Noc kostelů odpoledne....

U téma tu kostelů ještě chvilku zůstanu.

Jen jsem si trošku přesunula časovou osu. Byla to totiž taková náhoda, že jsem měla s dcerou sraz v Litomce

u kadeřnice na určenou hodinu, ale jelikož autobus byl ve městě dřív, tak jsem se šla ještě podívat

do klášterních zahrad u kterých jsem vystupovala. Bylo krásně a teplo a tak tu bylo spoustu

dětí a ty se s velkou chutí ráchaly v brouzdališti mezi sochami. A jak jsem tak procházela kolem kapitulního chrámu který ke klášterkám přiléhá vidím otevřené dveře. A tak jsem tam vlezla. Nikde žádný nápis že by tam byl vstup zakázán takže jsem si tam začala courat a prohlížet. Najednou se tam objevil takový starý pán a kouká na mě, já na něj a abych nebyla za nevychovance tak jsem pozdravila a zeptala se jestli si tam můžu něco nafotit.

On přitakal a ještě řekl, že si zatím půjde uklízet jinam aby se mi tam nemotal! On to byl kostelník, který právě uklízel a připravoval kostel na Noc kostelů která se v ten den konala. A tak jsem zůstala v celém tom kostele sama, nikde nikdo,

mohla jsem si tam prohlížet co jsem chtěla. Překvapilo mne ale to, jak je ten kostel ohromný zvenku ale malý uvnitř.

Abych zase moc nezdržovala nafotila jsem si krásná vitrážovaná okna, vnitřek kostela, jednu z bočních kaplí poděkovala a vypadla....

---

Když je pěkně, bývá brouzdaliště v obležení hlavně dětí. Ale i dospělí se nechají někdy zlákat....

Od jara do podzima klášterky žijí....

.....a kvetou

Pohled který se neomrzí, kapitulní chrám a Klášterní zahrady

Nevím jestli je tohle zazděné okno, nebo to byl nějaký náhrobní kámen či co, ale je to krásná kamenická práce

Tímhle průchodem jsem prošla a uviděla otevřené dveře ....

..... a uviděla tohle ....

..... a kapličku věnovanou Janu Pavlovi II ....

..... a vcelku malý vnitřek kostela. Zvenku vypadá tedy o dost větší .....

Jeden intimní pohled do zákulisí ...... letos bude in černobílá kombinace, zdá se .....

A nakonec jeden detail krásné kliky

A tak jsem si úplně čirou náhodou udělala svou Noc kostelů odpoledne. Sama pro sebe....

Kostely a jiné památky v krajině.....

Dnes se vrátím hluboko do

půlky května a na zpáteční cestu z Prahy. Proč? Inu protože mám den přestávku

než se dám do dalšího výletování a zpracování zážitků z překvapivého a skvělého víkendu.

Tím, že jsem převzala od Danky její představování zajímavých kostelů a tak nějak se teď i víc právě po těchto stavbách dívám než dřív, napadlo mne, pokud to bude možné, vyfotit i nějaké v krajině kterou

na cestě projíždíme. Pár jsem jich tedy nafotila ale bohužel v ne úplně dobré kvalitě. Ono z auta to nebývá nic moc a chtít po muži aby co chvíli zastavil, protože těch kostelů je v krajině opravdu hodně prostě nejde. Počítám, že při třetí čtvrté zastávce by už vybouchnul.

Takže vás zvu na malý průřez toho co jsem zachytila. Bylo by jich o dost víc, jenže některé už přesahovaly svou vzdáleností možnosti mého objektivu nebo by z nich byla vidět jen věž. Či jsem prostě a jednoduše ten výcvak nestihla.....

---

Začátek cesty a zastávka v cukrárně pro dortíky aby bylo u mamči co ke kávě....

Kostel sv. Václava Mníšek pod Brdy

Hoví si na kopečku nad R4

Kostel svatých Filipa a Jakuba Zlíchov

Schovává se v zatáčce aby se na poslední chvilku a chvilku ukázal v celé kráse.

Já to nestihla....

Kostel sv. Václava Jažlovice

Shlíží dolů na městečko a zbyla z něj už jen zeď a věž.

Zřícenina hradu pánů z Říčan ze 13.století Říčany

Jeden má šikmou věž a druhý se mu směje.

Kostel sv. Jana Křtitele a kostel Zvěstování Panny Marie, do roku 1620 kostel sv. Petra Plaňany

Dva bezejmenní. Nevím totiž jak se jmenuje ves kde stojí

Do dálky je vidět jeho románská stavba.

Kostel sv. Jakuba v obci Jakub (dnes část obce Církvice)

V jednom je pohřbený Jan Žižka. V tom větším, samozřejmě....

Kostel svatých Petra a Pavla a kostel sv. Alžběty Durynské Čáslav

I tenhle má krásný rozhled do kraje.

Kostel sv. Marka evangelisty Markovice u Chrudimi

Veřejnosti nepřístupný, obec už dva roky neví co s ním. Zámek chátrá a chátrá.

Zámek z 18. století Hrochův Týnec

Mám splněný první z restů z minulých měsíců, a teď nás čeká výlet do Šluknovského výběžku jmenovitě do Krásné Lípy a blízkého okolí.....

Nadosmrti už jí budu ovlivněná.....

....a kým? No přece mou rodnou Prahou....

A nadosmrti jsem pyšná na to že jsem to, čemu místní domorodci říkají hanlivě Pražák.

Neustále mne přitahuje svou rozmanitostí a neustále mne nutí se do ní vracet. Mám to štěstí, že pocházím z míst

která jsou velmi malebná. Kousek pod Strahovským stadionem a coby kamenem dohodil a zbytek došel od překrásného vrchu Petřín. A pokud z něj člověk sešel nebo sjel dolů lanovkou, dostal se na Malou Stranu a odtud přes Karlův most

na Staré i Nové město. Mou lásku k městu a jeho památkám a historii hodně ovlivnili i moji prarodiče, obzvlášť ale babička která se mnou dokázala po městě chodit, ukazovat mi různé památky a vyprávět o jejich historii i pověstech které se k nim vázaly. Věděla toho hodně a na tyhle hodiny dějepisu jsem se vždycky moc těšila.

S dědou jsem zase brouzdala okolo záhonů v parcích a on mne učil znát jednotlivé květiny a jejich názvy. I to hodně ovlivnilo můj další vztah k přírodě. Když dnes procházím Růžovým sadem a Květnici vždy si na něj a naše výpravy vzpomenu.

Město mne ovlivňovalo i v době kdy jsem pracovala na místech které se nazývají Zlatým křížem. Tedy skoro v centru Prahy, chodívala jsem od tramvaje Františkánskou zahradou, kochala se pohledem na kostel Panny Marie Sněžné, nebo životaběhem na Václavském náměstí. Naučila jsem se mít město ráda takové jaké je, s jeho klady i zápory. Se jeho špínou i malebností zapadlých starých uliček, s jeho paneláky i vilovými čtvrtěmi. Ruchem a mumrajem centra i klidem okrajových čtvrtí. Za dobu co v něm nebydlím se v mnohém změnilo, někdy k lepšímu jindy k horšímu, ale i přesto stále zůstává tou Mou Prahou.

Pokaždé když se vrátím, ponořím se s radostí do toho mumraje a nasávám z něj atmosféru města, nebo si vyjdu na Petřín a tam, vysoko nad městem, stojím a naslouchám jeho šumu který ke mě doléhá.

Praha je městem magickým které přitahuje návštěvníky z celého světa. Někdy se k nim zachová macešsky, jindy jim doširoka rozevře svou pohostinnou náruč a ukáže své největší krásy. Ale ať už tak nebo tak, už navždy jím budou ovlivněni.

Stejně jako já....

---

No uznejte sami, dá se zůstat neovlivněn tímhle?

Pohled na Prahu přes jedinou vinici na kdysi viničním kopci, je to vinice sv. Jana pod Strahovským klášterem

Místo odkud je focena většina těhle obrázků má opravdu přiléhavé jméno. Klasické velké panorama.....

Ostatně i restaurace na terase nad ním nese obdobné jméno, jen ve španělštině. Bella Vista. Krásná vyhlídka.

Zácpa na Karlově mostě.

Pohled na Pražský hrad přes restauraci Petřínské terasy.....

.....a pohledy na Hradčany a Prahu od Nebozízku

To že bylo v tu neděli skvěle vidět do dálky dokumentuje i to, že bylo vidět České středohoří přes Hradčany i z cesty mnohem níže položené než je Petřínská rozhledna a z které musel být výhled jak víno.

Jako vždy když to člověk nejmíň potřebuje si foťák zaostří úplně jinam. Ale i tak snad rozeznáte že je tam vidět Říp

A poslední pohled na město a zároveň poslední fotka z celého víkendu je pohled na Žofín. V pondělí jsem už odjela na chatu, ale tam moc času na brouzdání nebylo, protože jsem potřebovala zkrotit neustále rostoucí trávu a všudypřítomný plevel na dvou okrasných záhonech a měla na to vlastně jen jeden a půl dne, protože ve středu už jsem se zase musela vrátit abych se stačila připravit na následující víken a výlet za poznáním se s dalšími virtuálními kamarádkami, tentokrát ze skupiny píchalek na FB. Tak jsem si vyběhla nafotit jen pár záběrů do pole, kde krásně kvetly chrpy a jednoho nezvaného hosta který se pomalu přibližuje k zahradám chatařů. Jen doufám že se mu tam nezalíbí, protože to by teprve začal být problém s velkým P. Kam se na něj hrabou divočáci!

Petřín napotřetí.....a naposled

Tímhle rozpisem jsem vlastně měla asi začít.

No nevadí, chyba napravena a tak si můžeme zopakovat cestu. Takže přes zahradu Kinských jsme přešli

do Růžového sadu. Odtud do parku okolo rozhledy, abychom se následně Strahovskou zahradou dostali ke Strahovskému klášteru. Ostatně tu vinici také uvidíte.

Zpět Strahovskou zahradou do Lobkovické (odtamtud to foto schodů) na dnešní zastavení - Nebozízek.

Jako puberťák si pamatuju z něj jen starou ruinu, která se z dnešní honosnou restaurací nedá srovnat.

Naší oblíbenou zábavou bylo tu opuštěnou budovu, která vzala za své při sesunu svahu a hlavně tělesa lanové dráhy za své, prolézat skrz naskrz.

Asi nikdy by nás nenapadlo, že vstane jako fénix z popela a stane se opět krásnou dominantou sadu a místem odkud je moc pěkný výhled na Pražský hrad. Ovšem už také ale je dané, že kafe nebo minerálku si tu určitě za lidovou cenu tedy nedáme jako v dobách minulých. (Stanice lanovky Nebozízek slouží i jako výhybka dvou proti sobě jedoucích lanovek. Tady také onen sesun nejvíc lanovou dráhu poškodil. Proto také se s její rekonstrukcí a opětným uvedením do provozu tak dlouho váhalo.)

Nevím jak to je s cenami na nedalekých Petřínských terasách, hrdě zvaných Panoramatická restaurace Petřínské terasy, ale podle obsazenosti bych řekla že o dost lépe....

Takže pojďme si o Nebozízku něco málo říci.

Zahrada sama se rozkládá na ploše osmi hektarů a je prošpikována různými cestami a cestičkami z kterých se otevírají ojedinělé pohledy na Prahu. Sama historie restaurace sahá do roku 1677 kdy přilehlé vinice kupuje královský komorník Karel Maxmilián Lažanský a staví zde dvoukřídlý letohrádek. V roce 1809 jej kupuje staroměstský knihtiskař (panečku, tenkrát řemesla ještě pěkně nesla) Bohumil Haas a přeměňuje jej ve výletní restauraci. Jméno Nebozízek je odvozeno od jména rozsáhlých vinic které se zde ještě ve čtrnáctém století rozkládaly a nesly jméno Nebozez. Na konci šestnáctého století byly vinice nahrazeny sadem. Sad měnil během let své vlastníky až jej ve dvacátých letech devatenáctého století odkoupila pražská obec. Prošel rekonstrukcí a od roku 1842 se stal přístupný veřejnosti. Další velká rekonstrukce proběhla v letech 1891 - 95 pod vedením Františka Thomayera. Tehdy se změnil ze sadu na městský park. V roce 1930 se rozšířil o Jiřinkový sad v dolní části na Újezdě, který vznikl na místě vojenských kasáren.....

---

Ta prosklená část mi nějak moc k té klasicistní?? části moc nesedí, ale budiž....výhled z ní je asi ale pěkný. Ostatně jako odkukdoli z Nebozízku.

Co se mi ale líbilo bylo to, že se ze všech venkovních sezení linula příjemná hudba. A pěkně tíško aby to nerušilo.

Vstup do hotelu s fontánou.....

.....a pár detailů z ní. I ze zlatejma rybičkama. Ale nechtělo se jim vůbec plnit ani jedno přání, natož tři. Holt jsou asi zvyklé na tvrdou měnu a eura, ne na koruny.....

Některé pohledy odtud si ukážeme v samostatném článku ktery bude věnován pražským panorámatům.

Od Nebozízku se dostaneme k Hladové zdi, která odděluje tento park od Kinské zahrady a kde je jeden z průchodů, a to Citadelou. I když by se mohlo zdát že do Hladové zdi odjakživa patří, není tomu tak. Vznikla jako vyhlídka v minulém století a dnes zase svému účelu slouží. Ale nejen k němu. Dost často slouží i jako divadelní kulisa, místo kde se odehrávají různá divadelní představení. Např. Macbeth, Bláznivá doba apod.

A tímto průchodem jsem se opět vrátila do Kinské zahrady a pak přes Hřebenka domů...

Několik náhodných výcvaků....

Prahu a její památky si můžete prohlížet různými způsoby. Pokud máte hodně peněz můžete si najmout veterána a projet si Prahu veteránem. Nebo v kočáře. Pokud ale jste modernější typ můžete si zaplatit projížďku s výkladem na známých dvoukolkách Seegway a jak jsem zjistila, velký hit jsou i městská elektrokola. I tady máte svého průvodce....no a pokud nemáte peněz nazbyt, tak to holt absolvujete jako já, po svých .

Využití přebytečné petřínské vody. Přítok do jezírka s lachtanem.....

Pokud budete na svých toulkách Petřínem potkávat tyto stavby, tak vězte že to jsou právě vchody do petřínských štol a vodojemů které zásobují svou vodou veškeré vodní prvky v parcích a zahradách.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byl postaveno v Praze několik komplexů atriových domů. Ty na Hřebenkách a v Holečkově ulici patřily k prvním.

Dvě věže nahoře jsou odvětrávací šachty Strahovského tunelu a stojí přet Strahovským stadionem.

Tolik z dalšího toulání Petřínem. Jak jsem už psala Strahovskému klášteru, sakrálním stavbám okolo rozhledny (ty všechny budou do dalších kol soutěže,tedy pokud bude pokračovat) a panorámatům Prahy budou věnovány samostatné kapitolky....