15 srpna 2014

Máte rádi slovenskou kuchyni?....


Někdo má svou oblíbenou píseň, jiný zase svou oblíbenou knihu
a další třeba zase svou oblíbenou kuchyni. Musím předem podotknout že tenhle článek není PR článkem a navíc tomuto seznámení s velmi zajímavou osůbkou došlo naprostou náhodou. No, ono seznámení přímo s ní bylo vlastně normální, přes FB díky jedné skupině která se rozhodla pomáhat různým útulkům tím že bude pořádat aukce a výtěžek z nich půjde na některý z neprofláknutých útulků či depozit a které jsem také byla jeden čas členkou. Sama dokonce ještě v místě původního působení v Hradci Králové pomohla jednomu slepému pánovi a jeho vodicí fence sehnat peníze na operaci jeho vodicí fenky které hrozilo ochrnutí, i možná pomohla zachránit životy některých pejsků tím že upozornila a to i tv na jednu lidskou zrůdu která od chovatelů kupovala štěnda nebo z útulků si brala psy o jejichž dalších životech a hlavně koncích lze jedině spekulovat. Určitě tedy nebyly zářné. Ale další okolnosti a to jak jsem se s ní seznámila osobně už byly záležitostí ohromné náhody .... To že má spoustu lidí ve stejný den narozeniny a jsou i ze stejného města je normálka. Ale když najednou zjistíte že máte v přátelích dva, kteří mají ve stejný den narozeniny a oba pochází z jednoho města, už vám to nedá a každému jednomu z nich písnete že takového člověka zrovna máte v přátelích. Jeden i druhý samozřejmě zvědav na to jak se jmenuje onen dotyčný se vás na to optá. No a vy jim dáte navzájem odkazy na jejich profil. A začnou se dít věci. Oba totiž zjistí že se znají vlastně od dětství, že bydleli vlastně dost blízko sebe a oba že skončili natrvalo v Čechách.A vy máte velkou radost z toho, že se vám ty dva zase po letech podařilo dát dohromady. Jednoho dne u vás jeden z aktérů zazvoní a řekne že se jede do Hradce. A tak se mi podařilo seznámit se osobně s Valikou. Svělou ženskou s velkým srdcem které bije pro všechny pesany kteří mají nějaké trápení a hlavně pro ty kteří se jmenují Australští honáčtí psi, babou která má skvělou reštiku (některé slovenské výrazy přímo miluju) kde se umí otáčet v kuchyni jak čamrda a vařit výborné slovenské specialitky (hmmmm, brynzové halušky nebo pirohy jedna báseň) a s kterou je radost posedět a pokrafat o životě. Jenže Hradec byl a je pro mne dost špatná adresa, nemám tam paradoxně ač s Východních Čech tak často možnost se dostat. Ovšem náhoda a vlastně i to že už to nešlo v Hradci podle představ chtěla tomu, že se Val přestěhovala zpět do Prahy a otevřela s partnerem restauraci tady. Což jak víte je pro mne o dost jednodušší se tam dostat. No a tak jsem si vytyčila při dojezdu sem na chatu za úkol jeden den věnovat tomu že za Val zajedu a překvapím jí. A to musím říct že se povedlo. Přiznávám se že měním své účesy i barvy jak chameleon a tak kdo mne viděl před rokem v takové barvě, za rok mne může vidět v onaké i v jiném sestřihu. Čímž jaksi trochu zamotám jeho hlavu a taky na mne chvíli může zcela nechápavě hledět cože se mu cpu do kuchyně. Přesně jak dneska Val. No nakonec mne ale poznala a tak jsem ztrávila skvělý půlden v její krásné reštice Smějící se a pomlely jsme co šlo a spápla jsem pirohy s brynzou a vyprážanou slaninkou a dala si vynikající tramínek a byl to den jak víno.....slovenské a jiskřivé !




V prvním patře se nachází příjemná kavárna s předzahrádkou


Musím uznat že v těch křesílkách se tedy úúúžasně sedí



Po schodišti se dostanete do přízemí kde se nachází tři salonky různých velikostí i malý bar


První ze salonků je Červený. Zapoměla jsem zmínit že výzdobu všude tvoří skvělé fotografie renomovaných slovenských fotografů



Tenhle salonek jsem si sama pro sebe nazvala Tatranský, protože jeho zdi zdobí nádherné fotky Tater a tatranské přírody


Průchod pře bar do dalšího, nejmenšího salonku Košického. A proč? No protože paní šéfová z tohoto města pochází a na stěnách jsou obrazy z motivy košických staveb.


Košický salonek



Pro vás kdo máte rádi slovenskou kuchyň a jste z Prahy nebo okolí či někdy do Prahy zavítáte a chtěli by jste si z ní něco ochutnat tak hurá sem.....
Slovenská restaurace
PANONIA
Křižíkova 71
Praha 8 - Karlín

A chvalte náhody!

14 srpna 2014

Nejkrásnější píseň



Nejkrásnější píseň je tlukot tvého srdce,
Když v konejšivém náručí ukrýváš mne před světem….
Nejkrásnější píseň jsou tvá slova,
Když říkáš mi neboj, já tě nedám a hledíš na mne s úsměvem.

Nejkrásnější píseň zní z úst dítěte,
Když říká Mami jsem tu, a jen pro tebe…..
Nejkrásnější písní jsou noty z ranních koncertů
Jež rozezní se všemi hlasy z modrého nebe.

Nejkrásnější písní zpívá řeka za jarního rozbřesku,
Kdy mlha halí kraj a hvězdy květů netřesku jen lehce svítí za skal….
Nejkrásnější písní je šum listů v korunách, když objímáš kmen
A ptáš se : "Lhal mi nebo nelhal?"

Těch písní je tak moc, když kraj halí noc….
Jen vybrat jednu jedinou, stojí sil moc.
Já poslouchat je chci všechny, tóny jejich ať stále zní,
Všechny je chci, ty tóny, ta slova, já chci slyšet je až do konce svých dní…..




P.S. Od úterka bojuju s netem, je to děs než se vůbec někam prokoušu. Navíc ještě rozdejchávám následky středy třináctého, která jako datum opět neselhala. Jak a kdy se mi podaří opět proniknout až na místo kde se dají psát články aniž by moje nervová soustava neutrpěla další otřes nekonečným čekáním na připojení mobilního internetu nevím. A co se týče fotek tak to už je vůbec ve hvězdách. Opět se ukázalo že když se něco má pos...t tak se to po...e a to dokonale. Měla jsem dát na předvarování doma a jet třeba o týden později, ale ne.....takže to co se týče (ne)připojování do Blogu.cz platí i o mejlech a mých odpovědích na vaše komenty i komenty moje u vás. Prostě budou buď zpožděné nebo vůbec ne. Ne že bych nechtěla, ale prostě to je vyšší moc, kterou já neovlivním a tak když se jí zachce mne pustit k nim tak mne pustí a já napíšu..... Proto tohle píšu jsem, kam se to moc nehodí ale když už jsem se po třech dnech prokousala ke spojení tak prostě musím.....zatím přeji krásné (no to je docela provokace v tom hnusnu které tu vládne) dny a pokud si užíváte dovolené tak ať se pěkně zrekreujete Smějící se

11 srpna 2014

Ibišek jménem syrský.....


Tak se nějak odráží ten uplynulý týden i v tom,
že jsem dost slevila při focení a fotím takové věci které bych asi takhle, nebýt nouze v archívu, buď vůbec nefotila nebo určitě bych je fotila jinak. Nemám moc ráda focení "pro focení". Tedy takové ty fotky typu "Hele ten keř je krásnej, táto blejskni mi ho !" apod. Ale zase z druhé strany když on fakt" táto, ten můj ibišek je letos tak krásnej !" ....jestli je to tím, že kvůli tomu aby se mi tu nerojily malé sazeničky ze semínek ho tak měsíc po odkvětu ostříhám, nebo tím že jsem ho stříhala ještě nemilosrdněji když mi stínil na lehátko a tím pádem jsem neměla možnost si opalovat některá místa anebo mi chystá nějaké nepříjemné překvapení v podobě případného zdechnutí nebo prostě jednoduše dorůsá do "let" to fakt nevím, jen vím jedno, že je letos obzvláště vykvetlý!










Ostatně když se dívám dneska z okna tak už je na něm momentálně té rozkvetlé krásy polovina, ale ta další se už zase chystá na kvetení. Jsem ráda že jsem ho ještě chytila takhle, protože počítám že za čtrnáct dní už na něm toho k focení moc nebude .....
P.S. Ostatně jako vždy, v reálu to je ještě mnohem lepší Mrkající

10 srpna 2014

Opět ta koťata...



Jako již tradičně na závěr když už nemám co nového nafoceného
tak jak je dobrým zvykem, jsou tu zvířátka. V Baldrickově rodné CHS už efkový vrh. A jako vždy jsem byla požádána jestli bych koťata nemohla přijít nafotit. Od té doby sice už lumpové trochu povyrostli jak jsem měla možnost se před třemi dny přesvědčit a brzy přijde čas na to aby se odebrali do nových domovů. Vždycky mne překvapí z jakou rychlostí se najdou jejich noví páníčkové. Tak ono není divu, z téhle stanice jsou koťata vždycky krásná a výstavních parametrů a navíc mainka se stala po britské modré nejoblíbenějším plemenem u nás. Já osobně ale nejsem nikdy moc ráda když jsou tyhle žebříčky sestavovány, protože to znamená jediné, vykuky a hajzly kteří se na tom snaží zbohatnout a je jim jedno jak se zvířata u nich mají. Hlavně že stále a stále rodí ať už koťata nebo štěňata. I když se vymyslel nový zákon o ochraně proti týrání, i když už tady jeden doposud platí problém množíren se neustále zvětšuje a narůstá do obludných rozměrů. A to doslova, protože zvířata v nich živoří opravdu v naprosto obludných podmínkách. Ale pokud je poptávka je i nabídka. Takový je, bohužel, zákon trhu. Nakonec jsem ráda že jsou dandíkové tak málopočetné plemeno o které mají zájem opravdu jen fajšmekři kteří tyto psy znají, někdy v minulosti měli a propadli jejich kouzlu. Nepřála bych jim aby skončili jako čivavy, jorkové či jiná "módní" plemena po množírnách. Ostatně nepřeju to žádným fenečkám ani kočindám. Je to hnus.....


Ale dost negativ, vždyť ti šmudlové jsou tak krásní....








Fotit černá zvířata je fuška. Vím to když chci nafotit našeho Báču. Povětšinou je to jen něco kde se dají rozeznat tak akorát trčící nohy. To samé s tímhle čertem.....jen ty uši jsou pořádně rozeznatelné



A společná fotka s mamkou....chyběla jen jediná kočička ve vrhu, ta si lebedila na jiném škrabadle s klukama nepekla a jeden kocourek. Bylo jich pět.....




09 srpna 2014

Srpnový výběr......



Je to fuška když musí člověk vyžít jen z toho
co málo má v archívu. A tak hledá a pátrá a vymýšlí co by a jak by kde ještě něco našel. A když nenajde uchýlí se ke strarému dobrému osvědčenému vzoru. Vybere si téma a hajdy do fotek z let minulých. Má to svou výhodu, protože při tom množství fotek které se na blozích za leta blogování nashromáždí si už málokdo pamatuje kdy se na blogu zjevily. Pokud ovšem ten jedinec neoplývá zrovna fotografickou pamětí. No a tento způsob jsem pro serii dnešních fotek zvolila i já. Původně jsem měla v plánu vyhrabat nafocené fotky k jednomu datumu jenže tolik jich nebylo. Tedy, možná by bylo ale já mám odatumované jen větší složky kde je fotek víc jak pět. Ale třeba takové květy, nebo vodní tak ty mám jen v jedné složce a dá to pěknou fušku než se v tom množství najde ten který datum. Tudíž jsem rozšířila hledání na určitý srpnový týden a to od 4.8 do 10.8. V tom bylo hledání už nadějnější a tak se pár fotek sešlo. Tuším že je mezi nimi jen jedna která se na blogu neobjevila, nicméně tím si nejsem stoprocentně jistá, ale pozorné prohližitelky možná přijdou na to která to je.....




Růže z 4.8. 2011 .....


..... a 4.8. 2014


Rybník ze 7.8. 2013
Druhý foticí výlet s novým foťáčkem


Kdyš se sejdou dva cvoci kteří si koupí ve stejný den stejné foťáky a pak při nejbližším možné příležitosti jedou své milášky vyvenčit


Mníšek z 8.8. 2012



Růže z 8.8. 2013


Mníšek z 11.8. 2012



Rybník z 11.8 2013



Toliko průlet jedním srpnovým týdnem v obrazech. Jestli budu pokračovat dál nebo najdu něco nového se ještě uvidí.....
Hezký zbytek víkendu přeju!



08 srpna 2014

Podvečerní náladovky.....



Z podvečerní procházky, kdy jsem fotila, nebo spíš se snažila
nafotit západ mám ještě pár foteček kdy jsme se s dcerou a Matesem toulali po loukách nad Litomyšlí. A jelikož se k západu nehodily, nechala jsem si je na takové malé podvečerní toulání zvlášť. Objevovaly jsme co všechno je v okolí a kam se zas příště vypravíme. Šly jsme okolo bývalé Rasovny, z které je dnes krásná obytná chalupa. Jen nevím jestli bych se tam cítila dobře, ono ty dušičky těch nebohých zvířat tam stále určitě musí někde bloudit. Dalším místem o kterém jsme se dohadovaly je bývalý židovský hřbitov, tipy jsme měly dva, ale hádaly jsme špatně. No to je fuk, příště už se jde na jisto.....
Však ono to bude trvat jen do sklizně makových polí, kdy jsme si řekly že zas půjdem sbírat makovice. Když byla takhle dcera před čtyřmi lety naše zásoba máku bylo dost velká a ještě z ní mám půl sklenice.



Město trochu z jiného pohledu v červánkovém zbarvení



Chmejření kozí brady



A květy Štětky lesní. Bylo jich tam docela dost a já si pamatuju jak jsem je vždycky obdivovala jako malá na těch zahrádkách u domků u nás na bývalé chalupě. Nesměla chybět v žádné a na podzim se používaly do výzdoby dušičkových věnců. Ony vůbec tam ty ženské měly zajímavou a krásnou domácí práci. Foukaly totiž doma vánoční ozdoby. Každý týden v pondělí jim rozvezli materiál a v pátek sbírali hotové polotovary a vozili je na dozdobování zase jiným ženám. Nebo pro změnu dělaly základy právě na ty dušičkové věnce. Ty ženy dělaly nádheru za pár šupů, a když pak člověk viděl za kolik se ty ozdoby prodávaly....Dneska sama když dělám ty svoje ozdůbky a blbůstky tak musím říct že před nimi hluboce smekám. Moc ráda jsem sedávala u naší sousedky a pozorovala jakou rychlostí kroutí z krepáku "hada" obloučkových ozdob kterými pak ty slámové základy věnečků omotávala. Byla to práce monotónní ale mě se líbila. Povídalo se u ní, nebo jsme hráli s jejími syny země - město. Případně jsem u nich koukala na telku, protože u nás na chalupě hodně dlouho nebyla elektrika takže jsme se museli bez těhle vymožeností obejít.
Ale i dlouho poté co se tam přivedla jsme dodržovali každovečerní rituál. Kolem desáté se rozsvítilo světlo nad vchodem, s mamkou a kamrádem jsme naskákali do rybníka, poplavali a poblbli, mamka vylezla dřív než mi a šla nám uvařit čaj. Když už jsem byli dostatečně rozmáčení šli jsme na něj, k němu jsme dostali na talířek nějaké sušenky, povětšinou to byly žloutkové věnečky a s horkým čajem a talířkem si zalezli do postelí a poslouchali večerní Kolotoč. Ty večery byly úžasné, dodnes když slyším znělku toho pořadu, vybavím si tu chuť věnečků namáčených do sladkého čaje a ten příjemný pocit když se po vymáčeném a vystuzeném těle rozlévalo to krásné teplo z čaje a peřiny....
Když si ale dávám dnes ten čaj s těmi věnečky už to není ono. To kouzlo z dětství někam vymizelo, ztratilo se v toku času.
Ale ty bodláky jsou tu pořád!



Včera jsem nachytala u potoka motýlici, ale nechtěla pořád posedět, aj á se navíc nemohla pořádně k ní dostat bez nebezpečí že skončím zapíchnutá hlavou v blátě. Nakonec jsem udělala jen dva snímky a to ještě nedobré kvality a nechala jsem toho