Listy ....

Neobyčejně obyčejné podzimní listy.

To je téma dnešních fotek. I jejich barevnost už je

minulostí ale můžeme si jí připomenout ještě

jednou ..... dneska jsou už stromy úplně

holé a listí na zemi suché a hnědé,

jen občas se na keřích dřišťálů ještě

nějaký záblesk barvy ukáže.

---

Asi kvůli nadmíře sluníčka mají letos javorové listy pihy .....

Stříbrná kresba listů ostropeřce svítila ve sluníčku do dálky jak

kdyby byla z nějakého reflexního materiálu

Na hladině barevno .....

..... ale pod hladinou smutno

Ve stínu na zemi zůstalo pár rosných kapek

Ale všem barvám vévodí tenhle japonský javor

Ve větru ....

Na posledních procházkách docela

dost foukalo, ale naštěstí teplý vítr

a tak se to dalo snést docela dobře. Akorát

mne hodně vxytáčelo že mi neustále lítaly

vlasy do obličeje a přes objektiv. To mne dost

vadí a vytáčí takže jsem raději když si zalezu

z otevřeného prostoru mezi stromy kde

už je pak klid ..... podle předpovědi

by teď zas sice mělo být teplo ale i větrno, tak snad to

odfouká ty mraky. Anebo přifouká další.

Jo jak si člověk teď zvyknul na sluníčko

tak tyhle zamračené dny jsou dost

nepříjemné .....

---

Pár lístků z těch které se sypaly ze stromů jak o závod se mi

podařilo jakž takž zachytit

Poslední studené ....

Dneska tu je poslední nášup studena

do doby než se zase něco vynajde. Naštěstí to zatím vypadá

že to hned tak nebude. Což mě osobně vůbec nevadí ....

Když můžu raději dám přednost sluníčku a teplu.

Včera bylo krásně, dneska už zas šeredno a tak

si dáme ještě horší variantu. Mráz

---

Muchomůrky ..... ne bílé ale červené

Když jsem četla u Majky, že po bůhví jak dlouhé

době viděla v lese muchomůrky a stejně i v komentech četla to samé i od ostatních,

věru podivila jsem se, protože tady jak nastane jejich čas jsou jimi lesy zaplavené.

A někdy to jsou jediné hojné houby v lese, rozhodně letos určitě.

Všude kam člověk dojde a rozhlédne se, vyskytují se ve všech stádiích růstu.

Tmavě červené, do oranžova s puntíky nebo bez, plasky jak

talíř nebo malé, sotva vyklubané ..... prostě muchomůrky

kam se jeden podívá .....

Já mám nejraději ty malé, pěkně pravidelné, kulaťoučké

které si hoví v trávě nebo listí .....

Takže jak pro Majku, tak hlavně pro TlusŤjocha a jeho

budoucí Rok Muchomůrky .....

---

přiznávám, že ani dřív ani teď mi jako milovnici melodiky neříkala nic tvorba Plastiků.

Disharmonický doprovod psychedelických textů a to nijak nelahodilo mým slechům.

Ale existují dvě výjmky a těmi jsou právě Mejlovi Muchomůrky a Básníci ticha.

A právě ty Muchomůrky i vždy naskočí v hlavě když vidím tyhle puntíkatý krasavice.

Pro dnešek zas trochu sluníčka a tepla ....

Jelikož je dnešek takový echt podzim

myslím že zase pár zlatavých, sluníčkových a teplem

dýchajících obrázků přijde vhod. Mě tedy

určitě. Přesně jak jsem říkala, po těch sluníčkových

chilkách je tohle počasí vždycky šok ....

---

Rozhodla jsem se všechny tyhle sluníčkový nedávat najednou ale dávkovat je p otroškách.

Aspoň si bude možné ty krásné dny připomínat co nejdéle ....

A studeno pokračuje .....

To mrazivé předvčerejší ráno

jsem nafotila obrázků víc než jsem tu zatím prezentovala.

Ale říkala jsem si že je budu dávkovat po troškách. Myslím že je

zatím ještě dost času na studené záběry. Ono bude dost na tom, až tyhle

krásné slunečné a relativně teplé dny definitivně vezmou za své

a bude už jen a jen hnusno, šedivo a studeno ......

---

Azalka se pěkně vybarvila a ranní sluníčko ji ještě pomohlo.

Jen doufám že na jaře se stejně vybarví i s květy ....

Pieris nasadila spousty poupat, ale sucho jo skorem všechny umučilo.

Podzimní cesty podruhé ....

Podzimní cesty, plné listí

a slunce. To je téma dnešních fotek.

Jsou tentokrát focené povětšinou v bukových

partiích zdejších lesů, kam mne vyhnalo zlato a bronz

jejich listí. No a sluníčko ještě přidalo něco navíc ....

Některé z nich nenavštěvuji moc často, dokonce

jednu trasu jsem šla znovu po roce a i když

bylo krásně, vlastně skoro stejně jak

před rokem, najednou mi došlo

že jsme tam před tím rokem

šli se synem a s Matýskem.

A přes tu všechnu krásu kolem mi bylo

do pláče. A je mi i teď protože z téhle psí smrti

se prostě nemůžu pořád dostat. Asi proto že si říkám

být rychlejší o ty dvě tři vteřinky nemuselo k ní vůbec dojít

nebo proto že jsem se ještě stačila s tím čumáčkem rozloučit

anebo proto že to bylo tak divné tou, i přes rvačku, nekrvavostí.

Nevím. Jen vím že ty necelé čtyři roky byly strašně krátká doba

a že takovej exot jako byl Matýsek se už nenajde a že mi hodně

moc chybí a každá připomínka na něj bolí...... a moc.

---