněný z rozkazu Vladislava I. roku 1119 příkopy, hradbami a valy. Po požáru byl na tom samém místě, či bezprostředně vedle, v první polovině XIV. stol. postaven současný kostel, který byl roku 1384 povýšen na děkanský chrám.

Z té doby se dochovalo původní zdivo kněžiště a některé zdi z chrámové lodi. Chrám byl totiž roku 1422 sežehnut. Opevnil se v něm Žibřid z Chříče a kališnické obyvatelstvo Rakovníka. Byli však katolickým vojskem poraženi a při boji vyhořel i chrám.

Chrám byl znovu dostavován od roku 1450. Tato pozdě gotická kamenná stavba byla do dnešní podoby přestavěna na přelomu 15. a 16. století. Z roku 1504 pochází kazatelna z dílny Matěje Rejska z Prahy.

V roce 1727 proběhly barokní stavební úpravy - zbudování nového průčelí a kruchty. V letech 1802- 1845 byly zavaleny příkopy kolem chrámu a strženy mosty.

Poslední úpravy pochází z let 1885 - 1896. Chrám byl zbaven negotických prvků a upraven ve stylu gotiky XV. století architektem Josefem Mockerem ( autor přestavby hradu Karlštejna do dnešní podoby).

Bohatý interiér kostela prošel také řadou změn. Po požáru za husitských dob byl chrám vypleněn za třicetileté války, a to v letech 1620, 1634 a 1639.

Chrám je 38,9 m dlouhý, 21,38 m široký včetně bočních lodí a 15,7 m vysoký.

Na stěně presbytáře je freska, znázorňující v osmi vyobrazeních umučení sv. Bartoloměje a světice, patrně sv. Doroty.

Hlavní oltář je již třetím oltářem na tomto místě. Z prvního, skládaného, jsou zachována křídla archy a jsou vystavena na hradě Křivoklátě.

V roce 1695 byl instalován barokní oltář od truhláře F. Hertla, s obrazem umučení sv. Bartoloměje od Samuela Torera.

Současný oltář stojí v chrámu od roku 1875. Je řezaný v novogotickém slohu, uprostřed se sochou sv. Bartoloměje v nadživotní velikosti a sochami sv. Cyrila a Metoděje. Sochy vytvořil František Heidelberk.

Boční oltáře - vlevo sv. Josefa ze 17. století a vpravo sv. Václava ze 16. století jsou oba po celkové rekonstrukci a plně zrestaurovány.

Kostel doplňují oltář sv. Jana Nepomuckého v severní lodi, oltář Božího hrobu pod kruchtou a oltář sv. Vojtěcha v jižní lodi. Ten byl přenesen z kaple sv. Vojtěcha v Kounově a byl restaurován. Jeho původní stav byl žalostný, z ozdobného rámu zbývalo několik úlomků, ještě silně poškozených červotočem. Dnešní podoba dokazuje vysokou odbornost a umění našich restaurátorů.

Kazatelna pochází z dílny Matěje Rejska z Prahy. Stříšku, původně barokní, nahradil Josef Mocker novou, novogotickou.

Varhany byly instalovány v roce 1896 na místě staršího nástroje. Jejich autorem je S. Petr ze Žižkova. I tento nástroj prošel v minulých letech rozsáhlou rekonstrukcí.

Křtitelnice byla dodatečně doplněna dnešním víkem, spodní část pochází z roku 1490, horní z roku 1591. Jedná se cínové dílo místních umělců.

---

A teď obrázkově....

Další z hostů je Hela, která se soutěže již účastnila vintířovskou kaplí. Tentokrát bude

její příspěvek o kostelu ve Vintířově.