Jsem rošťák i džentlmen, gaučák i sportovec, kamarád i hlídač, ale hlavně JSEM DANDÍK !
28 října 2013
Anglický park zámklu Dobříš....u Huťského rybníka
Hodně jsem se těšila, že si
budu moci nafotit nějaké odrazovky hladinovky. A to na hladině Huťského rybníka, ještě přesněji v jeho rameni ke kterému se dá dostat. Navíc kolem jsou svahy krásně barevné a tak jsembyla hodně natěšená.
Jenže už při pohledu z kopce na kterém stojí Vargač mi bylo jasné že toho moc nenafotím. Rybník byl totiž odpuštěn kvůli výlovu a z ramene kam jsme měli namířeno zbylo jen blátivé dno....
Ale i tak se dalo něco nafotit a jak se říká že něco zlého je pro něco dobrého, vznikly tak alespoň netradiční snímky hradu Vargač.
Tenhle pohled mne tedy moc nenadchnul....
Po této cestě k rybníku běhalo docela dost lidí. Pokračovala pak dál přes louku do protějšího kopce, ale tam jsme nešla. Až příště....
První ze spadlých stromů který mi posloužil jako lávka na focení...
....a pohledy z něj
Pro porovnání jak silné byly ty dva kmeny. Manžel od nich stál asi metr
Na tomto mrtvém stromě rostly ohromné choroše. Byly velké a ne zrovna voňavé....ukážu vám je v houbičkovém příspěvku...
Další strom kterému jsem neodolala a použila ho jako most. Ohromná vejmutovka která sahala skoro přes celou šířku zátoky...dobře se z ní fotilo, ale bylo mi zároveň moc smutno, že tak krásný strom který mohl ještě mnoho let stát takto skončil...
Nebylo by příjemné se do něj složit....brrrr
Řekla jsem si, že takový jarní výlet by nebyl k zahození, takže už snad bude voda, možná bude opravená a spřístupněná vyhlídka na rybník a šance na prozkoumání dalších cest bude taky velká....
To je od rybníka vše a další zastavení, či spíše procházka bude po střední části parku kterému dominují mohutné kmeny dubů, buků a douglasek. Ty mají mimochodem velice zajímavou strukturu kůry.
27 října 2013
Akce a reakce.....
Myslím, že každý z nás
má o některých lidech své určité představy. Mám teď na mysli lidi z blogofé sféry. Setkáváme se na svých blozích a v komentech každý den a za nějak čas se prostě stáváme virtuálními přáteli se vším všudy. Jen s tím rozdílem že mnozí z nás zůstávají jako tváře a osobnosti anonymní. Chápu že ne každý je takový exhibicionista aby se na svém blogu vystavoval (třeba jako já). A tak si tvoříme o nich svůj vlastní obrázek....
Představujeme si je jací asi jsou. Jak vypadají, jaký mají hlas. Jsou malí či velcí, šlang nebo trochu při těle, mladší, starší....prostě si hrajeme s představami.
Někdy se tak situace schumelí že se ta virtuální osobnost promění v osobu skutečnou, z masa a kostí. Někdy to může být pro nás šok, někdy jsme mile překvapeni a někdy je dotyčná osoba naprosto shodná s tím jak jí známe z jejího blogu.
Já měla v tomto týdnu možnost se seznámit hned z několika takovými osobami a jsem za to ráda. V úterý to byl tak trochu blogový Fantom Pavel, a včera krom Katky (JaAquarius) i další babenky. A to z Ženského klubu. Babenky které rády tvoří a to opravdu krásně,vlastníma rukama. K setkání mne pozvala a i vzala sebou právě Katka a já jí tímto moc a moc děkuji. Popravdě ona je jednou z těch které působí i ve skutečnosti tak jak její blog. Energická, věcná, sportovně založená a skvěle glosující dáma. V sobotu dopoledne mne tedy vyzvedla a vyrazily jsme směrem Prostějov a Repechy. Cesta vcelku odsejpala s malou zastávkou v Lipůvce kde se od nás odpojila její dcera. Místy bylo docela pěkně, místy zataženo a místy mlha jak mlíko. A zrovna na jednom takovém jsme míjely krásná boží muka. A najednou se ozvala věta, kterou já vůbec neznám a kterou strašně postrádám když jedu někam s kýmkoliv z rodiny. "Hele ty jsou krásný a v té mlze vypadají úžasně. Nechceš zastavit aby sis je mohla vyfotit?" NO ABY NE!!!
Takže jsem vyběhla, udělala pár obrázků a zase sedla do auta abych nezdržovala. A co bylo skvělé ta věta se ozvala ještě párkrát, ale já opravdu nechtěla zdržovat takže jsme pokračovaly už bez zastavení dál. Prostě jak praví klasik filmového humoru Zdeněk Svěrák v nesmrtelné komedii Na samotě u lesa a já si dovolím parafrázovat "Katko, proč nejseš můj muž!"....
Dojely jsme do krásného penzionu Lada u Respech kde už byla zábava v plném proudu. Krásných věciček bylo k vidění opravdu hodně, od nádherných háčkovaných kousků, přes vynikající, voňavé a krásně nazdobené perníčky, jemné a křehce vypadající frivolitkové dečky, šperky a zdobené svícny až po z papíru vyráběné a krajku připomínající ozdůbky či krásně háčkovaná zvířátka a figurky v podobě přívěsků ke klíčům
Ty které se frivolitkovou technikou zabývají se to snažily naučit i nás ostatní, ale nevím, já to tedy ani nezkoušela, jiné ano, ale chce to na učení asi větší klid i když se nás to snažily babenky učit velmi trpělivě. I já se snažila přispět svou hřivnou a tak jsem tam ty které stejně jako já špendíkují učila to co se jim tak líbilo, to jest spirálový způsob. Zajímavé bylo pozorovat náhodné hosty když vešli ze slunečného dne dovnitř a tam na ně čekal vánoční stromeček ozdobený háčkovanými ozdůbkami. Nutno ale podotknout, že málokdo z nich odolal a většinou neodcházeli s prázdnou....
A jak ten den shrnout? Zábavný, překvapující, poučný, inspirativní, plný humoru ale i dobrého jídla. A těším se, že pokud bude příští rok další takové setkání, že se mi zase naskytne možnost se ho zúčastnit.
Než to všechno začalo....fotky nejsou mé, ty jsem dostala od Jitky (Yorgy) do mejlu. Děkuji za ně a jelikož já ty přípravy neviděla nebo jsem fotila něco jiného dovolím si je tady použít....
Frivolitková nádhera
Frivolitkové šperky, autorkou je ona blondýnka na dalším obrázku - Šárka Hartmanová.
Stromeček od Janky (Mé radosti) ale měla zde i krásné pletené figurky a pfky či přáníčka s háčkovanými motivky...
Pečlivé zkoumání....
....a dokumentování
A tyhle už jsou ode mne
Náramky a korálky nenechávaly chladnými ani jednu malou slečnu....
.....stejně jako módní přehlídka v podání Barbínek
Zaujala mne Barbína v rasta barevných šátech i s typickou čepicí
svícínky s frivolitkovými ozdobami
Nádherně voňavé, krásně zdobené a vynikající na chuť
Neodolala jsem těmto andílkům a koupila jsem sobě, dceři a mamince...maličtí, kouzelní, křehcí...
Tyhle koule tvořila Kerria, ona, Šárka a Janka (Moje radosti) mi jediné přiznávám co se týče jmen a přiřazení k tvářím zůstaly v paměti....
.....stejně jak tyto věnečky
A tady Šárka učí spřádat sítě....tedy učí vázat Janku a Jitku (pořadatelka, dáma v růžovém) frivolitkové uzly
26 října 2013
Dravčí....
Když jsem byla fotit vloni
v parku (a je to i na fotkách v odkazu v minulém článku) našla jsem z druhé strany oranžérie nádherné voliéry. V té době prázdné. Letos jsme zjistili že už své obyvatele dostaly. Ale předem avízuji že ač jsem se snažila, ty fotky jsou prachbídné. Chybí mi prostě ten zoom a jelikož se k voliérám nedalo přiblížit natolik abych mohla nějakým způsobem eliminovat manuálním ostřením pletivo, bohužel je tam vidět. Manžel sice fotil mým původním foťkem ale ještě ho tak nějak nemá v ruce takže mu to stále ostřilo na pletivo a tak toho nechal. Spoléhala jsem na to že jemu vyjdou líp a budu je moci dát místo těch mých nepovedených...
Druhý nedostatek byl v tom, že nebyly popisky obyvatel takže jsem určila jen asi tři.
Sova ale nevím jaká. Krčila se v koutě a vrhala dosti zlostné pohledy
Tady jsem byla doma hned. Výr velký. S velmi komickým latinským jménem. Bubo bubo. I on blýskal zlatým pohledem velmi nepřátelsky. Nakonec ty oči ho vlastně prozradily, protože v tom stínu nebyl skorem vidět.
Zřejmě káně, tedy tři káně tam byly. A hopsaly po žebříku nahoru a dolů.
Bohužel takhle to vypadalo když se nedalo ostřit manuálně. Automatu se prostě furt zamlouvalo víc to pletivo než ptáci za ním.
Snad sokol? Podle postoje vypadá jak ti kamení nad sokolovnami. Ještě tam byl pár poštolek, ale u nich už ty foty byly fakt k ničemu.
Takže to bylo takové dravčí intermezzo a zase hurá do parku....
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)