K dnešnímu focení mě inspirovala jedna kapka na listu zelence
za oknem. Původně jsem šla fotit ty kapky, jenže bez sluníčka to nebylo ono.
Ale jak jsem se tak rozhlížela po tom co mi kde kvete, napadlo mne vzít si
makropředsádku a jít si některé květy vyfotit hodně zblízka.
Některé nejdřív zdálky, a pak zblízka, jiným jsem se podívala tedy pěkně do hloubky
a některé vypadaly při detailním záběru věru velmi lascivně.....
Některým mi do focení řece jen sluníčko zasvítilo, ale teď už dobrou čtvrthodinu pěkně prší.
Výjímečně mi to nevadí, protože jsem včera vynesla už všechny kytky, které jsem
měla přezimovat doma. Tedy až na orchideje. Ty jsou sice všechny chladnomilné,
nicméně vloni mi trochu dost namrzly. Tak jen čekám jaká bude předpověď
a pak je zas pověsím do jabloně. No a jelikož mají všechny přezimovavší kytky
ještě jemné listy, aspoň je nespálí sluníčko a vítr mi z nich neudělá špenát.
A pořádně se zalijou, před vynášením to nedělám, protože by byly těžké.
Skalkové irisky už začínají ukazovat svou krásu.
Koniklece si daly druhé kolo kvetení. Tenhle červený je nově dokoupený, stejně jako bílý.
Modrý z loňska se ovšem do toho pustil opravdu z gruntu. Květy ale už nejsou tak hezké
a velké. Je pravdou že jim asi trochu ublížil i ten sníh.
Jabloně se teprve nesměle otevírají, tu a tam květ. Ale zase jich tedy mají! jestli ještě nepřijdou
nějaké mrazy nebo kroupy, bude zas jablek jak ....
Meruzalka zlatá dělá čest svému jménu. A krásně kvete a voní ....
O okrasnou mandloň říkám sousedce snad od okamžiku kdy jsme se sem nastěhovali.
Ale teprve až vloni jsem si jí přivezla od švagrové ze zahrady. Zimu přežila
zapuštěná v květináči v záhonu a letos jsem jí zasadila do velkého. Je to totiž hodně
odnožující rostlina, která dokáže za pár let vytvořit ohromné množství dalších výhonů.
A tak jsem si říkala, že to nebudu riskovat.
A nakonec ona původní inspirace
