01 dubna 2014

Kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže Litomyšl....




A abych nezůstala pozadu, přidávám se prvním příspěvkem do plánované soutěže.
Je jedním ze dvou kostelů na Zámeckém návrší v Litomyšli a zároveň jednou z nepřehlédnutelných dominant tohoto města.

Pokud se na něj díváte přímo ze Šantova náměstí, může vám připadat že to není nic moc kostel. Ovšem opak je pravdou. Jakmile projdete úzkou boční uličkou, zjistíte záhy jak velká stavba to je. A pohledná. Nejvíc vynikne při pohledu z Klášterních zahrad a tak jsem i ten pohled zvolila jako ikonku této, doufám že snad vydařené soutěže.
A co o tomto kostelu říkají stránky města Litomyšl ?

Dnešní proboštský kostel Povýšení sv. Kříže vznikl původně jako kostel augustiniánského kláštera. Ten byl v roce 1356 založen tehdejším litomyšlským biskupem, vzdělaným kancléřem Karla IV. Janem ze Středy; augustiniáni sem na jeho popud přišli z kláštera u sv. Tomáše v Brně. Stavba kostela a konventu jistě začala brzy poté; kostel byl dokončen roku 1378.
Po obsazení Litomyšle husity a zániku kláštera byla ke kostelu v roce 1428 přenesena fara z kostela sv. Klimenta v hradním areálu. Na zničený konvent upomínají dnes jen odkryté oblouky křížové chodby na jižní straně kostela, kaple sv. Josefa se sakristií a nejspíš i část kaple sv. Markéty, dnes včleněné do budovy děkanství.
Jižní předsíň byla postavena za Kostků z Postupic v roce 1525. Po požáru 1560 byla zrušena poničená klenba a do kostela vestavěn dřevěný strop. Novou, nižší klenbu získal kostel až v průběhu oprav, které následovaly tři roky po požáru v roce 1601 za Marie Manrique de Lara, vdovy po Vratislavovi z Pernštejna. Po zaklenutí lodi byla postavena západní, tzv. Manričina předsíň s renesančním portálem. U kostela byla založena škola (přenesena jinam byla až roku 1777).
Gotickou podobu si dodnes zachovala především kaple sv. Josefa na jižní straně presbytáře. Do hlavní lodi byly v 16. století vestavěny západní hudební a severní literátská kruchta.
Od roku 1657 byl litomyšlským děkanem pozdější významný český historik Tomáš Pěšina z Čechorodu.
Barokní budova děkanství (dnes proboštství, resp. kapituly) byla podle návrhu litomyšlského architekta Jiřího Béby postavena v letech 1758-1763.
Velká část vybavení kostela je ze druhé poloviny 18. století. Hlavní oltář byl postaven v roce 1767, sochařskou výzdobu provedli František Pacák a Jiří Pacák ml., obraz Povýšení sv. Kříže namaloval Ignác Raab. Obrazy křížové cesty jsou z roku 1773, jejich autorem byl Josef Cereghetti. Kostel i děkanství byly poškozeny při požáru v roce 1775 i 1814, mobiliář ovšem zůstal z velké části zachován.
Terasa se schodištěm před kostelem byla upravena na začátku 19. století. Původní dřevěný krucifix z roku 1775 byl v roce 1806 nahrazen dnešním křížem kamenným.
Na konci 19. století byl kostel v několika etapách částečně regotizován, mj. za účasti architekta Františka Schmoranze, a získal tak v hlavních rysech svou dnešní podobu (novogotická je i část dnešního mobiliáře). Návrhy počítající s mnohem radikálnější přestavbou nebyly uskutečněny a chrám Povýšení sv. Kříže tak zůstal významnou a cennou památkou s mnoha zajímavými architektonickými a uměleckými detaily a fragmenty původní výzdoby.
Význam chrámu byl potvrzen, když při něm byla v roce 1994 - při příležitosti 650. výročí vzniku litomyšlského biskupství - založena kolegiátní kapitula.
Mezi lety 1995-2000 probíhala velká oprava kostela a proboštství. Budovy dostaly novou fasádu, v kostele byla osazena nová dlažba, odkryty nově nalezené nástěnné malby aj. V květnu 2000 byly také po téměř dvouleté práci vysvěceny nové varhany. Nástroj, který postavila firma Vladimír Grygar - Varhany Prostějov, nahradil starší varhany J. Kobrleho z roku 1902. Nové varhany byly koncipovány tak, aby umožňovaly interpretaci hudby všech stylových období. Jsou jedním z největších nástrojů ve východních Čechách.
Také díky rekonstrukci Klášterních zahrad v roce 2000 je i dnes chrám Povýšení sv. Kříže výraznou dominantou celého města. Dlouhá historie a umělecká hodnota chrámu zůstávají i nadále důležitou složkou jeho duchovního bohatství.

Toliko suchá historická data a teď něco obrázkového....





Pohledy na kostel ze Šantova náměstí




Žlutá budova je část probošství.


Několik detailů z průčelí





Zdálky to vypadalo že ten reliéf na sloupu je freska, až když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že to je kamenická práce.



Průchod boční uličkou



Tady už je jasné že tenhle kostel je asi o něco větší než se může z přímého pohledu zdát


Zadní trakt s kaplemi




Bohužel i zde je parkoviště a autům se tak nebylo možné vyhnout


Probošství zezadu



Průhled brankou do Klášterních zahrad a další kostel do soutěže, piaristický kostel Nalezení sv. Kříže


A nakonec kostel vc celé své kráse. Můžete si i všimnout změny počasí. Zatímco první fotky jsou ještě za krásného slunečna, než jsem kostel obešla a nafotila a dostala se k tomuto pohledu už se pěkně zatáhlo.



Co vy na to? Jste hraví?.....


No, bude to asi vypadat, že Vendy po
sobě opisují a že jedna od druhé kopírují nápady. Ale tak se to nějak schumelilo že
obě jsme měly nápad uspořádat soutěž skoro souběžně. I když každá z úplně jiného soudku i důvodu. Navíc každý nápad je jiný, tak doufám že ani jedna nebude nařčena z kradení nápadů (mám s tím už trochu nemilou zkušenost z mého tvoření).
Je tu mezi těmi kdo ke mě chodí na blog dost těch kteří rádi fotí. Pak jsou tu ti kteří se specializují na focení určitých věcí. Někteří z nás jsme se u Daniely účastnili jejího projektu vzájemné výměny fotografií se sakrálními stavbami. Danka jej už ukončila, ale mě dost přirostl k srdci a tak je mi líto nevyužít toho co se nabízí, toho co už mám v archívu nafocené a díky tomuto projektu i tak nějak mi vlezlo pod kůži. A tak mne napadlo, že by mohl tento projekt pokračovat trochu jinou formou. Těch sakrálních staveb je mnoho, malými božími muky v polích a u cest počínaje a velkými katedrálami ve městech konče. A jsou to stavby krásné tudíž by byla škoda je dál nepředstavovat. A aby to nebylo jen tak plané ukazování, mohlo by se spojit se soutěží o tu nej stavbu měsíce a pokud by se to opravdu zadařilo tak potom i u tu nej stavbu roku.

Pravidlo by zůstalo stejné, nafotit nějakou stavbu tak jak to nejlépe půjde, pokud možno udělat jeden celkový snímek (třeba zdálky) napsat o ní něco z historie (tedy pokud se to najde, je mi jasné že nějaká boží muka v poli asi těžko půjdou dohledat co se týče jejich historie) a odkaz na článek na vašem blogu mi poslat do mejlu. Soutěž by začala prvního v měsíci a tak kolem každého dvacátého bych uvěřejnila odkazy a hlasovalo by se pro tu kterou stavbu. Ostatně tenhle systém znáte z mého kalendářového vybírání.....Aby se nemíchaly švestky s hruškami mohlo by se rozdělit hlasování na tři kategorie, malé stavby (boží muka, malé kapličky na návsích apod), kaple (takové už ty větší) a kostely a chrámy. Na konci roku by se pak hlasovalo pro tu nej stavbu která by získala v tom kterém měsíci nejvíc hlasů.
Ti z vás kteří by se chtěli zúčastnit a nemají svůj blog mohou využít hostování, tedy poslat mi článek s fotkami do mejlu a já ho uveřejním tady na mém blogu.

Doufám že to je srozumitelné a pro vás i zajímavé. Myslím že je spousta krásných staveb o kterých by stálo za to se něco dozvědět, ukázat je lidem kteří nemají třeba tu možnost se na ně zajet podívat ale na druhou stranu poskytnou tak jiným nápad na hezký výlet. Pokud máte zájem se zúčastnit nebo máte ještě nějaký doplňující nápad budu ráda když se se mnou v komentech podělíte.....Nehodnotilo by se provedení fotek, i když je jasné že rozmázlé nebo ufiknuté věže či rohy by asi nebyly zrovna to pravé ořechové, šlo by o krásu té které stavby, o to jak na vás působí, jak se vám líbí, čím vás zaujala. Takže šanci podělit se s ostatními by měli i ti kteří fotí třeba jen sporadicky nebo nemají žádné super vybavení. Prostě ti kdo uvidí nějakou takovou stavbu a řeknou si: "Ta by stála za to vyfotit, tu by mělo vidět víc lidí."

Takže se budu těšit na to jestli se přidáte a jestli vás vůbec tenhle nápad zaujal....
Hezký den!

Pokud se budete chtít účastnit můžete si dát na blog tuhle ikonku. Případně dělat i reklamuMrkající.


A neexistuje shánění hlasů po přátelích a SB blozích ! Nejde o život ani o milion, ale o krásu a přiblížení zajímavých staveb ostatním kteří nemají třeba to štěstí aby se na ně mohli podívat osobně.
Kontaktní mail: Vaclava.C@seznam.cz



31 března 2014

Petrklíčově....


Jak mi na zahradě mizej bledule,
přibývají mi zase pro změnu prvosenky.Letos mne překvapil dost velký trs na místě
kde vloni kvetly dva tři exempláře. A o kousek dál další....zřejmě se nějak mění podmínky pro jejich
růst. Že něco mizí a něco naopak se začíná množit. I když je mi záhadou proč to tak je, protože se na zahradě hospodaří stále stejně, mokro je tu taky pořád na stejných místech. Tráva se také seká pořád stejně, spíš bych řekla že o něco méně častěji. No holt příroda si to dělá podle sebe. A tak jelikož jsem pacient neposlušný vzala jsem nejdřív foťák na zahradu a zkoušela jsem co ruka na to. Ale přeci jen jsem jí nechtěla dávat až zas takovou čočku, věnovala jsem se spíš focení vleže v trávě s rukama nízko a nezvedala jsem je nahoru. Ruka vydržela, a tak jsem se pak ještě odpoledne téhož dne vypravila na procházku.....








Tyhle vytáhlé "žirafy" jsem fotila už na procházce....


30 března 2014

Cesty.....


Jak je zřejmé z obrázků, sáhla jsem do
archívu a pozunula se v čase do loňského podzimu. Tohle se mi právě na tom cestování pomocí
fotek líbí. Nasyslíte si něco do archívu a pak když se vám nedostává aktuálních obrázků, zalistujete v něm
a hned máte něco k dispozici. Tentokrát jsem zacestovala časem a připoměla si podzimní cestu na Mníšku, k penzionu Lada v Repechách, lednovou mrazivou náladu na cestě na Suché, nebo nedávnou cestu lesem a zpět z PR Králova zahrada z výpravy za bledulemi.....všechny spojuje jedno. Cesta. Ať už lesní, polní nebo asfaltka. Někam. Odněkud. K něčemu.....








29 března 2014

Proč vymýšlet něco, co už je vymyšlené....


.....tak, tak....
Proč vymýšlet složité stroje k přemisťování v čase, proč bádat nad tím jak vyslat člověka do minulosti
když se tohle všechno dá udělat naprosto jednoduše a s relativně malými náklady. Vždyť k takovému cestování časem už byl předávno vymyšlen naprosto dokonalý přístroj, malý, jednoduše ovladatelný a vždy po ruce. A k samotnému cestování nám netřeba žádných skafandrů, prastarých obleků, studium historie a jiných věcí které vše jen ztěžují. Stačí nám k tomu jen pohodlné křeslo, sklenička vína, dobrá hudba a.......a albumy. Případně cd a počítač.
No samozřejmě! Fotky jsou ten fígl, který nám umožňuje cestovat do dob dávno minulých. Do dob kdy jsme byli dětmi, do dob kdy dětmi byli naši prarodiče a mnohdy ještě do hlubší minulosti. Na přání nás zanesou do okamžiků kdy jsme poprvé spatřili moře, do dob kdy se z nás v tanečních snažili udělat slušné a vychované lidi. Do dob kdy jsme zažívali skvělé časy a flámy s kamarády a hlavně....kdy jsme zažívali ty přenádherné okamžiky prvních lásek které třeba už dnes máme zachycené jen na těch fotografiích.
Pomohou nám znovu prožívat radosti i strasti našich životů, protože lidská paměť je potvora záludná, která s námi hraje nekalé hry. Ráda mizí a nás nechává napospas něvědění. A v tom okamžiku opět přijde vhod stroj času zvaný fotografie.
Když nevíme, prostě vezmeme album a listujeme. Připomene nám jak to bylo a my si opět můžeme onu situaci prožít a procítit tak jak nám tenkrát bylo.
Ale také nám zprostředkovávají setkání s těmi kteří tu už nejsou, můžeme si je připomínat v okamžicích kdy byli mladí a šťastní, ale i staří na konci své pouti. Připomenou nám všechny naše mazlíky kteří jsou už dávno za Duhovým mostem a my si uvědomíme jak krásně nám s nimi bylo, o co všechno dokázali obohatit náš život a ochudit naší peněženku.
Když odejdou děti z domovů do svých vlastních a je nám smutno, můžeme si listovat albumy jejich života a dívat se do jejich rozesmátých umouněných tváří když se vraceli ze svých hrátek na hřištích. Nebo si připomenout jejich slzy nad rozbitým kolenem či ztracenou hračkou.
Když se s přáteli dohadujeme jak to tenkrát bylo a nikdo si přesně nevzpomíná, nastartujeme stroj času a zaletíme se podívat kdo z nás tedy vlastně měl pravdu.....
Ne nadarmo lidé při požárech nebo povodních se snaží jako první zachránit knihy a svoje alba s fotkami. Bez nich totiž člověk ztratí tu možnost cestování v čase a zůstane navždy přikován k současnosti. Nemůže se už vrátit zpět protože není jak. Není možnost jak se dobrat pravdy. Není jak se setkat s dávnými kamarády, příbuznými a přáteli....
Takže proč vymýšlet něco co už jednou bylo vymyšlené?

A jak to vypadalo když trochu sněžilo......




Když mrzlo a svítilo sluníčko....


Když zmizely všechny barvy a jen zbyl jen poslední mohykán....


Nebo když jsme se ocitli na konci světa....

28 března 2014

Špitální kostel Rozeslání sv. Apoštolů v Litomyšli...


Když jsem se včera podívala k Daniele zjistila jsem že skončila z určitých pohnutek svůj projekt Sakrálné stavby. Určitě k tomu měla důvod i když mne to dost zarmoutilo už proto, že jsem se po kostelích začala rozhlížet ještě víc než dříve. Mám k nim velmi kladný stav a ráda se do nich, pokud to je možné, chodím dívat. Na druhou stranu mi ale poskytla možnost uveřejnit ty kostely které jsem už měla do výměny připravené častějí než jednou za měsíc. Taky to není k zahození protože mi tím pádem přibylo něco do klasického blogového archívu. A nové věci jsem doposud nenafotila abych měla co publikovat. A tak si udělám takový svůj malý soukromý atlas sakrálních staveb tady u sebe a nebo můžeme nějakým způsobem pokračovat dál.
Vím že dost z vás ty kostely moc rádo a hezky fotí a vůbec by nebylo třeba od věci udělat takovou soutěž o Misster Church. Co vy na to? Každý měsíc by se mohl vyhlásit ten nejpohlednější kostel, kaple, boží muka....no prostě všichni kdo by nafotili nějakou sakrální stavbu, poslali by odkaz na článek a na konci měsíce by se všechny odkazy uveřejnili a čtenáři by hlasováním zvolili tu nejpohlednější stavbu.
Líbilo by se vám něco takového?
A byli by jste ochotní se do toho pustit?
Pokud ano, napište mi na mejl Vaclava.C@seznam.cz svoje názory případně i nápady na to jak to všechno realizovat a hlavně jestli by pro vás taková soutěž byla zajímavá.




Takže jedeme dál...
Druhým kostelem v řadě jménem Rozeslání sv. Apoštolů,
je gotický špitální kostel na Toulovcově (bývalém Špitálním) náměstí v Litomyšli. Asi si dovede představit mé překvapení když jsem zjistila že se v tak nevelké vzdálenosti od sebe vyskytují dva kostely tohoto zvláštního jména. Konečně se mi taky mimo jiné podařilo nafotit několik kostelů za sluníčka. Ten den jsem stihla tři litomyšlské kostely z celkových pěti...

Následující text je ze stránek města Litomyšl.

Krátce po založení špitálu nejspíš vznikla špitální kaple, dnes kostel Rozeslání sv. Apoštolů. Kostel je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli; poprvé se připomíná v souvislosti s Toulovcovou nadací roku 1407. Kostel byl se špitálem spojen pouze krytou chodbou. Vavřinec Toulovec je v kostele podle tradice pohřben.

Kostel mnohokrát vyhořel a byl devastován - zejména za husitských bojů a pak při náboženských neshodách v první polovině 17. století -, byl také několikrát upravován, zejména po požárech 18. století. Velká romantická úprava a dostavba kruchty a věže do dnešní podoby proběhla v letech 1838-42; tehdy byl také zrušen špitál i s nedaleko stojícím špýcharem a od té doby je kostel samostatný.

V kostele je zachovaná gotická žebrová klenba a další středověké prvky (kružba středního okna). Mobiliář, v současnosti uložený v prostorách litomyšlského proboštství, je novodobý, převážně z 19. a 20. století.

P.S. Vavřinec Toulovec byl vcelku kontroverzní osobnost. Zřejmě vedl dvojí život. Život spořádaného měšťana, ale i život loupežného rytíře před kterým si na stezkách nikdo nebyl jistý. I kvůli tomu, aby ulehčil svému svědomí založil Toulovcovu nadaci aby velkými finančními dary odčinil své hříchy....










Pohled na kostel z terasy Klášterních zahrad. Ta druhá věž patří radnici


Střecha kostelíka mezi budovou piaristického kostela a bývalého Filozofického gynázia, dnes budovy Městského muzea. Zelená střecha v pozadí patří nynějšímu gymáziu. Ostatně také velice zajímavé a krásné budově.

27 března 2014

Bledě bledé bledulí detaily a něco navíc....


Jako poslední část výpravy za bledulemi jsem nechala
nějaké nafocené detaily jejich květů a květů i jiných rostlinek které jsem nachytala v jejich plné kráse.
Bohužel s tímhle mým objektivem na zrcadle nešlo udělat to co se mi podařilo vloni a to podívat se bledulím pod sukně, protože prostě takové zaostření je už nad jeho síly.....









Mezi tou bílou záplavou se objeví tu a tam růžový ostrůvek květů lýkovce....




....nebo modrý z květů jaterníku - podléšky




Oproti minulým letům letos chyběla žlutá barva v zastoupení prvosenek. Za to jí nahradilo velké množství velmi čilých žluťásků, kteří se hodně těžko dali vyfotit.....odchytla jsem jen jednoho a to jsem se k němu plazila za velkého údivu mého muže po kolenou abych ho nevyplašila....a stejně to nebyl bůvíjaký výcvak


Na jednom z modřínů, tedy nejen na něm, ale v takovém množství jen na tom jednom tu roste nějaký druh lišejníku a některé větve jím jsou obalené od špičky až ke konci. Nedávno jsem slyšela v rádiu o tom, že se v Čechách objevil nějaký druh velmi invazivního lišejníku který stačí v krátké době porůst celý strom a velmi rychle se šíří. Nevěnovala jsem tomu až takovou pozornost takže nevím jestli napadá jen njaké druhy stroů nebo to bere šmahem, ale čeho jsem si všimla u tohoto druhu je to, že napadá povětšinou modříny, smrky a ostatní stromy už v menší míře....No možná to je tenhle, protože tak obalené stromy jsem našla i na chatě a neustále jich přibývá.

Takhle to začíná.....


....na takhle končí


Tak a na rok se zase s bledulkami rozloučíme.....