Petřín napotřetí.....a naposled

Tímhle rozpisem jsem vlastně měla asi začít.

No nevadí, chyba napravena a tak si můžeme zopakovat cestu. Takže přes zahradu Kinských jsme přešli

do Růžového sadu. Odtud do parku okolo rozhledy, abychom se následně Strahovskou zahradou dostali ke Strahovskému klášteru. Ostatně tu vinici také uvidíte.

Zpět Strahovskou zahradou do Lobkovické (odtamtud to foto schodů) na dnešní zastavení - Nebozízek.

Jako puberťák si pamatuju z něj jen starou ruinu, která se z dnešní honosnou restaurací nedá srovnat.

Naší oblíbenou zábavou bylo tu opuštěnou budovu, která vzala za své při sesunu svahu a hlavně tělesa lanové dráhy za své, prolézat skrz naskrz.

Asi nikdy by nás nenapadlo, že vstane jako fénix z popela a stane se opět krásnou dominantou sadu a místem odkud je moc pěkný výhled na Pražský hrad. Ovšem už také ale je dané, že kafe nebo minerálku si tu určitě za lidovou cenu tedy nedáme jako v dobách minulých. (Stanice lanovky Nebozízek slouží i jako výhybka dvou proti sobě jedoucích lanovek. Tady také onen sesun nejvíc lanovou dráhu poškodil. Proto také se s její rekonstrukcí a opětným uvedením do provozu tak dlouho váhalo.)

Nevím jak to je s cenami na nedalekých Petřínských terasách, hrdě zvaných Panoramatická restaurace Petřínské terasy, ale podle obsazenosti bych řekla že o dost lépe....

Takže pojďme si o Nebozízku něco málo říci.

Zahrada sama se rozkládá na ploše osmi hektarů a je prošpikována různými cestami a cestičkami z kterých se otevírají ojedinělé pohledy na Prahu. Sama historie restaurace sahá do roku 1677 kdy přilehlé vinice kupuje královský komorník Karel Maxmilián Lažanský a staví zde dvoukřídlý letohrádek. V roce 1809 jej kupuje staroměstský knihtiskař (panečku, tenkrát řemesla ještě pěkně nesla) Bohumil Haas a přeměňuje jej ve výletní restauraci. Jméno Nebozízek je odvozeno od jména rozsáhlých vinic které se zde ještě ve čtrnáctém století rozkládaly a nesly jméno Nebozez. Na konci šestnáctého století byly vinice nahrazeny sadem. Sad měnil během let své vlastníky až jej ve dvacátých letech devatenáctého století odkoupila pražská obec. Prošel rekonstrukcí a od roku 1842 se stal přístupný veřejnosti. Další velká rekonstrukce proběhla v letech 1891 - 95 pod vedením Františka Thomayera. Tehdy se změnil ze sadu na městský park. V roce 1930 se rozšířil o Jiřinkový sad v dolní části na Újezdě, který vznikl na místě vojenských kasáren.....

---

Ta prosklená část mi nějak moc k té klasicistní?? části moc nesedí, ale budiž....výhled z ní je asi ale pěkný. Ostatně jako odkukdoli z Nebozízku.

Co se mi ale líbilo bylo to, že se ze všech venkovních sezení linula příjemná hudba. A pěkně tíško aby to nerušilo.

Vstup do hotelu s fontánou.....

.....a pár detailů z ní. I ze zlatejma rybičkama. Ale nechtělo se jim vůbec plnit ani jedno přání, natož tři. Holt jsou asi zvyklé na tvrdou měnu a eura, ne na koruny.....

Některé pohledy odtud si ukážeme v samostatném článku ktery bude věnován pražským panorámatům.

Od Nebozízku se dostaneme k Hladové zdi, která odděluje tento park od Kinské zahrady a kde je jeden z průchodů, a to Citadelou. I když by se mohlo zdát že do Hladové zdi odjakživa patří, není tomu tak. Vznikla jako vyhlídka v minulém století a dnes zase svému účelu slouží. Ale nejen k němu. Dost často slouží i jako divadelní kulisa, místo kde se odehrávají různá divadelní představení. Např. Macbeth, Bláznivá doba apod.

A tímto průchodem jsem se opět vrátila do Kinské zahrady a pak přes Hřebenka domů...

Několik náhodných výcvaků....

Prahu a její památky si můžete prohlížet různými způsoby. Pokud máte hodně peněz můžete si najmout veterána a projet si Prahu veteránem. Nebo v kočáře. Pokud ale jste modernější typ můžete si zaplatit projížďku s výkladem na známých dvoukolkách Seegway a jak jsem zjistila, velký hit jsou i městská elektrokola. I tady máte svého průvodce....no a pokud nemáte peněz nazbyt, tak to holt absolvujete jako já, po svých .

Využití přebytečné petřínské vody. Přítok do jezírka s lachtanem.....

Pokud budete na svých toulkách Petřínem potkávat tyto stavby, tak vězte že to jsou právě vchody do petřínských štol a vodojemů které zásobují svou vodou veškeré vodní prvky v parcích a zahradách.

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byl postaveno v Praze několik komplexů atriových domů. Ty na Hřebenkách a v Holečkově ulici patřily k prvním.

Dvě věže nahoře jsou odvětrávací šachty Strahovského tunelu a stojí přet Strahovským stadionem.

Tolik z dalšího toulání Petřínem. Jak jsem už psala Strahovskému klášteru, sakrálním stavbám okolo rozhledny (ty všechny budou do dalších kol soutěže,tedy pokud bude pokračovat) a panorámatům Prahy budou věnovány samostatné kapitolky....