28 června 2014

Petřín napodruhé.....


Zajít na Petřín a nejít na rozhlednu je prostě něco
nemyslitelného. Ovšem nesmí se tam jít v neděli dopoledne. To se z nemyslitelného rázem stane nemožné.
Dlouhánská fronta u pokladny a kvanta lidí chodících nahoru i dolů a hledících z vrchu na úžasná panoramata Prahy.
Jak jsem později zjistila, byla v ten den výborná viditelnost, protože i z níže položeného místa
bylo za Hradčany krásně vidět na Říp a České středohoří.
A já nejsem jak už jsem psala v článku o cestě na sraz, člověk čekací. Tak pět minut a šlus.
Víc už mne nikdo čekat nedonutí. I od doktora odcházím když vidím že tam je víc lidí jak tři.
Takže jsem si nechala zajít chuť na výstup a raději se courala po okolí rozhledny. Je tu na co koukat. Kostel sv. Vavřince přitulený k hradbám, kaple Božího hrobu a kaple Kalvárie. A samozřejmě i slavná Křížová cesta.
Po té jsem se ale nevydala a tak ji nafocenou nemám. Můj cíl byl trochu jiný a na opačnou stranu.
(Kostel i kaple vám představím později v samostatných článcích, buď ještě v rámci soutěže,
nebo jen tak). A samozřejmě budova Zrcadlového bludiště. Chtěla jsem se tedy alespoň trochu vrátit do dětství,
jenže situace byla stejná jak před pokladnou rozhledny. Tudíž plno a hodně.
Oželela jsem tedy i tuhle atrakci a vydala se cestou kolem rozhledny dolů směrem ke Strahovskému klášteru....


I když bylo chvílemi zataženo, nahoře bylo hodně živo a hodně se fotilo. Není divu, pohledy z rozhledny na Prahu pod ní patří k těm nejkrásnějším. A navíc bylo dobře vidět i do dálky.


Petřínské bludiště. Bylo postaveno podle vyšehradské obranné věže Špička, která zanikla v sedmnáctém století, a sloužilo jako výstavní pavilon na Zemské jubilejní výstavě v roce 1891 který patřil Klubu Českých turistů. Postavil jej hlavní architekt celé zemské výstavy Antonín WIEHL. Jeho hlavní a hojně navštěvovanou atrakcí bylo panorama Boj Pražanů se Švédy o Karlův most. Dále zde byly nabízeny a vystavovány různé turistické předměty jako mapy, hole, průvodce i nepromokavé turistické oblečení. Po skončení výstavy vyvstal problém co s pavilonem. Zbourat ? Přestěhovat? Zvítězil zdravý rozum a tak byl pavilon rozebrán a znovu postaven na Petříně nedaleko kostela sv. Vavřince. Místo nebylo vybráno náhodou, protože zde se KČT zasloužil již o výstavbu rozhledny a lanové dráhy. Od roku 1892 je v něm krom panoramatu umístěno i zrcadlové bludiště v podobě gotických chodeb a později ještě přibyla tzv. Síň smíchu, což jsou ona známá různě zkreslující zrcadla.
Při pohledu na něj nás ani nenapadne že jde u budovu postavenou celou ze dřeva....



Před rozhlednou stálo tohle roztomilé vozítko s občerstvením


A pohled na starou dámu, bohužel jen zespodu....tak snad příště nashledanou nahoře


Kvetly, bzučely a nááádherně voněly.....


Moc se mi líbil ten dřevěný přílepek na domě....ten nádherný výhled z něj....jak na Petřín tak i na Prahu. Ono vůbec to bydlení v těhle domech musí být něco. Každý den mít tu šanci kochat se tím krásným pohledem v různých ročních dobách.....


Pohled od Strahovského kláštera


Jedny ze schodů kterých je na Petříně od rozhledny různými směry několikero....tyhle vedou zřejmě někam na Malou stranu. Odvedly by mne z plánovené trasy tak jsem po nich nešla. Cesta, kterou jsem měla vytyčenou mne totiž vedla od Strahovského kláštera kam se ostatně také podíváme, směrem na Nebozízek......


......ale na ní jsem potkala tuhle ceduli a místo s nápisem Podzemní Praha. Byla jsem zvědavá jestli se nejedná třeba o prohlídku štol pod Petřínem a tak jsem tomu nemohla odolat. Bohužel nejednalo, ale ve štole jsem se chvíli pohybovala. Je zde totiž instalovaná výstava o pražském podzemí a jeho stokách a odvodňovacích kanálech. Bylo tu na stovky fotografií které byly o a v pražském podzemí nafoceny během mnoha let kdy se dělal jeho průzkum při různých pražských velestavbách, jako je metro nebo nejnověji tunel Blanka. Nemohla jsem nafotit všechny ač všechny byly velice zajímavé protože by mě nestačila karta a tak jsem vyfotila jen psando o historii Petřína. Pokud do Prahy zavítáte během léta a vypravíte se na Petřín a vypravíte se tímto směrem, určitě stojí za to se na ty fotografie podívat. Ostatně po Petříně jsou na lampách cedulky se směrovkami které na tuto výstavu navádějí. Jo a vstupné je dobrovolné Mrkající.




To by pro dnešek bylo vše a příští procházka bude okolo Strahovského kláštera


27 června 2014

Kvetly nádherně v listopadu, kvetou i teď....


V sobotu jsem se už bez dalších svízelů a zádrhelů
dopravila od Majky do Prahy a k mamče. Byla jsem vcelku dost
utahaná takže jsem jen zaplula do sprchy a pak jen oddychovala. Za to v neděli
jsem si naplánovala další výpravu na Petřín. Nejdřív do Růžového sadu, podívat se na růže.
Kvetly a kvetly a voněly. Tady můžete posoudit jak to tam vypadalo v listopadu a v následujících fotkách
jak teď v červnu. Rozdíl není zas až tak velký jak by člověk čekal.
Snad jen že když jsem tam fotila nyní, tak krásně svítilo sluníčko. A navíc byl plný svatebčanů. Byla tu nějaká
asijská svatba, nedokážu určit jestli japonská, čínská či vietnamská, jen to že lidí tam bylo hodně a jeden který perfektně mluvil česky vypadal dost japonsky. Ale.....znáte to, všichni mají šikmé oči, všichni se snaží vypadat evropsky.
Takže jsem čekala až se odeberou někam jinam abych mohla nerušeně fotit a nemotat se pořád mezi nějakými lidmi.
Byla to i tak fuška, protože byla neděle, krásný slunný den a všude plno tůristů....
Z Růžového sadu jsem přešla k rozhledně, od ní pak pokračovala ke Strahovskému klášteru, odtamtud zase dolů po vrstevnici na Nebozízek, s jednou odbočkou do podzemní štoly, a zpět přes Hřebenka domů.
Byla jsem natolik uťapaná, že jsem ani dle svého zvyku nešla zjišťovat slyšíc neutuchající hudbu co se to kde v blízkosti děje. Zřejmě nějaký hudební víkend.....
Že jsem povětšině na každé zastávce a odbočce fotila je nad slunce jasné a tak vás opět
čekají tentokrát kapitolky z Petřína.....











A dvě věci které by člověk na nejvyšším pražském kopci nečekal, koně a námořní kapitán s fajfkou....



Než jsem tenhle článek napsala, v noci mne napadlo kam že vlastně pak ta svatba zmizela. Žádná auta nikde nestála, restaurace na úrovni kde by mohli mít hostinu taky v těchto místech není a pochybuju že by nevěsta šmejdila ve svatebních šatech po Petříně až dolů na Pohořelec kde už by se takých restaurací našlo dost a dost. Jediné co mne napadlo bylo to, že si hupsli do lanovky a sjeli dolů na Nebozízek nebo Újezd.....
Dál se podíváme k rozhledně a na její okolí.


26 června 2014

Oslíci, koně a kravky.....


Cesta tam i zpátky vedla jak už jsem
zmiňovala mezi rozsáhlými pastvinami. A ty rozhodně nebyly prázdné.
Pásly se tu velmi zajímavé exempláře skotu, který si u nás začíná u soukromých farmářů
vydobývat svou pozici. Jsou to jak skotské Higland krávy, ty pro svou odolnost a tím pádem možnost
být celoročně na pastvě, tak i gaskoňský skot, který je zase skvělý masný tip.
Obojí vypadá dost zajímavě, jeden pro svou dlouhou srst a zajímavé rohy, druhý pro svou ohromnost a zvláštní
zbarvení.
No a samozřejmě nechyběli koníci, dokonce i mí oblíbení frízové nebo rozkošní oslíci. Tedy oslice s malým, ti byli tak zvědaví, že dokonce okamžitě přiběhli k plotu a mrňous chvíli pózoval jako zkušený model. No s největší pravděpodobností to byla mladá slečna a tak se není čemu divit.....



Musím říct, že tady na téhle fotce to vypadá jak focené ve volné přírodě a ne ve výběhu.
Nejdřív mne zmerčilo oslátko...


.....a pak máma oslice....


.....a okamžitě se ke mě rozběhly.....


.....mamča stříhala mohutně ušima....


.....když zjistila že od nás nehrozí ani nebezpečí, ani to že by vyloudila nějaký pamlsek dala se pomalu zase na odchod....




......jen mrňous pózval....


.....a pózoval...


.....a pózoval....


....a pořád ho to bavilo....


Jenže to už jsme šly zpátky k domovu a ukázali se jiní modelové a modelky.
Tenhle býk byl majestátní i když ležel....


....natož když se zvednul....


.....ale kravky se ve velikosti taky nedají zahanbit....


Takže to je ukázka gaskoňského skotu


Teď něco subtilnějšího....moji milí koníci....hlavně ten vranej fríz



Tenhle měl za kamarádky husy bílé i labutí, a navíc tátu oslíka



No a teď něco trochu legračnějšího....skotský náhorní ( Highland) skot...







To už jsme byli skoro zase zpátky u Majky a byl večer. Posadily jsme se v obýváku, zkoukly co je nového na netu, popovídaly si s návštěvou která přišla popřát k svátku Majčinýmu muži (Antonín) a ještě jsme se vypravily na protější kraj louky jestli nenachytáme elfí můru. Nebyla tam. Majka pak říkala, že důvodem je asi zima, protože když ona je fotila byly to zrovna ty teplé večery před měsícem....
Mrzelo mne to, ale holt to se stává. Prošly jsme se ještě podvečerní zahradou a pomalu se chystaly ke spánku....
Mne čekala v sobotu zase cesta zpátky, jenže jsme tak pořád kafraly že první termín odjezdu vlaku jsem propásla a tak se zadařilo až na podruhé odpoledne. Mezitím jsme zdlábly skvěle ogrilovaný vepřový bůček, na druhý chod (uzené s bramborem a salátem ) jsem už nečekala a Tonda mne odvezl na nádraží. Před odjezdem jsem ale u Majky udělala posledních pár snímků a to nás tří....tedy, tu dělal Tonda, abych mu neupřela autorství....


A Kitty s Kosáčkem


A nakonec jak je dobrým zvykem zvířátka. Majčini miláčkové plyšáčkové. Shi-tzu. Máma šampionka a její děti, drobounká ale energická Šušu (můj oblíbeneček) a stará dáma Gaby (tedy doufám že to je správně). Jelikož na výstavy se zatím nechodí, jsou všichni v letním střihu. To proto kdyby si někdo říkal že takhle šicunky nevypadají....

Kompletní smečka



Prosící Atrej....šlo mu to velmi dobře a hojně tohoto psychologického nátlaku využíval. Stejně jak Šušu, ta zase dělala surikatu, jen jsem jí bohužel nevyfotila protože jí dělala vždy za mými zády.....(ale kdo by jí chtěl vidět ať zabrousí ke Kitty, ta jí u sebe má)



A když panička vaří musíme být ve střehu....


Princezna Šušu na hrášku...


Tak, a to je z výletu do Rožďalovic všechno. Další už bude Praha a hlavně Petřín. Rozkvetlý Růžový sad a krásné pohledy na Prahu a Hradčany.....