19 ledna 2015

Jak se změnili dandíci ......


Všichni a všechno se mění. Mění se móda, názory a podoby.
Mění se vzhled aut, domácích spotřebičů i krajiny kolem nás. A mění se
i vzhled domácích mazlíčků. Určitě jste si všimli na mnoha starých obrazech
jak divně vypadala i taková notoricky známá plemena. Většinou byli psi vyšší,
robustnější nebo naopak křehčí. Rovnější v postojích. I ve zbarvení byli velké
rozdíli oproti dnešním standartům a zažitým podobám.
V letošním roce se připomíná 200. výročí od vzniku či jak to říct, plemene
Dandie Dinmont teriér a při té příležitosti se koná v Anglii v únoru na panství
které patřilo Siru Walteru Scottovi setkání chovatelů a majitelů těchto
psích úžasňáků. Výprava po místech kde tito nádherní psi vznikli a kde je
prvně kdo choval. V nádherné krajině na pomezí Anglie a Skotska. Musím
říct, že když jsem viděla ta nádherná místa tak mne táááák strašně zamrzelo
jak snad ještě nikdy, že se toho nemůžu i přes pozvání zúčastnit. Navíc by to byl
úžasný dárek k narozeninám protože se to koná od 22 do 24. února Ale bohužel
náklady převyšují naše možnosti. Zatím potvrdilo účast 75 nejvýznamějších
chovatelů dandíků z celého světa. Ani nevím jestli někdo z Čech pojede protože
se za české dandíky rozhodně nemusíme stydět.
No a proč píšu o tom jak se měnila podoba v průběhu století? Protože dnes by
nikdo nepoznal ze starých obrazů předchůdce dnešní podoby dandíků .....




Obraz Sira Waltera Scotta s jeho Old Musttard a Old Pepper na jeho panství Abbodsfort
od malíře Sira Williama Allena. Díky Scottově novele "Guy Mannering" dostali dandíci své jméno.
Vlastnil tyto psy jeden z farmářů, podle kterého Scott napsal postavu farmáře Dandie Dinmonta


Dalším kdo se zasloužil o vznik, šíření a podobu tohoto plemene
byl Henry, třetí vévoda z Buccleuch. Tohle je nejstarší zachycená
podoba tohoto plemene z roku 1770.
Na obraze od Thomase Gainsborougha.


A dandíci u toho co je jim vlastní, na lovu. Dandíci jsou hlavně norníci kteří byli určení
k lovu vyder a jezevců.


A v detailu



Ale nepohrdli i králíky


Sídlo Abbodsford kde žil a tvořil Walter Scott


Pracovna Waltera Scotta na Abbotsfordu a psací stůl kde poprvé vzniklo jméno plemene


Panství Bowhill které patři vévodům z Buccleuch


A místa kde budou po tři dny probíhat oslavy 200. výročí Dandie Dinmont teriérů

Historický hotel Dryburgh Abbey na břehu řeky Tweed
kde budou účastníci s havinkama bydlet


Zbytky opatství Dryburgh kde je pohřben Sie Walter Scott. Krásně jsou vidět na předchozím snímku


Abbotsford House


Panství Bowhill kam jsou účastníci pozváni k Její Milosti vévodkyni z Buccleuch


Haining House rodiště "Old Ginger"


Haining House od řeky. Zde bude speciální slavnostní večeře


Určitě mi dáte za pravdu po shlédnutí těch nádherných míst kde budou třídenní oslavy probíhat
že jsem tak smutná když se jich nemohu účastnit. Je to velká čest mít psa z tak zajímavého
a vlastně i dost vzácného plemene, ale mít možnost zúčastnit se navíc takové oslavy to je něco
jak pro sportovce účast na olympiádě. I ta se pořádá častěji .....

A jak dneska vypadají tito psí "šviháci" jak zní překlad jména Dandie.
Určitě by v nich nikdo nepoznal jejich předchůdce z obrazů. Ale i když
vypadají jak plyšové hračky, stále si zachovali své lovecké a vytrvalostní
vlastnosti a jsou výbornými sportovními psy. Dokáží zdolávat bez problémů
velké vzdálenosti v jakémkoli terénu a jsou skvělými parťáky do každého počasí.

Obrázky jsem si vypůjčila ze stránek renomovaných CHS. Tohle je pes z CHS "Germany Dandies"
manželů Rosenbaumových


Jeden švihák z Francie, ovšem původem z českého chovu. CHS "Černooký princ" paní Lachmanové


Mimochodem krevní linii tohoto krasavce má v sobě i náš Bobí .....
Italský zástupce z CHS "Sunjoy's" paní Annie G. Taucci, z níž pocházela maminka Bobího táty.


...... a kluk náš jeden ušatá, zlatá Mrkající







18 ledna 2015

Vzácná návštěva a trocha blbinek ....


Den před koncem roku k nám na terasu
zavítala vzácná návštěva. Popravdě už jsem si říkala jestli se dotyčnému něco
nestalo když se tak dlouho neukázal. Skoro celé dva roky! Jak jsem dneska zjistila při
prohlížení galerií tady na blogu. Jak se říká když nemůžeš něco najít, začni hledat
něco jiného. Já tedy vím přesně co jsem hledala, ale našla právě i to něco jiného.
A zjistila jak strašně utíká čas.
Tenhle návštěvník či návštěvnice je vzácný nejen u nás ale vůbec v celé republice.
Naši terasu si jeden čas velmi oblíbil a býval tu dost častým hostem, asi kvůli
naší vrabčí kolonii na jejíž obyvatele si brousil zobák a drápy. Než přišel na fígl
jak se jim dostat na na zobáček byli před ním v houštině dřišťálových keřů v bezpečí.
Čehož hojně využívali k tomu aby se mu velice hlasitě posmívali. Až jednou změnil taktiku
a vlítnul plnou rychlostí do toho houští a jednoho posměváčka se mu podařilo
ukořistit. Neměla jsem ho za to ráda, ale taková je příroda. Původně jsem si myslela
že to je poštolka. Jenže když jsem pak porovnávala fotky které jsem nafotila s tím
jak poštolka vypadá byl to veůlký rozdíl. A záhada byla na světě! Copak to je za
ptáka! Pátrala jsem v obrázcích ale neznajíc jméno nemohla jsem na nic narazit.
Až znalec přírody DRAK mi napsal že se jedná o Motáka pochopa nebo také
Motáka šedého. Pak už to bylo jedna dvě když jsem znala jméno tak strejda
Gůgl vyplivnul informace a obrázky velice rychle .....
Dokonce jsem zjistila že pár těchto vzácných ptáků byl u nás vysazen u Kuřimi ale
odtamtud zmizel. Možná že právě ten "náš" je onen vysazenec a přesídlenec
do našich končin. Každopádně má rád porosty rákosí, a to splňuje jeden
nedaleký rybník. Shodou okolností kousek od té místní bledulkové rezervace,
tudíž předpokládám že asi našel domov tam .....
Fotila jsem přes okno a navíc s malou možností přiblížení za zatažena
takže fotky nejsou žádná kvalita.
Ani se nechtěl oproti minule otočit a tak seděl neslušně zády.







Takhle to dopadlo když se vydali ven psi


A když už jsme u té nekvality tak z jiného soudku. Protože máme za humny
překladiště a seřazovací nádraží světelný smog je tu na denním pořádku.
Tentokrát ale vznikl zajímavý světelný úkaz, který jsem tu ještě nezaznamenala.
Popravdě mne na něj upozornil manžel který šel pustit psy domů. Takže jsem se
snažila alespoň trochu to zachytit. Z ruky to ale nebylo ono a z šesti obrázků byl
s hóódně zanhouřenýma očima použitelný jen jeden. Muselo jít o nějaký odraz,
protože světla svítí normálně dolů na koleje. Ale jak se vytvořily tyhle světelné sloupy,
bůh suď.


Můj loňský vánoční dárek jsem si vždycky chtěla vyfotit v běhu ve sněhu.
Pořádně se to podařilo až ten večer kdy jsem fotila tu sněhovou nadílku
tady kolem ...... zkoušela jsem to v různou dobu a různými režimy a
nastavením

S prioritou clony



Program na focení v noci


Ale paradoxně nejlíp mi to připadá na automat. Ostré a pěkně vykreslené


Tentokrát priorita času. Aspoň zas vynikla ta svíčka .....










16 ledna 2015

Dneska by to šlo ......




...... jo, jo. Dneska by to šlo. Konečně je zataženo, šedivo
a tak můžou přijít na řadu poslední snímky ze zasněžené procházky. Sluníčkové.
Přiznávám že dostal čip ve foťáku pěkně počudit když jsem to fotila, jenže když ono
mi to nedalo. Někde to sluníčko tak krásně načuhovalo skrz zasněžené větve jinde
se usadilo na větvi a z ní se smálo na půl lesa. Bylo malé i velké. Zvědavé
nebo jen si tak svítilo. A ve finále si ustlalo ve vodě ....


















15 ledna 2015

Dolů do údolí ......



Od rozcestí které je vlastně takovým předělem
mezi tou částí procházky kdy se jde už jen z kopce nebo zase do kopce
se jde podél úzkého údolíčka v kterém teče stružka odvádějící vodu z
vodojemu z kterého je vedená voda do chatové oblasti. Ráda tudy chodím hlavně
v létě. Je tu příjemně, pesani se mohou napít co hrdlo ráčí a pak, občas se najde
i nějaká ta houbička protože vlhko se tu drží dlouho a tak mají i dobré podmínky.
Ale i v zimě jsou u inspirativní místa .... Navíc jak jsem scházela hlouběji do lesa
na stromech zase bylo sněhu víc a víc a některá místa byla opravdu jak z pohádky.


Co mne překvapilo je to že na osluněné suché cestě se tak daří sítině, trávě známé hlavně od vody
nebo z podmáčených luk.




A to už jsme zas dole, v údolí Skuhrovského (Srnovského) potoka











Doufám že to zvíře které se tu probořilo neskončilo na dně přehrady



Zvláštní stopy




Tady dole už byla pěkná zima, však taky tu chytal sníh krásnou namodralou barvu




A až nebude svítit sluníčko a bude hnusno, ukážu vám poslední obrázky z této procházky ....