04 dubna 2015

Dandičí slet, pohledy které mne nikdy neomrzí a zrzavá zvědavka ......


Do Prahy jsem minulý týden jela za a) kvůli dandíkům
a za b) kvůli tomu abych si zas užila pár dní v lese a zapoustevničila si na chatě.
A) se vydařilo stoprocentně, B) ovšem nikoli. Venku bylo blbě a mě koneckonců taky nebylo nějak moc dobře.
Po těch posledních nehezkých měsících mne začal zlobit žaludek a občas o sobě
dává vědět nepříjemnou bolestí a pálením žáhy. Navíc si ještě matička příroda
usmyslela že když nebyla zima v zimě, bude prostě na jaře. A tak jsem si řekla
že proč sedět zalezlá na chatě a pořád jen topit, obzvlášť když zásoby dřeva
jsou tady doma neodvezené a na chatě nic moc když to samé můžu dělat
v pohodlí domu. Mám sice co se týče pobytů na chatách a chalupách docela spartánskou
výchovu, ale někdy už radši dám přednost tomu že je teplo po celém
domě, mám možnost teplé vody kdykoliv a ne jen když se topí nebo si jí
ohřeju ve varné konvici. Asi už holt stárnu když mne dokáže pohodlí
lákat víc ......
Na setkání jsem vyrazila s Bobešem pěšky a vyzbrojená foťákem a náhradní baterií
protože se konalo v krásném prostředí Petřínských sadů, kousek pod Nebozízkem
s těmi nejpůvabnějšími pohledy na Prahu probouzející se do jara. Čekala jsem že
zas nafotím mým obligátních 130 fotek jako vždy když se na Petřín dostanu. Navíc
dandíci skýtají nepřeberné možnosti focení zvlášť když jich je víc pohromadě.
A opět jsem se hodně spletla. Nestihla jsem nafotit totiž nic. Přesněji stihla
jsem nafotit 8 (slovy osm) fotek! Víc totiž s Bobešem na vodítku totiž nebylo možné.
Neustále mi totiž tou rukou škubal, navíc jsem zas musela ostřit manuálně
a tak jsem znechuceně foťák nacpala zpátky do kabely. Na místě srazu to nebylo o
nic lepší, tady se zas motal kolem všech holek, vrčel výhružně na zbylé dva psy
a já po nedávné nemilé zkušenosti po jeho rvačce s Matýskem jakékoli vrčení
prostě okamžitě musím utnout hned v zárodku a navíc aby se mi tam ještě porval
s nějakým dandíkem, tak po tom jsem opravdu nijak netoužila. Naštěstí tam bylo
spousty jiných kteří fotili a fotky mi nezištně poskytli.

Vzácným hostem setkání, které u nás v Čechách také uctilo 200. výročí
vydání novely Guy Mannering od Sira Waltera Scotta byla paní Bronwell Bond
zástupkyně americké odnože DDTrustu a zástupkyně amerických chovatelů DDT.
DDTrust se zabývá jak výzkumem nejrozšířenějšího onemocnění u DDT - glaukomu,
tak se i stará o dandíky kteří žijí ve špatných podmínkách, nebo těch kteří se objeví
v některých amerických množírnách, které jsou velkým nešvarem a zlem po celém světě. Takové
psy odebírají nebo vykupují a hledají jim nové a lepší domovy.
Z českých dandíků byla velmi nadšená a není se čemu divit, protože jsou velmi pěkní
a srovnatelní s chovy všude jinde ve světě. Takže se jejich chovatelé i majitelé
nemají za co stydět. Jelikož nebylo zrovna nejlépe, poseděli jsme v příjemném
později tedy až moc velkém teple restaurace Petřínské terasy ale jelikož
Bobeš nejevil ani známky únavy ani známky toho že by se přestal zajímat
o přítomné psí dámy, po venkovním focení všech přítomných jsem
uznala za lepší vydat se na zpáteční cestu. Zase pěšky a raději už
jsem chtěla být kvůli němu doma, protože to byl jeho první tak velký
a hlavně rušný výlet. I když při zpáteční cestě jsem si chvíli
pohrávala s myšlenkou že bych přeci jen kousek popošla nad Seminářskou
zahradu a vyfotila krásně kvetoucí meruňkový sad, ale jelikož začalo
poprchávat, opět jsem to zavrhla a dobře udělala. Bobeš sice přišel trochu, no spíš
víc navlhlej jelikož z těch pár kapek se za chvíli udělal takový jemný ale intenzivní déšť,
ovšem v okamžiku kdy jsem si už doma po příchodu dávala čaj se tak rozpršelo,
že být na cestě byla bych i s deštníkem durch i já ......

Pokud se takhle vydaří i to moje plánované setkání dandíkářů,
a popravdě většina těch kteří tam byli i přislíbili že dojdou, a jestli vyjde
i lepší počasí tak budu opravdu moc ráda. jen teď musím začít shánět něco se
skotskou kostkou. No hodně blbej nápad mne napadl .....


A jak jsem si tak pochodovala, zas jsem si vycvakla některá oblíbená panoramata.
Překvapivě i když jen domy tak jsou pěkně barevná.






Hledej kočku?


U jednoho stromu jsem potkala jevící se rodinku a tak koukám čemu se tak jevili. A
ejhle, ony se tam proháněly a hrály si na schovku tyhle zrzavý zvědavice .....
Sednout si tam na lavičku a vybalit sváču, za chvíli by jich tam bylo dost.




A to už si hovíme v restauraci. Ani se nenechal Bobeš fotit, pořád se snažil vykroutit aby mohl poskakovat
jak kašpar kolem těch feneček .


Madší dáma je naše psí "teta", od ní z chovky je Bobešův tatík a ta hlavička patří nějaké vzdálené Bobešově sestřenici.
Starší dáma je ona americká návštěva. Přijela de facto na pozvání právě Mirky která se chtěla českými chovy pochlubit.


Takhle to vypadalo u stolu. Fotily na zapůjčené aparáty dvě mladé turistky z kterých se také vyklubaly Američanky
a byly trochu perplex z toho když se nad stolem objevilo hned jedenáct dandíků


A ještě fotky z venku. Aby jste si nemysleli že se k nám přidala nějaká houmlesačka,
to je jen klasická elegance amerických turistů. Ta dáma v šusťáku je Caroline, kamarádka Bronnie.
Má českého manžela, dvě děti které hovoří česky, ale ona sama nežbleptla ani ň.



A to je z mého chvilkového pražského pobytu vše. Doufám že ten květen bude o dost lepší.....




03 dubna 2015

Něco z mechu .....



Tak a mam to! Místo vnoučete hlídám malý štěndo.
Přesněji nového Matýska, kterýho si pořídila dcera s partnerem, protože
se nějak nemohli smířit s odchodem toho našeho sluníčka a potřebovali
vyplnit tu mezeru. Nový Matýsek je samozřejmě zas jezevčík, tentokrát
drsnosrstý. Mají ho týden a doteď jim vychazely směny tak že s ním
pořád někdo byl doma. Až na dnešek. Jelikož ještě nemá všechna přeočkování
nemůže zatím moc k těm našim lumpům tak jsem musela já za ním. No je to
malej prďolka rozkošnej a teď mi tu spí za zady utahanej po hře s novejma
hračkama který jsem mu ještě dovezla.

Ale dost už o hlídání, zpátky k tématu. U jezírka mám pár kamenů na kterých roste
mech a tak jsem si, když svítilo sluníčko řekla že zas zkusím moje přibližovadla a
juknu se trochu co je v mechu nového ....
















Odvykla jsem už štěndům a tomu jejich šmrdolení kolem vás ale myslím že to je míň náročný než
ta vnoučata opravdová Mrkající .

02 dubna 2015

Trocha optimistických barev nezaškodí .....


Tak ..... původně tu mělo
být spousta fotek z jarní Prahy, z jarního lesa a jiné, odpovídající
dané roční době. Dokonce jsem doufala že nafotím i něco do dalšího
měsíce s fotošploucháním, třeba téma Reportáž či Lidé na ulici. Jó,
člověk míní a matička příroda mění. Ačkoli do doby než jsem se rozhodla
odjet na sraz dandíkářů bylo krásně jarně, okamžikem rozhodnutí nastal
obrat o 360°. Udělalo se ošklivo, pak ještě víc, pak ještě víc a nakonec tak,
že jsem se rozhodla vrátit se zpátky domů a své poustevničení a případné fotovýpravy
nechat na jindy. Navíc jsem zjistila že i focení našeho setkání se s Bobešem na
vodítku v jedné ruce, s foťákem v druhé a v přítomnosti devíti psích dam je absolutně nemožné.
A navrch ještě hlídat aby se náhodou jeho vodítko nezkřížilo z jedním z dalších dvou
pánů psů to už znemožňovalo definitivně. Tudíž jarně - pošmourným Petřínem jsem
se kochala jen já, můžu vám jen říct jak krásně kvetl meruňkový sad v Seminářské
zahradě, jakou krásnou kulisu mu dělal Pražský hrad, ale to je asi tak všechno.
Ještě že na setkání fotilo víc lidí kteří byli majiteli oněch psích slečen,
které se chovaly opravdu jak dámy a neskákaly a nevyšilovaly nad
tím že vidí psa a slušně seděly páníčkům a paničkám na klíně.
Narozdíl od Bobeše. Ale jsem ráda že to zvládl. Že odťapal
tu cestu od našich na Petřín pěkně tam i zpět po svých
a že byl tak veselej a spokojenej ....

A tak si dovolím předložit pár barevně optimistických fotek rozkvetlých
botanických tulipánů které se momentálně teď nacházejí pod třemi až čtyřmi
centi sněhu, který už ale naštěstí pomalu taje, a několik z domácích květináčů .....









Detail květu africké fialky


Už dříve jsem se zmínila, že jsem se zamilovala do minipidi orchidejí, a tak jsem neodolala
a zas si jednu koupila. Rozhodování bylo tedy dost velké, protože jich měli v obchodě dost
a jednu krásnější než druhou. Nakonec padala volba na tmavě fialové flekatou. Ale už si
brousím zuby na další, doufám že tu zelenožlutou budou mít !





Metamorfóza jemné květinky v útočícícho hada .....

01 dubna 2015

První výběr z vítězů .....

Dnes si představíme vítěze všech kol
v kategorii Drobné sakrální stavby a začneme s hlasováním, z kterého
vyjde vítězná stavba do Grande finále. Hlasování bude zas v anketě, jen
už se bude hlasovat jen pro jednu stavbu. Ne jak bylo možné dosud, pokud se vám líbily stavby dvě.
(Kerria)
(Janka)
(Kerria)
Hlasuje se ode dneška do 10.4. a pak se začne vybírat z kaplí.

31 března 2015

Vyhlášení výsledků dvanáctého kola soutěže....



Dokonáno jest!
Ať stylově zakončím poslední hlasování základního kola soutěže o nej sakrální
stavbu slovy Ježíše Krista na kříži. Po celý rok jsme se společně snažili přiblížit
navzájem ostatním sakrální stavby které nás nějakým způsobem oslovili, něco v
nás ty stavby vyvolávají nebo mají pro nás nějaké zvláštní kouzlo. Nebyl to můj nápad,
převzala jsem ho od jiné blogerky která s ním začala ale díky malé účasti ho v osmém
kole ho ukončila. Jelikož jsem se ho také účastnila a po jeho skončení jsem měla
v zásobě několik staveb, přišlo mi jako dobré řešení v něm pokračovat. Pokračovat,
a pokud možno zvládnout kol dvanáct aby se dala nakonec vybrat ta nej stavba.
Ač to někdy tak nevypadalo, nakonec se to opravdu podařilo dotáhnout do
toho posledního dvanáctého kola. A to hlavně díky vám, věrným a stálým přispěvatelům,
i některým nováčkům. A tak se dnes vyhlašuje slavnostně onen poslední dvanáctý
vítěz.

A tím je ......


(Frypat)

Bylo to jen o chloupek před Veki a jejím příspěvkem. Nakonec jste byli patrioti a v převaze
zahraničních staveb jste zvolili náš český. Musím říct že dobře. Sama jsem zjistila jakým způsobem
na člověka tato stavba působí pokud v ní stojí. Je to něco hodně zvláštního a silného a ten kostel
si to plně zaslouží. I když já jako milovnice vrcholné gotiky jsem měla jiného favorita a to
katedrálu v Bayeoux. Blahopřeju Patrikovi a zítra si představíme všechny vítěze v kategorii Drobných
sakrálních staveb z kterých se vybere ten který postoupí do závěrečného kola. Pak to budou zástupci
kaplí a nakonec kostelů. Postup bude naprosto stejný, jen už se bude dávat jediný hlas. A pak z těch kteří
vyhrají se vybere ta nej stavba roku.

30 března 2015

Šplouchnutí třetí ........ Filmový plakát



Dnešní fotošplouchnutí stíhám tedy tak tak za měsíc březen. Vybrala jsem si téma
filmový plakát. No není to asi nic moc, neovládám vkládání jiných fontů než mi nabízejí
online editory protože tam je problém s diakritikou protože třeba umí čárky ale už ne
háčky nebo naopak. Takže těch které umějí češtinu je sakra málo .....
A jestli to je trochu i nápadité, to už je na vašem posouzení Mrkající


29 března 2015

Velikonoční tvoření ....



Uch, uff, a už je to za mnou. Skončilo letošní velikonoční
zakázkové tvoření i tvoření pro letošní setkání Ženského klubu, kam jsem se nedostavila
ale byla jsem přítomná jen svými věcmi které si vzala pod patronát Jitka (Yorga). Málem jsem
to ani v rámci přemýšlení a tvoření nestihla, takže jsem udělala jen pár věcí. Navíc aspoň toho
nemusela Jitka posílat zpět. Ale měla jsem nahnáno jestli se vůbec přihlásí zadavatelka jediné
letošní velikonoční zakázky. Měla jsem už všechno hotové ale ani peníze ani jakýkoli kontakt se
nekonal. I přes všechny možné urgence. Už jsem tedy dokonce poslala nafocené věci kámošce
do práce, čímž jsem si zas způsobila malou komplikaci. Když už si tam ženský vybraly, ozvala se
paní s omluvou že skončila ve špitále a bez netu, takže nemohla dát vědět co se děje.
Takže jsem neplánovaně ještě honem musela stihnout udělat double věcí které si vybraly
ženský u kámošky v práci. Navíc jsem odjela včera sem do Prahy a tak abych to stihla ještě
jsem brala tvořní sebou abych jí mohla v pondělí věci rovnou dovézt. Musím říct, že
všechno to vymejšlení vzorů mě tak vycuclo fantazii, že už jsem ráda že to je za mnou.
Ba dokonce jsem už toho měla skoro dost, takže momentálně pohled na kuřata a
slovo velikonoce ve mne vyvolává dosti negativní emoce .....

Tyhle všechny vejce šly na moravský slet šikovnic






A tyhle jsou na cestě do Zvolena





Kuřat jsem nakonec místo pěti dělala devět


Když to vezmu, tak nemám ani doma nic vyzdobeno, ani ještě pověšenej jarní věneček na dveřích
a nic ani už zdobit nebudu protože se vracím domů ve středu takže už to na těch pár dní ani nemá cenu
vytahovat. A to jsem letos začala dost s předstihem. Jen se to tak nějak zvrtlo .....
Dneska doufám trochu dočerpám energie na tom našem dandičím srazu a zase se mi vrátí i nějaká
tvořící fantazie. I když teď už to asi moc platné nebude, jelikož ukládám všechno do krabice,
zacvakávám za tím víko a dávám si pauzu. Jestli bude trvat dýl, jestli definitivně všechno schovám
nebo se nechám časem zas zlákat tak to se teprve uvidí .....

27 března 2015

Krokusově modře .....


Jak jsem slíbila, venku zataženo a tak je čas na
slunko alespoň ve fotkách. Tentokrát v modrých krokusech. Když jsem je
v Lídlu kupovala ve výprodeji v sadbovém koši moc jsem nepočítala s nějakým
velkým úspěchem. O to víc jsem byla, a to velmi mile, překvapená že vykvetly
všechny včetně narcisků které byly ve středu koše. A tak už dělají tři roky
parádu na hrobečku jezevčičky Matyldy. A zatímco krokusy už odkvítají,
narcisky začínají s květem. A ještě k nim přibyly sněženky. Ne ty ze stráně
od řeky na který jsem se chystala, ale od Libby. Tak doufám že tam budou
dělat stejnou parádu jak ty krokusky. Matynka si to zaslouží ....









Zítra konečně odjíždíme zas po dlouhé době na chatu a to hlavně kvůli nedělnímu dandičímu rojení na pražském Petříně.
Doufám že počasí k nám bude milostivější a nebude aspoň pršet, když už nebude slunečno.
Takže ti z vás kteří jste z Prahy a nemáte na nedělní odpoledne žádný program, můžete se přijít za námi
podívat do okolí restaurace Petřínské terasy. Ta je hned pod stanicí lanovky Nebozízek. Další, tentokrát společná
akce moje a ještě jedné dandíkářky se podařila domluvit na 16.5. v anglickém parku na zámku Dobříš. I tam jste, samozřejmě kdo by jste měli zájem se podívat, srdečně zváni.