13 října 2017

Květena ....




Samozřejmě že na mém "skalním" výletě jsem koukala i po květinkách,
a nejen po skalách. Těch je sice víc, ale pár jemných krásek
jsem taky ulovila. Některé rostly, stejně jako stromky, na zcela nečekaných
místech, jiné dělaly ozdobu prostranství a náměstí. A a ty jsem tedy valila kukadlice!
Ale taky řádně oslintala, protože to byly vážně kusy!!

Tyhle fuchsiové krasavice mne jako fuchsiovému šílenci doslova vyrazily dech.
Dala jsem dokupy své chabé znalosti němčiny a paní která tam okolo nich pracovala jsem je pochválila.
Což ovšem byl velmi šílený nápad, neboť paní okamžitě spustila kulometnou kadencí
cosi, v řeči v které jsem rozuměla každé desáté slovo. Nakonec jsem si dala
dohromady to, že jsou už čtyřicet let staré ...
Ostatně jak jsem zjistila, v Němcích mají, na rozdíl od Rakous fuchsie ve velké oblibě, kam jsme přijeli
tam nějaké obdobné kousky byly. Tyhle jsou z nádvoří na Königsteinu, ale
i dole u pokladen či spodní cesty na pevnost stály sice menší, ale také krásné.




Opět königsteinský úlovek. Tyhle japonské sasanky kvetly na záhonu u jedné
z mnoha pevnostních budov


A v hradebních zdech se usadily tyhle krásné zvonky



Čemu patří tyhle lupeny v hradbách nevím, ale evidentně se jim tam líbilo


Cosi odkvetlého na baště Jana Jindřicha


A ještě jedna hradební


A hradební tráva


Na náměstí v Bad Schandau jsem sklapla sanice podruhé. Výzdobu totiž
tvořily ohromné, ale opravdu ohromné keře hořcových stromků, abutilonů, fuchsií
olověnců nebo lantan. Pro představu jeden s olověnců. Je v dolním rohu a podle postav
si můžete poměřit jak velký je.


Já si nafotila detail jednoho z krásně kvetoucího abutilonu. To byla druhá věc
která mne velmi překvapila. Všechno totiž nádherně kvetlo, a mělo krásně zelené listy
jak kdyby teprve bylo jaro a ne podzim.


No a to by bylo z výletu do Saského Švýcarska všechno. Další výlet bude až v prosinci
a to už bude vládnout vánoční nálada ....


12 října 2017

Kořeny ....



Jelikož jsme se pohybovali povětšinou na a mezi skálami,
měla jsem možnost vidět jak si s takovým terénem dokáží poradit
i velmi mohutné stromy. Je s podivem, v jakých místech jsou schopné
se uchytit a zdárně růst a vyrůst. Třeba v mezerách zdiva v hradbách
na Königsteinu. Tam jsem nachytala dvě jedličky, jednu velikosti čtyřiceti centi
a druhou ještě o dvacet centi vyšší v místech, kde by se člověk
něčeho takového vůbec nenadál. Obě jsem fotila, jenže obě místa byla dost tmavá
takže z nich nic nebylo, byly mázlé.
Stromy na skalách jsou kapitola sama o sobě, ty se dokáží udržet
ve velmi exponovaných místech.


Takhle si s růstem na skalách poradili buky v Bastei ...


..... takhle na Liliensteinu ....






11 října 2017

Bad Schandau ....




Bad Schandau je, jak už napovídá sám název Bad (lázeň)
lázeňské město. Patří mezi nejstarší německé lázeňské letovisko.
Jsou zde železité prameny a kdysi zde působil Dr. Kneipp
(znáte určitě různé kapky, masti a podobné výrobky nesoucí značku Dr.Kneip)
Bad Schandau není tím klasickým lázeňským městem jako třeba Karlovy Vary nebo
Mariánky. Není zde klasická kolonáda, tu nahrazuje nábřeží Labe. Nenajdete
tady žádné prameny tryskající ze země nebo uzamčené do fontán z kterých
si nabíráte do pítek. Místo toho máte možnost posedět v mnoha zahrádkách kaváren,
kavárniček, restaurací a vináren. Ale ta poklidná atmsféra lázeňského města
je všudypřítomná. A ještě jedna zajímavost tohle městečko dělá zajímavým.
krásný secesní výtah z městečka do procházkové "zóny" do lesoparku nad městem.

Jelikož se městečko nachází v dlouhém údolí Labe sevřeném mezi skalami, aby se lidé
z městské části Ostrau nad městem stojící na pískovcové terasy dostali dolů bez toho, aby museli
zajíždět několik kilometrů po příkré silnici, prostě si postavili výtah. Vznikl
v roce 1905 a město za něj vděčí hoteliérovi Rudolfu Sendigovi který stavbu financoval.
Pokud by jste zalistovali v Guinessově knize rekordů, našli by jste právě tento
výtah - rozhlednu Ostrau Turm jako nejvyšší stavbu na světě ve tvaru svíčky.
Díky výtahu se můžete na město a jeho okolí podívat z výšky 50 m.

Takže bylo hned jasné, že prostě svou vášeň pro koupání, saunování a podobným
vodním hrátkám prostě zkrotím (ono bych asi po celodenním chození po dvou
hodinách ve vodách už nevylezla ven) a půjdu se projít po městě. Daly jsme se do kupy
s jednou fajn paní z Pardubic a vyrazily na prohlídku. Za výtah se platí 1,50€ za cestu tam
a zpátky. A i tady mi bylo dáno se za své spolucestující z naší skupiny se stydět z hloubi
duše. Jako několikrát v tomto dni, ale i v předchozích výletech. když jsme konečně
mohli vyjet nahoru, opravdu se otevřel nádherný výhled umocněný tím, že po celém
zamračeném dni vylezlo krátce před západem i sluníčko. Od výtahu jsme se zašli podívat na výběhy
s rysy, ostatně zdejší naučná stezka k Ostrau se jmenuje Rysí stezka. Trochu se prošly
a zase sjely dolů abychom se procouraly po městě a po procházce si sedly na venkovní zahrádku
u jedné pizzerie a daly si jako tečku za krásným ale i náročným dnem po dvojce
skvělého vína .....


Ostrau Turm neboli Svíčka čili výtah nahoru. Kabina je, jak jinak, prosklená
takže máte při stoupání krásný výhled.




A nahoře vás čeká takovýhle krásný výhled na město a na horu
Lilienstein nad ním. Ostatně až tady se ukázalo, že ač to člověku připadalo
že projel za celý den ohromný kus, opak byl pravdou. Motali jsme se v kruhu
jen pár desítek kilometrů od českých hranic


Pan Rys si hověl na pozorovatelně ale neotočil se ani náhodou byť
jsme se snažily šaškovat s kolegyní všelijak. Prostě nám dával jasně najevo
am mu máme vlézt



Paní Rysová už byla akčnější, a právě proto zas nevyfotitelná. Pod listím bylo už dost
tmavo a můj objektiv neoplýval žádnou super světelností takže fotky byly nepoužitelné
krom téhle jedné, i tak dost nekvalitní. Navíc jsem jí zcela nevychovaně zachytila
zrovna když si ulevovala ...


Kostel na milém a příjemném, byť malém náměstí. Jmenuje se Johaniskirche
a slouží k výstavám. Vzhledem k času kdy jsme sem dojeli, všechny památky
už byly zavřené. A navíc byla sobota, takže kdoví jestli bychom se tam dostaly
i kdyby bylo méně hodin





Samozřejmě zde nesmí chybět krásné hrázděné domy. Byť už i zde je všechno
nové, opravené a frčí u kapitalismus, stále je na mnoha místech vidět že tato
část německa byla ta "hodná" socialistická a komunistická


Ostatně, víte proč je tak v těchto částech kolem hranic ať Německa nebo Rakouska ale i Švýcarska
tak rozšířená hrázděná architektura? Tedy alespoň průvodce nám to vysvětlil tak, že se zde (ale
i jinde)sice nachází kámen, ale není to kámen stavební, a tak stavba domů byla tuze drahá.
Tudíž se kamenné nebo cihlové části postavili jen v přízemí a patro se udělalo ze dřevěných
trámů mezi kterými se udělaly zdi ze slaměné řezanky smíchané s hlínou. To se pak
omítlo a udělala fasáda.


Ve výloze jednoho obuvnictví nás zaujal tenhle moderně ušitý starodávný
škrpál


Radnici jsem fotila už z autobusu a v odraze na skle je vidět že bylo krásně
díky zapadajícímu slunci zbarvená obloha. Škoda, že jsem tohle nechytla když jsem byla nahoře na vyhlídce...


Před námi už byla jen cesta přes Hřensko do Čech a pak zpět domů. A to je vše. Ještě vám
ve dvou článcích ukážu jak dokáží stromy v extrémních podmínkách skal čarovat s kořeny
a jaké kytičky jsem za celý den potkala .... Ovšem 16.12. se zas vrátím
do Rakouska a na hladinu Dunaje. Neodolala jsem vánočnímu Linci a plavbě Křišťálovou lodí
po Dunaji. Prostě ta voda mi nedá a nedá a stále mne k sobě vábí.

10 října 2017

Skalní město II ....




Dnes se naposledy podíváme na pískovcové
skalní město v Bastei. Je to kus krásné přírody a na tenhle výlet mne
nasměrovala moje předchozí, i když podstatně menší zkušenost s touto
CHKO na naší straně a to v bezprostředním okolí Krásné Lípy a Doubice
(to samozřejmě ještě nikdo nevěděl, že si jí vybere Karel Gott a znepříjemní tak
jejím obyvatelům dosud klidný život) a pak hodně vzdálená vzpomínka na
krásné okolí Jetřichovic. Bohužel plánovaný výlet na Pravčickou bránu
tenkrát nevyšel a tak, když jsem viděla v nabídce cestovky možnost navštívit
německou část ráda jsem po ní sáhla. A vím že jsem udělala dobře ...
Ostatně zatím jsem neudělala chybu ani jedním z mých výletů, všechny byly
hodně přínosné a ukázaly mi krásná místa u sousedů.


Něco trochu na zamotání hlavy. Ale jinak by se mi nevešla ta borovička
do záběru







Skalní vrch jménem Mnich ....


... a teď si ho přitáhneme ...


Je tam opravdu mnich a dokonce na něj někdo pověsil i věnec....

Takto vypadají skály z pohledu od Labe


A tady jsme zas na odvrácené straně


A šup zas k Labi. Občas jak vidno se uloupne kousek perníčku, tedy
pískovce ...


A to je ze skal vše. Ještě se honem nalodit do autobusu a hurá
do lázeňského města Bad Schandau procourat po kolonádách a
dát si skleničku dobrého vínka ...

09 října 2017

Skalní města ....




Ještě dřív než se zase ocitneme definitivně v nížině
podíváme se z Basteibrücke a pak i z vyhlídek hradu Neurathen
na druhou stranu, směrem od Labe. Pokud se díváte na Bastei od Labe
či z jeho hladiny, uvidíte sice nějaké skály, ale to nejhezčí vám zůstane
skryto. A popravdě řečeno, nikoho, kdo to tu nezná by nenapadlo
že se tady něco takového vůbec skrývá ...


Myslím, že není nutný ani žádný komentář










Aby vás to šplhání neunavilo, zítra si dáme další část ...