Litomyšl - zámek....

Poslední ucelené zastavení v Litomyšli

je na zámku. To už se dost zatáhlo a ochladilo a já začala dost dobře kosnout.

Navíc jsem se ještě potřebovala vrátit zpátky k dceři abych si vyzkoušela nejlepší cestu od autobusu k ní. A tou se

ukázala právě ta od zámku přes roh náměstí ke Smetanovu domu, přes hlavní a zadem kolem dráhy. při rychlejší chůzi cca 20 minut....takže nemá smysl jezdit až na autobusák a čekat na přípoj MHD který jede k ní. Tedy za předpokladu hezkého počasí. Nebo alespoň nedeštiva....

A teď k zámku. Naposledy tak vybírám ze stránek města něco o jeho historii....

Renesanční zámek tzv. moravského typu nechal pro svoji španělskou manželku Marii Manrique de Lara z rodu Mendozů postavit v letech 1568 - 1582 držitel litomyšlského panství a nejvyšší kancléř Království českého Vratislav z Pernštejna (1530 - 1582). V době zahájení stavebních prací stála ještě rozsáhlá část starého kostkovského hradu, která byla zapracována do severní strany nové stavby.

Staviteli zámku, jehož půdorys je téměř čtvercový, se stali Italové - nejprve Giovanni Battista Avostalis de Sala a po jeho smrti v roce 1575 jeho příbuzný Oldřich Avostalis de Sala. Fasáda zámku je pokryta bohatou sgrafitovou výzdobou. Italští umělci na ní vytvořili kolem osmi tisíc tzv. "psaníček", z nichž každé má velikost asi 1 m2. Tvůrcem těchto "psaníček" byla patrně skupina umělců vedená Šimonem Vlachem, jehož portrét se šaškovskou čepicí a nápisem "Šimon Vlach ztřeštěnej" se dochoval pod okny kaple na jihovýchodním rohu zámku. Figurální výjevy na štítech pokrývají plochu okolo 1800 m2.
Neobvyklým stavebním prvkem je otevřenost arkád druhého patra na jižním průčelí, v jehož západním rohu se nacházejí sluneční hodiny z roku 1729 s erbem Vratislava z Pernštejna, jeho manželky Marie Manrique de Lara a erbem rodu Trautmannsdorfů. Erby Vratislava z Pernštejna a jeho manželky se nacházejí také nad portálem, kterým se z jižní strany vchází do druhého zámeckého nádvoří.
Severní stěna druhého zámeckého nádvoří je pokryta figurální sgrafitovou výzdobou, která je jednou z nejhodnotnějších ukázek renesančního figurálního sgrafita na našem území. Je rozdělena do čtyř pásů a byla vytvořena podle grafických předloh holandských a vlámských umělců 16. století. První pás znázorňuje příběhy starozákonního hrdiny Samsona. Druhý zahrnuje dva bitevní výjevy - vlevo bitvu u Kolosea (snad reminiscence na plenění Říma v roce 1527) a bitvu u Milvijského mostu, v níž roku 312 zvítězil římský císař Konstantin nad svým spoluvládcem Maxentiem a o rok později prohlásil křesťanství za státem tolerované náboženství. Uprostřed tohoto pásu se nacházejí sluneční hodiny s latinským chronogramem "HoC Vno eXVrgIt Vester DeCor oMnIs ab aXe" čili "Z této jediné osy povstává veškerá vaše důstojnost" a s erby Vratislava z Pernštejna, jeho manželky a trautmannsdorfským erbem z roku 1737. Třetí pás obsahuje řadu výjevů sjednocených poukazem na válku a ctnosti antického a renesančního válečníka. Jeho poslední obraz, zčásti zakrytý okapovou rourou, zpodobňuje tajemného rytíře s jakýmsi zvířetem - snad kočkou či opicí - za krkem a pěti písmeny G nad hlavou. Tento nápis bývá často romanticky interpretován jako kryptogram, jehož rozluštěním lze najít cestu k ukrytému pokladu. Lunety čtvrtého figurálního pásu obsahují portréty převážně habsburských panovníků. Zcela zásadní obnovy se sgrafitová výzdoba dočkala v letech 1974 - 1984, kdy na jejich rekonstrukci pracoval tým významných umělců, mezi které patřili hlavně Václav Boštík, Olbram Zoubek, Zdeněk Palcr a Stanislav Podhrázský.
Po Pernštejnech (1567 - 1649) vlastnili zámek Trautmannsdorfové (1650 - 1757), Valdštejnové - Vartemberkové (1757 - 1855) a Thurn - Taxisové (1855 - 1945), kterým byl po druhé světové válce zkonfiskován. Prohlídkový okruh přístupný návštěvníkům od roku 1970 byl v letech 1984 - 1990 nahrazen Muzeem české hudby. Současná zámecká expozice nabízí návštěvníkům k prohlídce dva okruhy. Jejich součástí je také výjimečné klasicistní divadlo z roku 1797 nacházející v přízemí západní části zámku. Podobných divadel existuje na světě pouze pět, nejstarší z nich se nachází v Českém Krumlově. Hodnotu zámku, který byl v roce 1962 prohlášen za Národní kulturní památku, povyšuje zejména to, že původní stavba nebyla v dalších staletích narušena žádnými zásadními stavebními úpravami. V roce 1999 byl díky své výjimečnosti celý litomyšlský zámecký areál zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

A teď já....

V Litomyšli na zámku jsem byla poprvé jako malá se známými, když jsme si udělali výlet od nás z chalupy.

Z té návštěvy mi v hlavě utkvělo místní divadlo a jeho neskutečná perspektiva v namalovaných kulisách.

Od té doby, ač bydlíme vlastně kousek odtud, už jsem do něj nikdy nezavítala.

No a tak jsem si řekla že se podívám alespoň okolo kolem. I když opravdu jen letmo...

Budova bývalého zámeckého pivovaru, rodný dům Bedřicha Smetany. I on měl původně krásnou sgrafitovou fasádu, ale při rekonstrukci nevím proč vzala za své....dnes tu sídlí YMCA a infocentrum

---

Pohled na pivovar z prvního nádvoří

I takhle může vypadat modernizace starého objektu, mě osobně se moc líbí

Pohled na konírnu

Zámek a jeho sgrafitová výzdoba

Ani zde nechybí dílo Olbrama Zoubka....

Docela mne překvapilo že zámek byl otevřený. Byl sice víkend ale doba kdy většina zámků a hradu ještě spí....

Nádvoří zámku

Sluneční hodiny

A detail komínu a nástřešní ozdoby

Zeď zámecké zahrady lemují barokní sochy Marty, Minervy, Apolona, Cerery, Diany a Plutona. Která je která se pokusím odhadnout podle popisu na stránkách zámku....

Tohle by měla být Minerva....ale vypadá jak chlap. Tak nevím....

Marta

Diana

Pluton

Cerera

Apolon

Empírový letní altánek zvaný též saleta. Takže Hani už víš co to je?

Dva pohledy na zámecký pivovar. První jak to vypadalo před a druhý po revitalizaci...

A teď něco jakou máte představivost. Podívejte se na tenhle dům a napište mi co dělá....

Já pokaždé když ho vidím tak to vidím

To by bylo z Litomyšle všechno, tedy z míst která jsem obešla. Příště už jen takové fotohrátky....

Litomyšl - Klášterní zahrady.....rozloučení

Druhou várkou obrázků z Klášterních zahrad se s nimi

rozloučíme abychom se mohli podívat letmo na zámek. Začalo se totiž rychle zatahovat a tím pádem

se podmínky k focení horšily. Ostatně o něm stejně hodlám na jaře nafotit podrobnější setkání....

Až bude mít krásný rámec zeleně.

---

Okolo této zkameněliny chodilo spousty lidí a nikoho nenapadlo že se dívá na něco tak unikátního. Až jedno děcko se zájmem o zkameněliny se dívalo pozorněji a senzace byla na světě....

Nejen Olbram Zoubek ale i jeho syn Jasan se podílel na výzdobě Klášterních zahrad svým dílem....

.....a tady je jeho kamenný ŠIK...

Pohled z altánku na centrum města

Dvě věže....

.....a jedna pražská známá

Ano, jedná se o starou známou Kráčející židli od Magdalény JETELOVÉ, původně stojící na náplavce u Sovových mlýnů na Kampě a symbol pražské povodně z roku 2002....

Okolo trávníků chodil pán s fukarem a s betonového ohraničení sfoukával kamínky které se tam během dne dostaly zásluhou návštěvníků, hlavně malých dětí které je tam buď naházely svým běháním nebo i hraním si s nimi....

Vršek Červené věže stojící na dvoře Restautátorské školy tyčící se nad střechou bývalé kočárovny

A pohledem na vnější zeď zahrad se s nimi rozloučíme....

Příště se tedy přesuneme jen přes silnici do zámku a jeho vrchní zahrady....

Litomyšl - Klášterní zahrady....

Klášterní zahrady nebo také Klášterky....

Moc příjemné místo a velice pěkné architektonické zpracování. Musím se tak nějak pochlubit,

že zde zanechal svou stopu i můj syn. Když dělal zahradnickou školu, v rámci praxe jsem chodili dělat květinovou výsadbu.

V létě se tu moc krásně relaxuje a vyhřívá na sluníčku, nebo si tu člověk posedí při kávě s přáteli (tedy pokud nějaké má)....

V zimních měsících sice nejsou tak barevné ale i tak je to místo kam si lidé rádi zajdou na procházku.

Nejdřív tedy o zahradách něco z oficiálních stránek města....

Klášterní zahrady leží u bývalého piaristického kláštera, mezi dvěma litomyšlskými chrámy. Nedaleko zámku, na vyvýšenině nad městem. Při nedávné rekonstrukci byly upraveny do podoby reprezentativní městské zahrady.

Prostor dnešních Klášterních zahrad patří historicky k proboštskému chrámu Povýšení sv. Kříže, piaristickému klášteru s kostelem Nalezení sv. Kříže a k Augustově tiskárně. Klášterní zahrada sloužila vždy jako užitková a okrasná. V době před vystavěním barokního piaristického chrámu měla renesanční úpravu. Pozdější úpravy byly barokní, i tehdy tu byla zelinářská i ovocná zahrada, v části byla štěpnice. V části zahrad u proboštského kostela se nacházel jak katolický, tak protestantský hřbitov. Dnes jsou zahrady uzavřeny starými i nově postavenými opukovými zdmi, které částečně probíhají v místě původního městského opevnění. Ještě ve 30. letech 20. století byly zahrady používány a udržovány. Po odchodu piaristů z Litomyšle v roce 1948 zcela zpustly a nebyly od té doby používané ani přístupné.

Zahrady se nacházejí v těsném sousedství významných dominant města a ve strategicky položeném místě v centru městské památkové rezervace. Také proto se město rozhodlo uvést je do důstojného stavu. V říjnu roku 1997 vyhlásilo veřejnou soutěž, jejímž předmětem bylo "architektonické řešení prostoru Klášterních zahrad jako veřejného městského parku či zahrady". Cílem bylo vytvořit odpočinkové místo pro obyvatele i návštěvníky města v centru zámeckého návrší. Soutěže se zúčastnily přes dvě desítky architektonických kanceláří; vítězem se stal ing. Zdeněk Sendler z Brna.

Hlavní motivy vítězného návrhu jsou "zahrada - divadlo, divadlo - zahrada (dominanty kostelů s výhledem na pozadí historického města)", geometrické pojetí prostoru a propojení zahrad se zámeckým areálem a městem.

V květnu 1999 byla zahájena rekonstrukce, která trvala déle než rok. Po jejím dokončení byly Klášterní zahrady slavnostně otevřeny 2. září 2000 v rámci oslav Dnů evropského dědictví netradičním svatebním ceremoniálem za přítomnosti několika desítek starostů historických měst a téměř tří tisíc dalších návštěvníků a hostů.

Areál zahrad má rozlohu přes jeden hektar. Návštěvník tu najde altán s výhledem na město, "šachovnici" s trvalkami i květinové záhony. Plochy trávníků jsou určeny k volnému pohybu i odpočinku. V centru zahrad se nachází bazén s mlhovištěm a sousoší, které městu daroval sochař Olbram Zoubek. Součástí zahrad je také sociální zařízení, v budově bývalé kočárovny je prostor, kde se budou moci návštěvníci občerstvit a posedět v příjemně upraveném suterénu. Nezbytností je celoplošné automatické zavlažování a osvětlení celého prostoru (několik variant - úsporné celonoční, večerní a slavnostní osvětlení).

A teď obrazově....

---

Škoda byla, že když jsem dorazila sem nahoru, začalo se počasí dost rychle kazit a než jsem se dostala od focení kapitulního chrámu k zahradám už se na obloze místo sluníčka objevily tmavé mraky a začalo dost studeně foukat, takže za chvíli jsem měla pěkně promrzlé ruce.

Pohled na zahrady a piaristický chrám z parkoviště nad kapitulním chrámem. Tak mne napadlo že by se to tu spíš mělo jmenovat Chrámové návrší než zámecké. Ty kostely jsou v přesile ....

Rekonstruovaná část piaristické koleje. Dostala nový kabátek. V popředí sousoší Hrajících si dětí od rodáka Olbrama Zoubka. V té zídce je ukryté takové překvápko. Když totiž začne sezóna vodního provozu v jednom z míst na vás překvapivě zamlží když se k němu přiblížíte....tak v horku je to vítané osvěžení....

Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže

Sousoší zblízka a druhá ze zdejších dominant, kapitulní chrám Povýšení sv. Kříže

Chlapec se trochu někde zatoulal....

Do zdi okolo byly zakomponované staré kříže a náhrobní kameny

Nápis byl už hodně zašlý a dost nečitelný, ale při výřezu a maximálnímu kontrastu se něco málo dá přečíst

To by prozatím stačilo, zítra pokračujeme....ještě pár fotek ze zahrad mám v záloze