Pár dní si teď pěkně užijeme dějepisu a shlédnete
kupy fotek zase rozdělených do několika tématických celků. Ovšem
nejvíc jich mám až úplně do posledního, dvanáctého kola sakrálních staveb.
Protože chrám sv. Štěpána je taková ta třešnička na dortu, nádherná stavba která
nenechá si nikoho kdo se před ní podstaví chladným. A která bude důstojnou tečkou
za tímto projektem.....
Ale zatím jsme na začátku sobotního dne. Za krásně slunečného dne, který vůbec nevypadal jako třináctý prosincový (no měla jsem z datumu trochu vítr, ale protentokrát bylo milostivé nejen nebe tak i osud) nás autobus vyklopil do tisícihlavých davů lidí před zámkem Schönbrunn. Paní průvodkyně se optala kdo chce jít dovnitř a kdo do parku aby věděla kolik lidí se jí kde ztratí. Můj původní plán byl samozřejmě návštěva zámku jenže ty šílené davy které se neustále valily dovnitř a to že jsme měli na zámek a jeho okolí jen hodinu a půl nakonec rozhodlo že se půjdeme s dcerou projít po parku. Myslím že to nakonec nebyla špatná varianta protože první volná prohlídka byla až od půl jedné a to už jsme se dávno měli kochat sv. Štěpánem a Hofburgem. Park je nádherný i v zimě, zvlášť když svítí sluníčko a krásně hřeje, takže se dá i chvilku posedět někde na lavičce (pokud ovšem máte čas) a je velký. Je hodně rozlehlý a je v něm ZOO, bludiště a kouzelný pramen krásy. Proto Schönbrunn. Je tu i Gloriette a spousty krásných zákoutí. A moře lidí. Tudíž pro lidi kteří nesnášejí davy rozhodně nic zábavného a příjemného. A tak vznikl plán zajet se sem podívat na jaře, pěkně vlakem a bez toho abychom byly odkázány na průvodce a odjezdy autobusu. A hlavně v týdnu, ne o víkendu ....
A co o zámku Schönbrunn říkají internetové stránky?
Zámek Schönbrunn na jihozápadním okraji Vídně byl letní rezidencí císařovny Marie Terezie. Toto rakouské Versailles vzniklo podle zjednodušeného plánu Johanna Bernharda Fischera von Erlach pro dědečka císařovny. Císař Leopold I. nechal Schönbrunn vystavět jako zábavní císařský zámek na místě zničeného zámečku Katterburg po slavnostním vítězství nad Turky v roce 1683. J. B. Fischer naplánoval zámek Schönbrunn na kopci Gloriette jako stavbu, která byla větší a krásnější než Versailles, s širokým Čestným nádvořím na příjezdové straně a s monumentálním schodištěm zvenčí na straně zahrady. Projekt Schönbrunnu však nebyl nikdy zcela uskutečněn. Skromnější Schönbrunn se 1 441 místnostmi a sály byl postaven v letech 1696 - 1730. V letech 1745 - 1760 přistavěl Nicolaus Pacassi další poschodí Schönbrunnu a zařídil skvostné interiéry v rokokovém slohu. Zámek Schönbrunn byl tehdy pro Marii Terezii přestavěn na rezidenční zámek. V roce 1766 následovalo zámecké divadlo, v letech 1771 - 1777 Gloriette, otevřená halová stavba na vyvýšenině terasovitých pahorků a v parku v roce 1778 Římská zřícenina. V letech 1816 - 1819 následovaly další přestavby Schönbrunnu, opětovná přestavba po těžkém válečném poškození byla dokončena v roce 1952. Dnes slouží zámek Schönbrunn ke slavnostním příležitostem a je využíván spolkovým prezidentem. Zde v Schönbrunnu se mohla Marie Terezie se svou velkou rodinou zotavit z přísného Hofburgu, zde stála mladá Marie Antoinetta jako pastýřka na scéně, ale zde v Schönbrunnu byl také ubytován v roce 1805 a 1809 Napoleon, zde odpočíval po práci Vídeňský kongres, zde zemřel v roce 1916 císař František Josef I. a zde v Schönbrunnu abdikoval za pouhé dva roky jeho prasynovec Karel.
Krásně umělecky kovaná železná brána směřující k bývalému náměstí Paradenplatz je zdobena dvěma obelisky pocházejícími z francouzského napoleonského období z roku 1809. Proti jejich odstranění se po Napoleonově smrti postavil i rakouský císař. Barokní zámecké divadlo, které se jako jediné dosud zachovalo, bylo vystavěno oblíbeným architektem císařovny Marie Terezie Nicolausem Pacassim v roce 1747. V habsburském domácím divadle koncertovali Haydn i Mozart. Zajímavý je také Wagenburg s jedinečnou sbírkou honosných kočárů a saní. K hlavním exponátům sbírky patří zlacený a krásně zdobený imperátorský kočár. Byl tažen osmi koňmi a používán při korunovacích nebo svatbách.
Zámecký park Schönbrunnu s mnoha vodotrysky, fontánami a sochami v přísně francouzském slohu, s květinovými záhony, stříhanými živými ploty a stromořadími má rozlohu téměř 2 kilometry čtvereční a patří k nejvýznamnějším barokním zahradám francouzského stylu. V roce 1705 zahradu Schönbrunnu založil Jean Trehet. Po obou stranách květinových záhonů stojí v postranních alejích 44 mramorových skulptur pocházejících z roku 1773. Neptunova kašna vytváří jižní ohraničení květinových záhonů. F. A. Zauner vytvořil v roce 1780 krásnou dekoraci pro vodní hry. Starý pramen "Kaiserbrünnl" dal zámku Schönbrunn své jméno a legenda praví, že ten, kde se z něho napije, zůstane krásný. Pramen objevil při lovu císař Matyáš (1557 - 1619) a císař František Josef I. si z něho nechával přinášet pitnou vodu. Od roku 1799 zde stojí velkolepý pavilón, kde nymfa Egeria daruje vodu. Romantické ruiny paláce s korintskými hlavicemi a figurálními vlysy postavil roku 1778 J. F. Hetzendorf von Hohenberg, který tímto chtěl symbolizovat sílu římské říše. Císař Maxmilián II. nechal ruiny postavit pro uvolnění a dvorní zábavu. V Kleine Gloriette císařovna Marie Terezie čas od času snídávala. Dnes slouží freskami vyzdobený pavilón k odpočinku návštěvníků. Gloriette je klasicistní halová kolonádní stavba na vršku Gloriettehügel. Korunuje celý parkový prostor. Zoologická zahrada z roku 1752 je nejstarším existujícím zvěřincem na světě.
Musím říct že na focení bylo pěkně těžké počasí. Ač nádherně, byl jemný opar který byl znát na sebemenším přizoomování. Takže se snímky strašně moc přesvětlovaly a to i na prioritu clony nebo času. Zkoušela jsem různé režimy ale fotky byly pořád takové moc světlé. Navíc mě pro změnu začalo stávkovat automatické ostření takže jsem musela používat manuální a odpoledne už jsem sotva viděla jak jsem měla vykoukané oči od toho ostřen í..... navíc zámek je tak velký že se nedá nafotit pořádně celý, takže bude snímků tentokrát dost .....
A teď se pomalu budeme od zámku vzdalovat na kopec nad ním kde je Gloriette a začne se postupně otvírat pohled na panoráma Vídně ...... proto vám budou fotky připadat skoro stejně nudné
A jedna se zimomřivkou ..... přes to, že bylo krásně na sluníčko teplo a mě tekly čůrky potu po zádech, dcera tvrdošíjně zůstávála věrná šále a čepici. No je fakt že navečer jsem už pak taky čepici a rukavice vytáhla ....
A několik mých poznatků ....
Poznatek č.1
Vídeň mi chvílemi připomínala spíš Brno než Prahu, až na různá ramena a kanály Dunaje které městem protékají. Ovšem zase co se týče památek je to asi jedna jedna s Prahou. Všechny jsou ovšem velmi monumentální jak se na hlavní město Mocnářství hodí. A proto se mi zas až tak moc nelíbily .
Poznatek č.2
Vídeň oproti Praze je placka placatá, jediný kopec snad je tenhle od zámku ke Gloriettu a pak trošku od ramena Dunaje k Stephanplatz a starému centru. V tomhle je Praha vyjímečná svou polohou na různých kopcích a kopečcích které jí obklopují. A o to je pohlednější.
Poznatek č.3
Kola, kola, kola ..... ve Vídni je dokonale propracovaný systém cyklostezek a parkovišť na kola. Takže za jedno euro si půjčíte kolo na jednom konci města a na druhém ho vrátíte. Nahrává tomu právě ta placatost města a kola jsou pro nás taková nás kdo je zvyklý na kola treková nebo horská plečkovitá, nehezká. Bez možností velkého přehazování za to přebohatě vybavená koši, košíky, košíčky a různými nosiči. Něco obdobného v Praze totálně vybouchlo protože kola se co? Kola se kradla!!!! Jak jinak u nás. Druhá věc které Vídeňané propadli je běhání. Běhají hodně, všechny věkové skupiny a všude kde se dá. A že k tomu mají krásná místa. Zahrady Schönbrunnu, centrum s jeho památkami, zahradami u Hofburgu nebo podél Dunaje.
Poznatek č.4
Tramvaje nikdy nestaví na křižovatce na červenou! Takže pokud přecházíte přes přechod a auta stojí, můžete si být jisti že tramvaj pojede klidně dál, tudíž musíte být neustrále ve střehu. Tramvaje tu jezdí stařičké, staré ale i supermoderní.
A nejsou tu skoro žádní psi! Samozřejmě věc která mi jako pejskaři padla hned do oka. Potkali jsme jich jen minimálně. Ostatně Rakousko je na počet psů velmi skoupé. Je jich tu totiž nejmíň v celé Evropě.
