28 září 2017

Třetí königsteinské zastavení ... stavební



Krom velmi zajímavých a propracovaných fortifikačních staveb
nalézajících se na hradbách a uvnitř pevnosti, tu jsou ale hlavně stavby
tvořící jádro pevnosti. A na ty se zaměříme dnes. Některé z nich se stále ještě
opravují, jiné se už skví v celé své kráse. Ostatně rekonstrukce celé pevnosti
vyšla Saskou pokladnu do roku 2006 na 2,2 mil €. Stálo to ovšem za to, a dnes je tu velmi
ucelený vojenský skanzen.

V minulém článku byla na poslední fotce vidět stavba, která svou podobou
až tak nezapadá do strohé vojenské zástavby. Je to tzv. Fridrichsburg, nebo také
zámek krále Fridricha (Bedřicha) o něco později přejmenovaný na zámek tří Jindřichů.
Je to malý pavilon postavený, jak jinak, na skalních základech. Uvnitř se skrývala velká jídelna,
kuchyň a pohodlné apartmá. Zvláštností byl tajný stůl v podlaze. Pokud se v jídelně
konalo nějaké sezení, nic nenasvědčovalo tomu že by se zde měla podávat i večeře,
ale na znamení zámeckého pána se stalo kouzlo a najednou kde se vzal, tu se vzal
jako v pohádce prostřený stůl. Nápad zaujal jednoho z účastníku a nechal si jej také
ve svém zámku zhotovit. Po novodobé rekonstrukci už stůl zůstal kde je, a mechanismus
byl zakonzervován.





A to je onen kouzelný Stolečku, prostři se


Od zámečku se opět otevírají pohledy do kraje a na věž hladomorny



Budova Nové zbrojnice, která tvoří součást hradu Jana Jiřího


Bastion Jan Jiřího


Detail bastionu a znaku Jana Jiřího


Hrad Jana Jiřího v celé své kráse


Brána (jedna z pěti) od hlavní cesty do pevnosti


Další z bran v tzv. příkopových nůžkách. Brána se jmenuje Brána Medúzy



27 září 2017

Zastavení königsteinské druhé .... po hradbách




Jak je vidno z leteckých záběrů pevnosti, a o čem
jsem se několikrát zmínila jsou hradby, které obemykají celé
temeno hory a tvoří tak jakousi stezku kterou se projde okolo celé pevnosti
a která vlastně tvoří panoramatickou vyhlídku do kraje. Jsou na nich
hlídkové věžičky, ale najdou se zde i hrozivá děla, která
kdysi pevnost chránila. To spolu s dokonale umístěnými střílnami činilo
pevnost nedobytnou ...

Park který tvoří část pevnosti se jmenuje Park dělostřelců, jsou zde
přístupné dělostřelecké bunkry, které sloužily k obraně, ale právě i některá děla






Jedna z několika soch saských králů, vévodů a kurfiřtů které
v parku stojí


Strážní vížky z kterých byl rozhled do kraje ale i na okolí pevnosti


Ve zdi je vidět kde dřív děla stávala, to jsou ty zamřížované části


Výhledy z hradeb jsou náramné a je jasné, že obránci
měli skvělý přehled. Pohled na městečko Königstein


Letní Napoleonská restaurace na tzv.Hromové vyhlídce. Je to místo, kam nejčastěji
z celé pevnosti udeří blesk. Stával zde i Bleskový dub, strom do kterého mnohokrát
udeřilo a přesto se mu nic nestalo. Až nakonec přišla ta poslední rán a dub zašel.
Teď tam místo něj stojí nový. Dokonce kdysi došlo na vyhlídce k tragédii, kdy
blesk uhodil do skupiny turistů a dvanáct jich zabil.


A jaký je výhled z ní?
Krásný ... Budova vlevo je zámeček krále Jindřicha Saského


To je on


A ještě jeden výhled, tentokrát od zámečku. Na ten se podíváme příště ...



26 září 2017

Zástávka první: pevnost Königstein ...



Jak už jsem minule zmínila, první zastávkou sobotního celodenního
výletu do Saského Švýcarska byla pevnost Königstein na stolové hoře nad městečkem stejného
jména. Dala by se vzdáleně přirovnat k našemu Terezínu a jeho opevnění nebo
brněnskému Špilberku a jeho areálu, ale je o mnohovětší. Vlastně zabírá celou plochu stolové hory
a pevnostní zdí vyrůstají do výšky 42 m přímo ze skal.
Díky tomu byl také Königstein dlouho nedobytný. Patří mezi nejkrásnější skalní pevnosti v Evropě.
Ční do výšky 274 metrů na Labem a její rozloha je 9,5 ha. Nachází se zde kolem padesátky
budov včetně zámku a hradu. Nejstarší zmínka o hradu na hoře Königstein (Králův kámen)
je z roku 1241 kdy zde hrad založil český přemyslovský král Vácav I. a patřil tím pádem
k Českému královstí. Od konce 16. století přešel do držení saských kurfiřtů a vznikla zde
nejmohutnější saská pevnost která nebyla nikdy dobita.
Do roku 1922 byla nejznámějším státním saským vězením. Za prusko - fancouzských válek
a obou světových válek sloužil jako zajatecký tábor. Zvlkášť za druhé světové války zde
byli internováni váleční zajatci z Polska, Francie, Velké Británie, Holandska a USA.
Na konci druhé světové války se zajatci vzbouřili a převzali velení pevnosti. Rudá armáda
zde hned po osvobození zřídila vojenský lazaret a v letech 1949 až 1955 zde vznikl ústav
pro převýchovu trestané mládeže, jejíž profil neladil se socialistickým zřízením. Po uzavření
ústavu zde vzniklo muzeum.
Pro nás návštěvníky z Čech je velmi důležitá věc, že při prohlídce můžete vyfasovat českého
audioprůvodce a můžete se toulat po pevnosti jak chcete a vždy si poslechnout co potřebujete.


Protože fotek je mnoho, jak je u mne zvykem, rozdělím je na více částí.
První obrázek jsem si půjčila z netu a druhý ofotila na info tabuli.



A takhle vypadá temeno hory s opevněním při pohledu z hory Lilienstein


Nahoru se dostanete dvěma způsoby, buď projdete okolo skály po novější podhradní fortifikaci
a branami na nádvoří, nebo vnitřním výtahem. Zpátky buď zase cestou okolo pevnosti, anebo
tímto venkovním výtahem.


42 metrů vysoké hradby vyrůstají přímo ze skalního profilu



A už jsme nahoře a hurá na prohlídku. Budova sýpky a skladů kde jsou výstavní místnosti



Samozřejmě nesmí chybět ani pevnostní kostel



Při pohledu dolů se lidem trpícím závratěmi asi moc dobře nedělá. A to ještě není
ta opravdu správná hloubka. Místy je to těch 247 metrů nad hladinou Labe


Příště se dáme na cestu kolem dokola po hradbách ....

25 září 2017

Českým středohořím ....




Po návratu z týdenního poustevničení na chatě
(tentokrát tedy sakra pracovním) jsem musela dohánět resty i tady doma.
Co mám povídat, když je mužskej tejden doma sám ...
Nevšímá si věcí, který nás dohánějí k šílenství pokud je máme na očích,
úklid je natolik cizí slovo, že ani nepátrá po jeho významu, oblečení zůstává na
místech kde z něj vylezl a nosit věci do špíny? Zbytečnost.

Druhým bordelovým elementem jsou samozřejmě papoušci, takže po delší
nepřítomnosti to chce komplet vygruntovat obývák. Zahrada, praní a kytky
to už jsou záležitosti okrajové. Díky všem těmhle pracem mi týden
utekl jak voda a přišla sobota 16.9. Den odjezdu do Německa. Tentokrát jsem
nenáročné pochody a přechody po památkách vyměnila za trochu víc
náročnější výstupy na stolové hory a skalní města. Jela jsem se totiž podívat
do NP a CHKO Labské pískovce, jmenovitě do Saského Švýcarska. Co by mne tak
nějak mohlo čekat, jsem si už ozkoušela před lety při návštěvě Krásné Lípy
a jejího okolí, což je druhá, česká část téhož národního parku zvaná České Švýcarsko.
Nicméně to nebylo tak náročné jako to bylo tady. Když to tak vezmu, za celý
den jsem vystoupala asi tak po dobré tisícovce, možná i víc, různých schodů. Od
kořenových, přes prkenné, kamenné, betonové až po železné. Vyšla, sešla a obešla
dvě stolové hory a jedno skalní město s bývalím skalním hradem, pokochala se mnoha
nádhernými výhledy do kraje a samozřejmě nafotila mnoho fotek ...

I když už tentokrát mi dalo sluníčko vale, a po deštivém týdnu jsem měla nahnáno
jak to bude, musím říct, že i tentokrát nás měl sv. Petr rád. I když byla předpověď
všelijaká, jen ne zrovna přívětivá, nepršelo a teplota plus mínus patnáct stupňů
na plahočení se do kopců velmi přiměřená. Jen bohužel ta modrá obloha tentokrát
chyběla. A na fotkách to je taky hodně znát. Ostatně jak bylo, když jsme projížděli
Českým středohořím uvidíte v následujích obrázcích. Jen podotýkám, že stavět autobus
jsem si z pochopitelných důvodů nemohla,tak je celá série je focená z autobusu
což je na snímcích víc než patrné a proto jsou kvality chatrné ...


Takže tu máme tři ikonické hory naší republiky

Říp ...


... Lovoš ...


.... Milešovka ...


A v údolích se nám začíná vařit mlha. Nejdřív jen tak pomálu ...


... ale za pár kilometrů už víc ...


... a ještě víc ...





Až u velmi kontroverzní a stále nestabilní Prackovické estakády to vypadalo, že celý den
ztrávíme v mlze






Naštěstí jak jsme vyjížděli výš, mlha začala pomalu zas ubývat a dokonce bylo vidět i Ústí




A když už jsme Středohoří opouštěli, bylo po mlze


Před námi byla cesta na první plánovanou zastávku a to na stolovou horu
jejíž temeno korunuje pevnost Königstein, ležící nad stejnojmenným městečkem ...









24 září 2017

Dřevo ...




Když si tak chodím po lesích a hájích, občas se najde
zajímavý kus starého stromu, pařezu nebo vykotlané větve. A ten si
pak vyfotím. Pár se mi jich už nashromáždilo, tudíž vám je teď
předložím k podívání ...


" Dřevěné slunce "



" Údiv "




" Spirála"


" Pařezová stolohora "


" Opalovačka "