.....samozřejmě, jak víte,
a jak jsem tu již několikrát říkala, propadla jsem navždy kouzlu koní. A jako takoví nikdy na žádné pouti nechybí. Poníci šetlendští i ti většího vzrůstu, i koně větší v tomto případě pro westernové ježdění. To jsem dokázala jako jedinou atrakci když jsem byla malá vyžadovat. Svezení na koníčkách. Takže když jsem je zmerčila, okamžitě jsem se vyflákla na focení všeho kolem a už měla oči a objektiv jen pro ně....a jak jsem viděla a slyšela, některé děti si prosazovaly svezení na: "stejných koníčkách jak včera, že jo babi?"
U těch dalších jsem se tak trochu zasekla a zapovídala s majitelem. Nejdřív na něj zapůsobil ne zrovna dobře foťák, nejdřív si myslel že jsem zase nějaká vetrinární kontrola, a tak se tvářil všelijak, ale když jsem ho ujistila, že nejsem žádnej kontrolor jen ohromný milovník koník obrátil a docela dobře jsme si popovídali. O tom jak je dneska tenhle kočovnej život prodělečnej, o tom jak strašně rádi lidi udávají a volají na ně veterináře(právě den před tím tam měli kontrolu prý kvůli údajnému týrání zvířat), jak je tvrdě napadán chov koní "naboso" tedy bez podkov a že vlastně si na tohle všechno vydělává chovem těch koníků. A ukázal mi svého chovného hřebce s ohromnou pýchou a svou nejmilejší klisničku (taky s patřičně pyšným výrazem)...
Ten pán z bičem je majitel
A tady ta bílohnědá klisnička je ta jeho nej....
Ti, tedy správně ty, protože všechno byli klisničky, právě odpočívali a dostali sváču. Pěkně krásně voňavé seno. A jak debužírovaly!
Pěkně všechno pohromadě pro tu správnou péči
A co se týče toho týrání? Nevím, ale já viděla že koníci měli pěkně všechno u tlam, jak vodu, tak krásné seno, podestláno měkoučce pilinama, vyhřebelcovanou čistou srst, krásně osvalení, žádnému nebyla vidět žebra. A měli se rozhodně líp než jak teď párkrát v televizi ukazovali jak se taky mají "dobře" koníci o které se jejich majitelé taky "dobře" starají....tak snad jen to, že asi rozběhnout se po pastvině by je bavilo víc, a tak možná půsbili smutněji....
