Kvetly nádherně v listopadu, kvetou i teď....

V sobotu jsem se už bez dalších svízelů a zádrhelů

dopravila od Majky do Prahy a k mamče. Byla jsem vcelku dost

utahaná takže jsem jen zaplula do sprchy a pak jen oddychovala. Za to v neděli

jsem si naplánovala další výpravu na Petřín. Nejdřív do Růžového sadu, podívat se na růže.

Kvetly a kvetly a voněly. Tady můžete posoudit jak to tam vypadalo v listopadu a v následujících fotkách

jak teď v červnu. Rozdíl není zas až tak velký jak by člověk čekal.

Snad jen že když jsem tam fotila nyní, tak krásně svítilo sluníčko. A navíc byl plný svatebčanů. Byla tu nějaká

asijská svatba, nedokážu určit jestli japonská, čínská či vietnamská, jen to že lidí tam bylo hodně a jeden který perfektně mluvil česky vypadal dost japonsky. Ale.....znáte to, všichni mají šikmé oči, všichni se snaží vypadat evropsky.

Takže jsem čekala až se odeberou někam jinam abych mohla nerušeně fotit a nemotat se pořád mezi nějakými lidmi.

Byla to i tak fuška, protože byla neděle, krásný slunný den a všude plno tůristů....

Z Růžového sadu jsem přešla k rozhledně, od ní pak pokračovala ke Strahovskému klášteru, odtamtud zase dolů po vrstevnici na Nebozízek, s jednou odbočkou do podzemní štoly, a zpět přes Hřebenka domů.

Byla jsem natolik uťapaná, že jsem ani dle svého zvyku nešla zjišťovat slyšíc neutuchající hudbu co se to kde v blízkosti děje. Zřejmě nějaký hudební víkend.....

Že jsem povětšině na každé zastávce a odbočce fotila je nad slunce jasné a tak vás opět

čekají tentokrát kapitolky z Petřína.....

---

A dvě věci které by člověk na nejvyšším pražském kopci nečekal, koně a námořní kapitán s fajfkou....

Než jsem tenhle článek napsala, v noci mne napadlo kam že vlastně pak ta svatba zmizela. Žádná auta nikde nestála, restaurace na úrovni kde by mohli mít hostinu taky v těchto místech není a pochybuju že by nevěsta šmejdila ve svatebních šatech po Petříně až dolů na Pohořelec kde už by se takých restaurací našlo dost a dost. Jediné co mne napadlo bylo to, že si hupsli do lanovky a sjeli dolů na Nebozízek nebo Újezd.....

Dál se podíváme k rozhledně a na její okolí.

Oslíci, koně a kravky.....

Cesta tam i zpátky vedla jak už jsem

zmiňovala mezi rozsáhlými pastvinami. A ty rozhodně nebyly prázdné.

Pásly se tu velmi zajímavé exempláře skotu, který si u nás začíná u soukromých farmářů

vydobývat svou pozici. Jsou to jak skotské Higland krávy, ty pro svou odolnost a tím pádem možnost

být celoročně na pastvě, tak i gaskoňský skot, který je zase skvělý masný tip.

Obojí vypadá dost zajímavě, jeden pro svou dlouhou srst a zajímavé rohy, druhý pro svou ohromnost a zvláštní

zbarvení.

No a samozřejmě nechyběli koníci, dokonce i mí oblíbení frízové nebo rozkošní oslíci. Tedy oslice s malým, ti byli tak zvědaví, že dokonce okamžitě přiběhli k plotu a mrňous chvíli pózoval jako zkušený model. No s největší pravděpodobností to byla mladá slečna a tak se není čemu divit.....

---

Musím říct, že tady na téhle fotce to vypadá jak focené ve volné přírodě a ne ve výběhu.

Nejdřív mne zmerčilo oslátko...

.....a pak máma oslice....

.....a okamžitě se ke mě rozběhly.....

.....mamča stříhala mohutně ušima....

.....když zjistila že od nás nehrozí ani nebezpečí, ani to že by vyloudila nějaký pamlsek dala se pomalu zase na odchod....

......jen mrňous pózval....

.....a pózoval...

.....a pózoval....

....a pořád ho to bavilo....

Jenže to už jsme šly zpátky k domovu a ukázali se jiní modelové a modelky.

Tenhle býk byl majestátní i když ležel....

....natož když se zvednul....

.....ale kravky se ve velikosti taky nedají zahanbit....

Takže to je ukázka gaskoňského skotu

Teď něco subtilnějšího....moji milí koníci....hlavně ten vranej fríz

Tenhle měl za kamarádky husy bílé i labutí, a navíc tátu oslíka

No a teď něco trochu legračnějšího....skotský náhorní ( Highland) skot...

To už jsme byli skoro zase zpátky u Majky a byl večer. Posadily jsme se v obýváku, zkoukly co je nového na netu, popovídaly si s návštěvou která přišla popřát k svátku Majčinýmu muži (Antonín) a ještě jsme se vypravily na protější kraj louky jestli nenachytáme elfí můru. Nebyla tam. Majka pak říkala, že důvodem je asi zima, protože když ona je fotila byly to zrovna ty teplé večery před měsícem....

Mrzelo mne to, ale holt to se stává. Prošly jsme se ještě podvečerní zahradou a pomalu se chystaly ke spánku....

Mne čekala v sobotu zase cesta zpátky, jenže jsme tak pořád kafraly že první termín odjezdu vlaku jsem propásla a tak se zadařilo až na podruhé odpoledne. Mezitím jsme zdlábly skvěle ogrilovaný vepřový bůček, na druhý chod (uzené s bramborem a salátem ) jsem už nečekala a Tonda mne odvezl na nádraží. Před odjezdem jsem ale u Majky udělala posledních pár snímků a to nás tří....tedy, tu dělal Tonda, abych mu neupřela autorství....

A Kitty s Kosáčkem

A nakonec jak je dobrým zvykem zvířátka. Majčini miláčkové plyšáčkové. Shi-tzu. Máma šampionka a její děti, drobounká ale energická Šušu (můj oblíbeneček) a stará dáma Gaby (tedy doufám že to je správně). Jelikož na výstavy se zatím nechodí, jsou všichni v letním střihu. To proto kdyby si někdo říkal že takhle šicunky nevypadají....

Kompletní smečka

Prosící Atrej....šlo mu to velmi dobře a hojně tohoto psychologického nátlaku využíval. Stejně jak Šušu, ta zase dělala surikatu, jen jsem jí bohužel nevyfotila protože jí dělala vždy za mými zády.....(ale kdo by jí chtěl vidět ať zabrousí ke Kitty, ta jí u sebe má)

A když panička vaří musíme být ve střehu....

Princezna Šušu na hrášku...

Tak, a to je z výletu do Rožďalovic všechno. Další už bude Praha a hlavně Petřín. Rozkvetlý Růžový sad a krásné pohledy na Prahu a Hradčany.....

Začíná třetí kolo hlasování.....

Co říct k třetímu kolu....

Nejdřív to vypadalo na absolutní krach. Příspěvek dlouho jen jediný a to můj.

Další se začaly trousit tu a tam a už to vypadalo že se přes to třetí kolo ani nedohrabeme.

Ale pak se přece jen něco nahromadilo a skoro jsme se k té desítce zase dostali.

Proto jsem prodloužila termín až na 25tého. Za prvé, já neměla moc čas a za druhé jsem si říkala co kdyby....

a vyplatilo se, protože jako poslední se nominovala Katka fotkami z její "Levandulové" dovolené.

I když počet je nižší, tak kvalita je opět vysoká.

A kdo se tentokrát zúčastnil?

Kostely

1. Nový kostel v Litomyšli

(VendyW)

2.Kostel sv. Linharta Kdousov

(Sceneryfoto - Hanka)

3. Židovská synagoga Uherské Hradiště

(Dauma - Dáša)

4. Katedrála v Halberstadtu

(Helena)

5. Kostel sv. Petra a Pavla Vyšehrad

(Marijakes)

6. Kostel Sv. Martina Bled

(JaAquarius - Katka)

7. Kostel sv. Jiljí Komárov

(Frypatův blog - Patrik)

Kaple

8. Zapomenutá kaplička v Heřmanicích

(Kerria - Jitka)

Tentokrát je jen pět dní na hlasování tak šup, šup ať se něco vůbec stihne.....

I tentokrát platí, že pokud chcete hlasovat pro dvě stavby tak pro jednu v anketě a pro sruhou v komentu. Jen prosím vyvarujte se komentářů hlasoval jsem pro tohle a hlasuju pro tohle. Já pak v tom mám guláš kolik hlasů vlastně co dostalo nebo ne. Stačí jen do komentu napsat Hlasuji pro.... pokud jste chtěli hlasovat ještě pro jednu stavbu. Děkuji za pochopení .

Bučický mlýn....

Počátek procházky k Bučickému mlýnu jsme si dali včera,

dnes se k němu dokodrcáme. Tedy ne že by k němu cesta byla tak strašná

ale kvůlivá našemu focení. Dva kroky a bum, zastávka...dva metry a bum, focení.....a tak dále.

Ale když ono tam bylo věcí na focení....

A to ještě cestou Majka vypočítávala co všechno tam je k vidění. Pávi, koně, oslíci, rybník....

Já osobně se tetelila na ty pávy, protože třeba takové paví fotky u Pavla mne neustále rozčilují tím, že já tu možnost tady někde páva fotit nemám. Takže ne jen jednoho, ale dokonce podle Majky asi šest! No to by bylo abych si nesplnila

své přání.

No, pátek třináctého opět zaúřadoval. Pávi byli, bylo jich fakt dost, jenže nechtěli mít nic společného s mým

foťákem, natož aby roztáhli své krásné ohony. Prostě se sebrali a odplouhali do zahrady.

A tak jsem se musela spokojit jen s jejich "sklaplejma" podobama.

Za to jsem si tam spravila náladu mámou oslicí a malou oslí slečnou....nicméně i focením třeba krásného rybníky či kvetoucími orobinci, což je pro mne také novinka. Nikdy jsem ho totiž kvést neviděla.

---

Kolem dokola teče řeka Mrlina a je plná krásných žlutých stulíků ke kterým se ovšem nedá moc přiblížit,

takže z nich jsou vidět jen ty listy....

A to už je Bučický mlýn v plné kráse

A že jsme u mlýna nás nenechá ani chvíli na pochybách náhon s kolem a....samozřejmě vodníkem!

Ale je tu ještě jeden mlýn, větrný....

Takže vlastně takové dva v jednom.

Převlečená a vysvlečená vážka. Tenhle kabátek už jí byl malej tak šla do většího. A až ten jí bude malej tak se zase převleče až nakonec vyleze ta krásná křehká nádhera.

A další vysvlečenec. A byl hned vedle pod pařezem, ale to jsem nějak nerozdejchala a zdrhla. Hadi jsou pro mne konečná. Nesnáším je, nesnáším je, nesnáším je.....ale hrozně. Jo, byla to užovka obojková, hnusně velká....

Tak jsem se uklidňovala focením krásného rybníka....

.....nebo žab....

.....či orobinců. Protože prý pohled do zeleného uklidňuje.

Ale mne nejvíc uklidňujou tahle chlupatá klubíčka....

A teď ti nafoukaní pávi....vystavovali se pozéři jedni, ale že by se předvedli to ne....

Naopak, když jsem k nim šla blíž otočili se, a ploužili se pryč....

Nafoukanci......za to tihle, nebo snad tyhle? seděli/y u voliéry a jen čučeli/y. Nevím totiž jak se rozlišuje páv od pávice. Asi možná podle křídel? Když se podíváte líp na jejich křídla, zjistíte že někteří mají křídla hnědobíle kropenatá a jiní zcela černá.

Ve voliéře byl tenhle exemplář

A něco pro milovníky piva....Etiketový Zlatý bažant. Není bohužel celý, protože fotit tak aby nebyla vidět ta malá oka a při tom se tam vešel celej je dost fuška....

A to by bylo všechno z toho co jsem fotila okolo mlýna. Další bude věnováno čtyřnohým rohatým i bezrohým a ušatým kopytníkům......