Abychom si chvilku odpočinuli
od procházek a různývh akcí a protože změna je život, budou dneska pro změnu
kytičky. Jelikož na prvního máje jsem nebyla od nikoho políbená a ani na velikonoce vyšupaná tak toho musím před uschnutím stihnout hodně....a tak při té atmosféře lásky poletující ve vzduchu jsem si vyšla s foťákem po zahradě a
nacvakala zase pár kytiček ale i pilně pracujících včeliček na jabloňových květech....
Tulipánové překvapení....a proč? Nevím totiž ani kdy a že jsem si vůbec takový tulipán kupovala!
Patří zřejmě k těm které mi dlouho nekvetly a teď po vyrytí a znovuzasazení vykvetl.
Překvapivý je i květ. Zvenku bílý s fialovým žíháním.....
.....a zevnitř skoro celý fialový
tady je ukázka onoho zparchaňťování tulipánů.....původně úplně krásně jasně žlutý třepenitý květ.....
Za to tenhle si svou parádní ďábelskou barvu drží
Bergenie....
Kytička dosti opomíjená v moderních zahradách, za to v těch starých hojná. Její květy zdobí rostlinu jen na jaře, za to tmavě zelené velké kulaté listy celý rok....a je to rostlina pěkně rozpínavá, takže když je stinné místo kde nechce nic moc růst a kvést je bergenie skvělou volbou. A dá se už koupit i bíle kvetoucí šlechtění.
Áron plamatý....
....dostala jsem ho od sousedky. A už vím proč. Je totiž stejně všude vlezlý a invazivní jak ta bergenie. Květy v záplavě zelených listů nejsou moc nápadné, jen tak trochu vykukují světle zelené špičky kornoutů. Jeho pravá krása se ale objeví až když květy zaschnout a zatáhnou. To pak na místě nenápadných květů září jasně červené svíce souplodí. Ale u mě se dlouho neohřejí. Jelikož jsou jedovaté a naši přízemáci rádi všechno ochutnávají tak je raději vždycky ostříhám. Pokud vám připomíná kalu nebo anthurim není divu. Všechny jsou z jedné skupiny která je po áronech pojmenovaná. Áronovité. Ale už asi méně je známé že do této skupiny patří i scindapsus nebo monstera. Ona příbuznost se objeví v okamžiku kdy začnou kvést. Což v případě scindapsusů se v domácích podmínkách nestává vůbec, protože nedorostou ani své dospělé formy, jejich listy jsou stále jen v juvenilní formě. U monster už to tak nemožné není, dokonce jsem jednou takto monsteru viděla kvést ve školce kam chodila dcera. A v jednom atlase jsem četla že ona palice uprostřed je u monster jedlá a chutná podobně jak banán.....
A teď ty slíbené včelky....
Činili se holky tak nadšeně až z toho vyplazovaly jazyky, tedy pardon, sosáky....
Nejsou příliš dobré protože je to co největší výřez aby byl vidět ten připravený sosáček
A tak končí můj prvomájový den....
