11 června 2014

Srdcová záležitost č.2....


.....tak to je po Čechomoru swing a hot jazz v podání Ondřeje Havelky
a jeho orchestru. I když pravda, časově to je obráceně. A zvláštní na tom je, že k oběma těmto stylům mne
dostala jedna a táž osoba. V nějakých osmnácti, devatenácti to byla véélká láska k jednomu klukovi
který krom jiných žánrů měl rád právě hudbu ze starých pamětnických filmů a hlavně onu skvělou píseň z filmu Kristián
Jen pro ten dnešní den. A já, samozřejmě zaláskovaná až na půdu si jí oblíbila taky.
Ale jak už to chodí, jedna láska pomine, ale ta druhá většinou zůstane.
Když jsme se na dlouhých 25 let navzájem ztratili, moje nadšení swingem neuhaslo ale naopak se ještě prohloubilo
po seznámení se s člověkem který u O.Havelky hrál. To ještě těleso vystupovalo pod názvem Originální pražský synkopický orchestr a tenhle člobrda bydlel na stejném sídlišti , ve stejné ulici jako my.
Takže mne začal zásobovat deskami, a tak to pokračuje dodnes. I když už se vídáme méně, povětšinou hlavně na koncertech, někdy když se zadaří i v Praze kam za ním zajdu do obchodu pořád o sobě víme a pořád ve mě je to prapůvodní nadšení z této hudby.
A mimochodem k tomu Čechomoru jsem se dostala když jsme se po těch 25 letech s tou mou dávnou láskou zase setkali. Protože jeho a vlastně částečne teď už i můj kamarád s nimi občas hraje nebo natáčí desky. Takže jsme se o téhle hudbě bavili a já se začala o ní víc zajímat až nakonec jsem jí taky propadla.....
Jo, život někdy přináší opravdu zajímavé věci.....

Fotek je opět kupa, a tak vás zvu na zbytek do galerie.

Jak jsem se zmínila v předchozím článku, osvětlení si někdy nepěkně zahrálo a barevnost pak byla taková dost strašidelná, a tak jsem ty fotky které byly nofocené v tom nasvícení převedla do podoby starých fotografií. Myslím že se tok tomuto žánru i docela hodí.....



Nemám za kamaráda dementa, jak by se možná na téhle fotce z výrazu jeho tváře dalo usuzovat....to jen proti silným světlům zjišťoval kde stojím abychom mohli rozehrát naši oblíbenou hru Kdo se na koho bude víc šklebit....je zajímavé pozorovat při ní ostatní diváky a jejich reakce. Že se u toho oba bavíme víc než dobře je jasné....



Kapelník dvou orchestrů, hrajících stejnou hudbu jen v rozličných státech (Čechy a Slovensko), skvělý jazzový ale i klasický trumpetista pan Juraj Bartoš



Vidím tě a sleduju! A opovaž se říct že se ti to nelíbilo!
Líbilo Míšo, líbilo. A moc.....



Nejklasičtější Mistrův postoj



A něco barevnějšího,co nevypadalo tak děsně. I tady jsem si občas upravila fotku "do stara"...


Taneční kreace hudebníků. No snažej se, snažej.....




A výborný klavírista a srandista pan Miroslav Lacko


Nashledanou příště.....doufám že to bude brzy.....


Toliko z hudební části sobotního večera a čeká nás část ohnivá a ohněstrůjná, a vysvětlení jak to bylo s tou málem cestou do špitálu.....





18 komentářů:

  1. Na našich (i třeba bývalých) láskách je dobré to, že poznáme něco nového (a nemyslím jen sex    ). Já se takhle setkala s country a folkem, který mě do tý doby nějak nebral, až jsem začala poslouchat ty texty a ve spojení s pěknou melodií, propadla jsem tomu. U dalšího zase hard rock nebo Krylovky, mně do té doby absolutně neznámé.   

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělá reportáž po všech stránkách, Vendy. Je z ní vidět, že máš pro tuhle muziku a kapelu slabost. Tvůj hudební záběr je ale mnohem širší, pokud vím, líbí se ti i lidovky-Čechomor, rocková muzika, šansony-Piaf, ...

    OdpovědětVymazat
  3. Není nad srdeční záležitosti.   

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Jo,jo....ale někdy to je fuška

    OdpovědětVymazat
  5. [2]: Těch si hlavně všimnul Mistr....pak se ptal Michala co jsem vlastně zač. Asi jsem vypadala ještě dementněji než on   

    OdpovědětVymazat
  6. [1]: Když budeš poslouchat spád a frázování takového boogie woogie, tak je ti hned jasné z čeho vzniknul rock and roll....na country tedy nejsem, i když jsem u táboráků se něco nahrála. Tedy ono je contry a country. Pravdou je že jsem měla strašně ráda Plavce, s kamarádkou jsme obráželi jejich koncerty, ale to byl trochu jiný styl. Měla jsem moc ráda i staré Greenhorny to prostě byli zase léta prázdnin na chalupě, táboráky, první lásky....vlastně jak vidíš ty lásky ten náš život pořád pronásledují . Krylovky jsem poslouchala s tou zmizelou láskou taky, ale víc mne chytil ten swing.

    OdpovědětVymazat
  7. Jazz a swing se mi pod kůži nedostal, neměla jsem ho ani moc ráda. Je pravda, že vidět umělce naživo by mi také dalo svou dávku skvělého zážitku, ale desky jsem nekupovala. Já měla spíš plno desek country, později i té americké.Dále jsem sbírala desky Abby, BonnyM. a jako dávny tramp jsem milovala písničky tulácké trampské. Kdyby ovšem byl koncert jazzu nebo swingu někde v mé blízkosti v rámci nějakého festivalu, šla bych fotit a určitě si to užila, protože na živém vystoupení je naprosto jiná atmosféra ať se jedná o jakoukoli hudbu či umělecké vystoupení. Fotky jsi upravila do starodávné podoby skvěle.

    OdpovědětVymazat
  8. Když mají mít u nás koncert, tak je také vždy brzy a beznadějně vyprodáno....

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Tak ABBA, BoneyM a tyhle diskotékovky jsem taky měla hrozně ráda. Smokie to bylo něco! Sháněli jsme to kde se dalo.

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: Já pokud vím že někde poblíž budou hned rezervuju lístky a pokud by se nezadařilo, ještě to jistí kamarád a jeho přímluva.....

    OdpovědětVymazat
  11. Swing mám na několika CD a občas si ho i pustím.... je to takové nostalgické.

    OdpovědětVymazat
  12. Já jsem žádnou lásku milující hudbu, která tu byla před rockem, nemám, a asi i proto mně nepřirostla k srdci.

    OdpovědětVymazat
  13. Swing a jazz mě nikdy nijak  neoslovil, ale znám spoustu lidí, pro které to je srdcová záležitost, zrovna jako pro tebe.

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: Byl. Ostatně jako vždycky. Jsou to opravdu dobří hudebníci a profesionálové. Nijak nebylo na vystoupení znát že za sebou v tom vedru měli štreku přímo z Frankfurtu....

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Tak každej na něčem ujíždíme. Já se třeba do Floydů, Genesis nebo Queenů zamilovala až skoro ve třiceti.....před tm spolehlivě vedli Smokie, ABBA a BoneyM a jiné taneční záležitosti.

    OdpovědětVymazat
  16. [6]: No, country myslím právě ve stylu Greenhorns, Rangers a tak, klasickou country mi zas tak nehoví, i když neurazí.

    OdpovědětVymazat
  17. [17]: Já od dob, kdy se tyhle skupiny ztratily tak nějak ze světa a na jejich místo se vedrali Nedvědi (nic proti Spirituálu kde chvíli působili)se spíš tohle všechno přesunulo do folku. Tady byl pro mne špička Wabi Daněk. Nedvědi se mi taky velice brzy přejedli. Ale proti originál americké country nemám moc výhrad, tam jsou prostě ty klasický nesmrtelný hitovky který právě Rangers a Greenhorns hráli. Ostatně i Bobkovi výlety do téhle sféry jsou vynikající...ale prostě už nejsem ten puberťák kterej je do táboráků zažranej a nadosmrti ustrnul v poslouchání šumění Niagáry. Trochu jsem se od té doby dostala v hudbě někam jinam. No nakonec se to dalo i vydržet, přetrpěla jsem i jeden taneček a v jedenáct jsme razily dom protože jsme druhej den vyrážely brzy páč jedna z nás měla před sebou cestu domů až do Bratislavy.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....