Ohýnky, ohně a ohňostroje.....

Malým, no spíš velkým překvapením

na závěr sobotního večera bylo vystoupení divadla KVELB,

které hraje tak trochu alternativní představení s různými netradičními

pomůckami. Odpoledne hráli celé představení na chůdách. To jsem ale neviděla osobně,

jen fotky z mobilu. Myslím že loutkové divadlo s ohnivými loutkami nebývá zrovna obvyklou záležitostí.

Musím říct že já byla nadšená, o ostatních lidech se to už asi říct nedalo. No jo, jak to není klasické divadlo

tak se to nelíbí....až mi bylo těch vystupujících líto, kolik museli do výroby těch loutek vložit práce a času, a u mnoha

lidí nedošli vůbec pochopení. Spíš odsouzení.....ještě že to neslyšeli!

Pak následoval ohňostroj na který jsem se tedy moc těšila, abych si mohla zkoušet fotit ho. No nedopadlo to moc dobře, nafotila jsem jen pár fotek, protože pak se to stalo....

Jak si tak fotím, najednou jsem dostala do hlavy šílenou ránu. Koukám co se děje, nikdo za mnou ani přede mnou nestál,

na zemi jsem taky nic podezřelého neviděla, ale ta rána byla skutečná. Když jsem si sáhla na to místo, nejen že jsem tam měla bouli jak hrom ale i celou dlaň od krve. A tu jsem i cítila jak mi pomalu stejká po hlavě. No a začalo to hodně bolet.

Vydala jsem se hledat nějakou pomoc, někde měl být na náměstí SOS stánek, ale já ho nenašla, tak jsem u skautů vyžebrala ubrousek a šla hledat děti. Když mě viděli tak hned že mne vezmou do nemocnice. To jsem jim zatrhla a tak jsme požádali hasiče aby mi na tu hlavu posvítili a podle toho že se uvidí co dál. No měla jsem tam asi centimetrový šlic, ale už to pomalu přestávalo téct, takže nemocnici jsem zavrhla.

Nevím co to bylo ani odkud to bylo, ale mělo to spojitost s tím ohňostrojem, protože syn i další pozorovatel odjinud mi pak potvrdili že něco viděli létat vzduchem. Já se domnívám že to buď byl zbytek nějakého tvrdého papíru který při té síle a rychlosti i výšce z které padal mě tak švihnul, anebo že to mohlo být něco ze střechy domu za kterým byl ten ohňostroj odpalovaný. Je možné že některá petarda mohla jít šejdrem a narazit do střechy nebo komínu ze kterých mohla odloupnout nějaký kousek a ten pak v té rychlosti skončil v mé hlavě....

A tak jsem od soboty 7.6.14 regulérně PRAŠTĚNÁ!

Pokud se vám to zdálo doteď, tak teď už to máte definitivně potvrzené!

---

Přípravy

A tak se mi to focení dařilo....

Ty dvě poslední fotky které jsem stihla vyfotit tak nějak jakoby předznamenávaly svou barvou to co se pak stalo ....

Kultura je za námi, teď se rýsuje něco ale až v září. A to vypadá na velkou věc. Pro pamětníky. Dvojvystoupení skupin Slade a Sweet.

Srdcová záležitost č.2....

.....tak to je po Čechomoru swing a hot jazz v podání Ondřeje Havelky

a jeho orchestru. I když pravda, časově to je obráceně. A zvláštní na tom je, že k oběma těmto stylům mne

dostala jedna a táž osoba. V nějakých osmnácti, devatenácti to byla véélká láska k jednomu klukovi

který krom jiných žánrů měl rád právě hudbu ze starých pamětnických filmů a hlavně onu skvělou píseň z filmu Kristián

Jen pro ten dnešní den. A já, samozřejmě zaláskovaná až na půdu si jí oblíbila taky.

Ale jak už to chodí, jedna láska pomine, ale ta druhá většinou zůstane.

Když jsme se na dlouhých 25 let navzájem ztratili, moje nadšení swingem neuhaslo ale naopak se ještě prohloubilo

po seznámení se s člověkem který u O.Havelky hrál. To ještě těleso vystupovalo pod názvem Originální pražský synkopický orchestr a tenhle člobrda bydlel na stejném sídlišti , ve stejné ulici jako my.

Takže mne začal zásobovat deskami, a tak to pokračuje dodnes. I když už se vídáme méně, povětšinou hlavně na koncertech, někdy když se zadaří i v Praze kam za ním zajdu do obchodu pořád o sobě víme a pořád ve mě je to prapůvodní nadšení z této hudby.

A mimochodem k tomu Čechomoru jsem se dostala když jsme se po těch 25 letech s tou mou dávnou láskou zase setkali. Protože jeho a vlastně částečne teď už i můj kamarád s nimi občas hraje nebo natáčí desky. Takže jsme se o téhle hudbě bavili a já se začala o ní víc zajímat až nakonec jsem jí taky propadla.....

Jo, život někdy přináší opravdu zajímavé věci.....

Fotek je opět kupa, a tak vás zvu na zbytek do galerie.

Jak jsem se zmínila v předchozím článku, osvětlení si někdy nepěkně zahrálo a barevnost pak byla taková dost strašidelná, a tak jsem ty fotky které byly nofocené v tom nasvícení převedla do podoby starých fotografií. Myslím že se tok tomuto žánru i docela hodí.....

Nemám za kamaráda dementa, jak by se možná na téhle fotce z výrazu jeho tváře dalo usuzovat....to jen proti silným světlům zjišťoval kde stojím abychom mohli rozehrát naši oblíbenou hru Kdo se na koho bude víc šklebit....je zajímavé pozorovat při ní ostatní diváky a jejich reakce. Že se u toho oba bavíme víc než dobře je jasné....

Kapelník dvou orchestrů, hrajících stejnou hudbu jen v rozličných státech (Čechy a Slovensko), skvělý jazzový ale i klasický trumpetista pan Juraj Bartoš

Vidím tě a sleduju! A opovaž se říct že se ti to nelíbilo!

Líbilo Míšo, líbilo. A moc.....

Nejklasičtější Mistrův postoj

A něco barevnějšího,co nevypadalo tak děsně. I tady jsem si občas upravila fotku "do stara"...

Taneční kreace hudebníků. No snažej se, snažej.....

A výborný klavírista a srandista pan Miroslav Lacko

Nashledanou příště.....doufám že to bude brzy.....

Toliko z hudební části sobotního večera a čeká nás část ohnivá a ohněstrůjná, a vysvětlení jak to bylo s tou málem cestou do špitálu.....

Další na řadě....

....byl v sobotu koncert Ondřeje Havelky.

Když vystupoval v dubnu tady ve Třebové, tak co se týče focení jsem přišla zkrátka.

Ovšem tentokrát jsem si užila jak skvělé hudby tak i foceníčko. Včas jsem se umístila hned u zábradlí do první lajny a tak vyzískala perfekt místo skoro přímo proti mikrofonům. Jedinou vadou na kráse bylo že při určitém druhu nasvícení jeviště se z focených stali zvláštně zabarvené zombie. Ať jsem zkoušela jakékoli nastavení, nic nepomáhalo..

Ještě za vystoupení ťapťapáků

dorazil orchestr z Prahy a z Frankfurtu a tak byli hudebníci docela utahaní.

Soudě podle mého kamaráda s kterým jsme mohli nerušeně chvíli povídat než nastal čas připravit pódium a začít

zvukovou zkoušku. Ale ve finále na vystoupení nebylo vůbec nic znát, protože pánové jsou prostě profíci!

Bavili jsme se i nadále skvěle a nikdo netušil, že po skončení koncertu a ohňostroje

málem skončím ve špitále....

A pokud si myslíte, že páni hudebníci jsou obskakováni a všechno za ně odpracují jiní zatímco oni přijdou k hotovému,

tak se mýlíte. I po té štrece ve vedru se žádné leháro nekonalo. O tom vás přesvědčí následující fotky.....

---

Zvukař, ten těžkej život má....

Krasotrubka Krása troubí.....a starostlivá tvář kapelníka

Struny drží.....

Něco se zašmodrchalo

Soustředění klarinetistovo

Žesťová sekce ready

Zkouška mikrofonu. Martina Zbrožka si asi budete pamatovat jako trochu, no trochu dost praštěného parťáka herce Jaroslava Duška s několikero moderování Českých lvů. Málokdo ale ví, že je i skvělý jazzový a swingový houslista a poměrně častý host v orchestru

Ještě vyzkoušet pružnost smyčce a......

......ZAČÍNÁME !!!!

Zítra pokračujeme....fotkami ze samotného koncertu

The Tap Tap.....

Jako tečka za týdením kulturním

maratonem v Ústí nad Orlicí byl pro nás sobotní dvojkoncert dvou zajímavých kapel. Tak Odřej Havelka není žádná

neznámá, tou pro nás bylo jiné hudební seskupení. I když jsem v televizi párkrát viděla záběry z jejich vystoupení

nikdy ale ne celý koncert a na živo.

Dost mne překvapil i syn s dcerou když oba řekli Jdeme už na ně. A šli jsme....

Každému bych to přála, ba dokonce doporučovala, protože pak by si teprve uvědomil jak se má i přes to

že se mu může zdát že se na něm, život točí jak čamrda a neustálemu připravuje nová a nová příkoří.

Ano, je na něj možná zlej osud, ale je zdravej!!!!! Má dvě ruce, dvě nohy, vidí, slyší, může se pohybovat po svejch,

může se věnovat plně veškerému pohybu. Není nijak omezen....

To oni nemohou. Jsou přikovaí ke svým vozíkům, jsou vězni svých těl. Ale neztrácejí humor, nadhled a radost ze života. A ještě jí dokáží rozdávat mírou plnou všem kolem.

A kdo tedy jsou The Tap Tap?

The Tap Tap

Kapela The Tap Tap je kapela složená z tělesně postižených studentů a absolventů škol pražského Jedličkova ústavu. Kapelu v roce 1998 založil a dodnes vede Šimon Ornest. The Tap Tap pravidelně vystupuje na českých festivalech (Rock for People, Mezi ploty, Trutnov Open Air Music Festival) a v zahraničí (v roce 2012 na LOH v Londýně, dále také v Moskvě a v předchozích letech v Madridu, Varšavě, Bruselu).

Mezi poslední velké úspěchy kapely patří například vystoupení na Pražském jaru, uspořádání 1. ročníku festivalu Pojď dál nebo nevídané charitativní akce (paralelně konaných koncertů v Praze, Brně a Ostravě) - Koncertu proti konci světa. Dále také již třetí ročník Mikulášské v Opeře, která byla také vysílaná v přímém přenosu na ČT2 a ČRo2.

V současné době The Tap Tap chystá turné spojené s výstavou černého humoru na téma handicapovaní a další zahraniční cestu, tentokrát do Izraele. Mimo to The Tap Tap pokračuje v rozvoji multifunkčního bezbariérového vzdělávacího centra - STUDEO.

Mimochodem, pokud se vám zdá jméno Ornest povědomé, tak ano. Šimon je syn

hereckých rodičů. A výborných. Dany Kolářové a Jiřího Ornesta.

Musím říct, že jsem se nejdřív docela bála, že bude návštěvnost dost malá, soudě podle toho jak už jsem za ta leta zjistila jaké někdy krajně tupé myšlení zde vládne. Ale mile mne překvapilo, že náměstí bylo zaplněné stejně jak kdyby hrála některá jiná a známější "zdravá" kapela....a nejvíce si to opět užívaly děti.

Chytlavé vlastní ale i převzaté melodie je roztančili pod pódiem.

Energii a životní postoje, přístup k životu i k nám "normálním" lidem a rozhled těchto lidiček bych přála leckterému politikovi,

který si stěžuje na to jak jsou na něj všichni zlí a oškliví......

---

Jejich nejznámější písničkou je asi Ředitel autobusu kterou pro ně složil Xindl X

Jako vždy je tu k mání spousty fotek ale tentokrát zase budou k vidění zde.

Myslím že to stojí za to skouknout je....

Zvuková zkouška

Dalš ani nebudou potřebovat komentář

A jede se naostro

Hlavní moderátor....

.....a sólista. Ten s tmavými brýlemi.

Nenechte se zmýlit, to není dívka ale chlapec....s velmi příjemným hlasem...

....který zpívalo tomto kole. Ředitele autobusu (ta samá písnička jak je video)

To je zatím vše, do té galerie stojí za to zabrousit. A až na vás padne chandra že vás bolí celý člověk, že je k vám život nespravedlivý vzpomeňte si na tyhle lidi.....protože když je vidíte a slyšíte zpívat Smetanovu árii Proč bychom se netěšili, když nám pánbůh zdraví dal....tak je vám jasné jak se vlastně i s tím vším loupáním v kříži máte dobře.....

Pocity .....

Proklatí básníci, jak touhy vaše znám….

Jak kruté je milovat a zůstat na to sám.

Jak kruté je milovat a muset odvracet líc,

Jen nechat kanout slzy a dál nic víc.

Ach ty krůpěje srdce plačícího, raněného k smrti

Kanouc pomalu k věčnosti a zhoubě

Den první, den poslední…..

a v dálce dravec uchvátil nevinné holoubě.

Proklatí básníci, všemi nenávidění

Svá srdce láskou obtěžkaná vy dali kdysi v šanc….

Nikdo neuměl vrátit tu lásku zpátky

Nebo nechtěl?

Ó jak bolí když se ohlédneš za zavřenými vrátky.

Kam vstoupit nesmíš i když tvoje srdce pláče

Chtělo by jít, v těle touhou zmírá….

Však místo to zapovězené je mu navždy

Hořkosti v kalichu už plná je míra….

Jak kruté je milovat a zůstat na to sám…

Jak kruté je milovat a nevědět jak dál.

Jak kruté je milovat když vrásčitou máš líc,

Jak kruté je milovat když za to sklízíš jen smích…..