Litomyšl - zámek....

Poslední ucelené zastavení v Litomyšli

je na zámku. To už se dost zatáhlo a ochladilo a já začala dost dobře kosnout.

Navíc jsem se ještě potřebovala vrátit zpátky k dceři abych si vyzkoušela nejlepší cestu od autobusu k ní. A tou se

ukázala právě ta od zámku přes roh náměstí ke Smetanovu domu, přes hlavní a zadem kolem dráhy. při rychlejší chůzi cca 20 minut....takže nemá smysl jezdit až na autobusák a čekat na přípoj MHD který jede k ní. Tedy za předpokladu hezkého počasí. Nebo alespoň nedeštiva....

A teď k zámku. Naposledy tak vybírám ze stránek města něco o jeho historii....

Renesanční zámek tzv. moravského typu nechal pro svoji španělskou manželku Marii Manrique de Lara z rodu Mendozů postavit v letech 1568 - 1582 držitel litomyšlského panství a nejvyšší kancléř Království českého Vratislav z Pernštejna (1530 - 1582). V době zahájení stavebních prací stála ještě rozsáhlá část starého kostkovského hradu, která byla zapracována do severní strany nové stavby.

Staviteli zámku, jehož půdorys je téměř čtvercový, se stali Italové - nejprve Giovanni Battista Avostalis de Sala a po jeho smrti v roce 1575 jeho příbuzný Oldřich Avostalis de Sala. Fasáda zámku je pokryta bohatou sgrafitovou výzdobou. Italští umělci na ní vytvořili kolem osmi tisíc tzv. "psaníček", z nichž každé má velikost asi 1 m2. Tvůrcem těchto "psaníček" byla patrně skupina umělců vedená Šimonem Vlachem, jehož portrét se šaškovskou čepicí a nápisem "Šimon Vlach ztřeštěnej" se dochoval pod okny kaple na jihovýchodním rohu zámku. Figurální výjevy na štítech pokrývají plochu okolo 1800 m2.
Neobvyklým stavebním prvkem je otevřenost arkád druhého patra na jižním průčelí, v jehož západním rohu se nacházejí sluneční hodiny z roku 1729 s erbem Vratislava z Pernštejna, jeho manželky Marie Manrique de Lara a erbem rodu Trautmannsdorfů. Erby Vratislava z Pernštejna a jeho manželky se nacházejí také nad portálem, kterým se z jižní strany vchází do druhého zámeckého nádvoří.
Severní stěna druhého zámeckého nádvoří je pokryta figurální sgrafitovou výzdobou, která je jednou z nejhodnotnějších ukázek renesančního figurálního sgrafita na našem území. Je rozdělena do čtyř pásů a byla vytvořena podle grafických předloh holandských a vlámských umělců 16. století. První pás znázorňuje příběhy starozákonního hrdiny Samsona. Druhý zahrnuje dva bitevní výjevy - vlevo bitvu u Kolosea (snad reminiscence na plenění Říma v roce 1527) a bitvu u Milvijského mostu, v níž roku 312 zvítězil římský císař Konstantin nad svým spoluvládcem Maxentiem a o rok později prohlásil křesťanství za státem tolerované náboženství. Uprostřed tohoto pásu se nacházejí sluneční hodiny s latinským chronogramem "HoC Vno eXVrgIt Vester DeCor oMnIs ab aXe" čili "Z této jediné osy povstává veškerá vaše důstojnost" a s erby Vratislava z Pernštejna, jeho manželky a trautmannsdorfským erbem z roku 1737. Třetí pás obsahuje řadu výjevů sjednocených poukazem na válku a ctnosti antického a renesančního válečníka. Jeho poslední obraz, zčásti zakrytý okapovou rourou, zpodobňuje tajemného rytíře s jakýmsi zvířetem - snad kočkou či opicí - za krkem a pěti písmeny G nad hlavou. Tento nápis bývá často romanticky interpretován jako kryptogram, jehož rozluštěním lze najít cestu k ukrytému pokladu. Lunety čtvrtého figurálního pásu obsahují portréty převážně habsburských panovníků. Zcela zásadní obnovy se sgrafitová výzdoba dočkala v letech 1974 - 1984, kdy na jejich rekonstrukci pracoval tým významných umělců, mezi které patřili hlavně Václav Boštík, Olbram Zoubek, Zdeněk Palcr a Stanislav Podhrázský.
Po Pernštejnech (1567 - 1649) vlastnili zámek Trautmannsdorfové (1650 - 1757), Valdštejnové - Vartemberkové (1757 - 1855) a Thurn - Taxisové (1855 - 1945), kterým byl po druhé světové válce zkonfiskován. Prohlídkový okruh přístupný návštěvníkům od roku 1970 byl v letech 1984 - 1990 nahrazen Muzeem české hudby. Současná zámecká expozice nabízí návštěvníkům k prohlídce dva okruhy. Jejich součástí je také výjimečné klasicistní divadlo z roku 1797 nacházející v přízemí západní části zámku. Podobných divadel existuje na světě pouze pět, nejstarší z nich se nachází v Českém Krumlově. Hodnotu zámku, který byl v roce 1962 prohlášen za Národní kulturní památku, povyšuje zejména to, že původní stavba nebyla v dalších staletích narušena žádnými zásadními stavebními úpravami. V roce 1999 byl díky své výjimečnosti celý litomyšlský zámecký areál zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

A teď já....

V Litomyšli na zámku jsem byla poprvé jako malá se známými, když jsme si udělali výlet od nás z chalupy.

Z té návštěvy mi v hlavě utkvělo místní divadlo a jeho neskutečná perspektiva v namalovaných kulisách.

Od té doby, ač bydlíme vlastně kousek odtud, už jsem do něj nikdy nezavítala.

No a tak jsem si řekla že se podívám alespoň okolo kolem. I když opravdu jen letmo...

Budova bývalého zámeckého pivovaru, rodný dům Bedřicha Smetany. I on měl původně krásnou sgrafitovou fasádu, ale při rekonstrukci nevím proč vzala za své....dnes tu sídlí YMCA a infocentrum

---

Pohled na pivovar z prvního nádvoří

I takhle může vypadat modernizace starého objektu, mě osobně se moc líbí

Pohled na konírnu

Zámek a jeho sgrafitová výzdoba

Ani zde nechybí dílo Olbrama Zoubka....

Docela mne překvapilo že zámek byl otevřený. Byl sice víkend ale doba kdy většina zámků a hradu ještě spí....

Nádvoří zámku

Sluneční hodiny

A detail komínu a nástřešní ozdoby

Zeď zámecké zahrady lemují barokní sochy Marty, Minervy, Apolona, Cerery, Diany a Plutona. Která je která se pokusím odhadnout podle popisu na stránkách zámku....

Tohle by měla být Minerva....ale vypadá jak chlap. Tak nevím....

Marta

Diana

Pluton

Cerera

Apolon

Empírový letní altánek zvaný též saleta. Takže Hani už víš co to je?

Dva pohledy na zámecký pivovar. První jak to vypadalo před a druhý po revitalizaci...

A teď něco jakou máte představivost. Podívejte se na tenhle dům a napište mi co dělá....

Já pokaždé když ho vidím tak to vidím

To by bylo z Litomyšle všechno, tedy z míst která jsem obešla. Příště už jen takové fotohrátky....