Mám to za sebou...

Tak to mám za sebou...

tedy výstavu, aby bylo jasno! Klatovy se opět vydařily, jak s počasím,tak titulově.

Sobota 5.6. byl krásný slunný den, když jsme ráno v šest hodin vyrazili s paničkou a oběma táty z Prahy směr Klatovy. Jako vždy, když cestuji , jsem celou cestu prospal rozvalený na zadní sedačce.Táta cestuje ve své výstavní kleci, kde má své soukromí. A to si užil dostatečně, protože když jsme dorazili do cíle, nechtěl ani ven.Venku jsem si říkal jestli mám takové mžitky před očima, nebo jestli mám růžové brýle, neboť jak mezi psy, tak jejich paničkami a pánečky převládala barva PINK!Ale vše bylo v pořádku, to jen pořadatelé zvolili pro letošní rok heslo "Klatovy v růžové"!Kdo měl něco růžového, dostal malý dárek.

V hale jsme zabrali strategické místo a čekali, až dorazí ostatní dandičí i lidští kamarádi.Jenže moc už jich krom nás nedorazilo. Jen Dezzi,Drusilka a Swanča ze Žihle.Zojka s Bíliny nedojela,protože se jí stala nepříjemná věc, a to, že jí spadl koník na nohu a pochroumal ji.

A pak začalo načesávání a připravování na vstup do kruhu.Pan rozhodčí byl z Chorvatska a šlo mu to pěkně od ruky, takže než jsem se stačil pořádně rozkoukat po pěknejch fenkách, už jsme šli do kruhu a byl jsem posuzován ze všech stran.Dopadlo to dobře,ocenil mě V1 a CAC.Což paničku hodně překvapilo, protože jak říkala, byl jsem zarostlý jak Ezau.Ale asi pana rozhodčího zaujali jiné moje přednosti, když mě ocenil takhle pěkně.Můj táta ale prohrál s Dezzíkem, ostatně o Národního vítěze jsem to s ním projel i já, ale on je dobrej!Ukázalo se že ostatně Žihelští posbírali všechny tituly a ještě odpoledne byl Dezzi pátý ze všech teriérů výstavy.Mirka měla samozřejmě zase velkou radost a tak s optimismem hledí k Světové výstavě,kam jedou příští týden zas všichni pejskaři.

Jen můj táta byl nějaký špatný, asi mu nebylo dobře, protože pořád jen ležel a do ničeho se mu nechtělo.Tak můj člověčí táta zavelel a jelo se zpátky.A to na CHATU,a to na TEJDEN!

Tak to jsem prosím já

Dezzík

Drussilka

Swanny (moje babička)

Táta kterému nebylo vůbec dobře

Klatovy in PINK

Výstava se blíží,nervy pochodují...

Tak jak už jsem anoncoval,výstava v Klatovech se blíží.

Panička začíná čím dál tím čatěji vytahovat kartáče, nůžky a jiné strojky a neustále mne načesává,pozoruje, vrtí hlavou, vzdychá a pak zas uhlazuje, a načesává jinak. Letos nás dandíky bude zase posuzovat zahraniční rozhodčí, tak naši pánečkové a paničky čekají, jak se tentokrát ukáže.

Ten loňský nás měl hodně rád, a tak nejlepšími cenami nešetřil.

I když co se týče mne, asi moc parády neudělám. Jsem prý už hodně přerostlý, a tak se

právě zkoušejí ta různá uhlazování a přečesávání.

Ale pak mi nastane havaj, budu si moci, tedy pokud bude hezky, běhat po lese, válet se v blátě

a jinak zlořádit, protože mi nastanou také prázdniny. Výstavní. A také týden na chatě, budu řádit s Belou.Ale ještě budu muset nejdřív absolvovat otrimování, abych zas byl fešák pro další kolo výstav.

Tak nám držte pěkně palce, ať nám to všem na výstavě dobře dopadne, a ať uděláme těm svým milovaným paničkám a pánečkům tu největší radost!

Nejdřív poděkování

Skončily volby, nejfrekventovanější slova posledních pár dní.

Nebudu rozpitvávat výsledky, na to jsou větší odborníci, spíš chci poděkovat všem, kteří se nedali zviklat neuskutečnitelnými finačními sliby některých stran, a pochopili, že tady na to opravdu peníze nejsou. Že si neřekli, "vždyť to stejně nemá cenu, nic se nezmění, nikam nejdu".Jak se ukázalo,dá se, když je k tomu vůle, i něco změnit.

Že volili studené barvy, i když té zimy je v poslední době hodně, a trocha tepla by neškodila.

A v neposlední řadě chci poděkovat všem mladým lidem, kteří k volbám šli, protože i na nich leží určitá míra zodpovědnosti a zvolili tu správnou alternativu, což ukázaly jak studentské volby, tak i průzkumy mezi prvovoliči.

Nikdy nikdo nezaručí, že ti jimž jsme dali důvěru budou s tou důvěrou zacházet tak jak si představujeme, a nenechají se semlít politickým mlýnem. Ale pak v tom případě si po letošku musí uvědomit, že nemají "svý jistý", pokud naši důvěru zklamou.

Priority

Když jsem se dneska ráno vzbudila za hřmění a blesků, a slušného lijáku, první co mne napadlo bylo, že už zase nedosekám zahradu.A to s tím bojujem už tři dny. Ale pak mě došla jedna věc, že jsou u nás v téhle chvíli lidé, kteří mají úplně jiné myšlenky, které jim při takovém probuzení proběhnou hlavou. Jak zase dneska v tomhle budu sušit vytopený dům, jak s dalším úklidem, a prokrista snad zas nezačne všechno na novo. Na vlastní kůži jsem si zažila dvě takovéto přírodní nepříjemnosti. V roce 1997 záplavy ve Východních Čechách a před dvěma lety vichřici, o které i místní nejstarší obyvatelé prohlásili, že něco takového ve svém životě nepamatují.

Uvědomila jsem si jednu věc, že proti přírodě holt člověk nic nezmůže, jen musí čekat a říkat si "Snad to dobře dopadne".

Ona velká voda v naší vsi propláchla pár domů, naštěstí bez nějakých větších škod jak na životech, tak i na majetku. Ale nemuselo to dojít až tak daleko. Na toku říčky, která jde přes naší ves, je velký chovný rybník, dalo by se říct, jeden z největších v Pardubickém kraji. Jenže....prioritou rybářů byly hodiny práce, a nemalé finanční náklady spojené s chovem ryb. A tak hodně dlouho otáleli s odpoštěním vody. V okamžiku, kdy ale hráz začala protékat a hrozilo protržení, jim už nic jiného nezbylo.A tak ona vlna, která vypuštěním vznikla nejen,že jim odnesla velkou část ryb, ale i způsobila horké chvíle některým lidem okolo řeky, když koryto vodu nepobralo a jim začala voda protékat domy.

A tak se stalo, že po silnici, kde normálně jezdí auta vesele plavali tolstolobici,kapři,líni a jiné rybky. A prioritou některých se okamžitě stalo jít ty ryby lovit a plnit si zadarmo mrazáky, místo toho aby se buď starali o ochranu majetku svého, či nepřišli na pomoc druhým.

Když letos podruhé za třináct let velká voda na Moravě vytopila Troubky, ukázalo se, že ony slibované protipovodňové úpravy a zábrany ztroskotaly na tom, že pro pár lidí bylo prioritou držet si hamižně svých pár akrů půdy, a nedopřát ostatním klidné spaní při každém větším lijáku.A pro mnohé zástupce lidu ve Sněmovně bylo prioritou schvalování různých zákonných paskvilů, než odhlasovat zákon o vyvlastnění půdy v obecném zájmu.

Včera večer byl celý český národ hrdý na hokejisty, kteří po dlouhé době opět ukázali celému světu, že s námi se prostě musí počítat. Nikdo jim ale na začátku nedával žádné šance, (přiznávám že i já pronesla pár nelichotivých poznámek na jejich adresu), protože mnozí odmítli reprezentaci.Zřejmě prioritou některých prostě bylo být po skončené sezoně s rodinami,pro jiné uchovat si "dobré" jméno, které nechtěli spojovat s tím týmem outsiderů. Debaty o tom, že by reprezentování mělo být pro všechny povinné a málem že ne "svaté" nemají cenu.Je to všechno právě o těch PRIORITÁCH.

Dobrá nálada z večera mi ovšem zhořkla ráno, když jsem zjistila, že si někdo, zřejmě v radostné euforii po sledování vítězného zápasu v místní hospůdce vzal na paškál moje truhlíky za okny a vytrhal mi z nich čerstvě zasazené okrasné rostlinky.Mojí prioritou je mít hezká, barevná a kvetoucí okna.Prioritou jiných je všechno co jde zničit.

Přeji všem aby si vždy vybrali ty správné priority, a lidem na Moravě hodně fyzických i psychických sil k tomu,aby všechno zvládli ke své naprosté spokojenosti.

Začíná svítit sluníčko, tak asi půjdu posekat tu zatracenou zahradu !

Konečně sluníčko!

Tak konečně vysvitlo po týdnech dešťů sluníčko,

a není zima.Máme s toho s paničkou a ostatními velkou radost. Doufáme s Bakem a Matyldou, že

už konečně zas vyrazíme do lesa na pořádnou procházku! Panička se už taky může procházet, protože jí už sundali takovou divnou umělohmotnou podkolenku, která tedy mimochodem byla na přitulení pěkně škrabavá a nepříjemná.Lítám po zahradě a válím se v nezvykle vysoké trávě, protože jak všichni říkali, je to jediná věc spolu s plevelem která roste pořád!I když je zima, jako byla teď.Ale dlouho ta tráva nebude,protože kamarád Ondra vytáhnul dneska takovou divnou a hlučnou věc, která tu krásnou,hebkou a mokrou trávu požírá.

Pomalu se začínáme s paničkou připravovat na výstavu v Klatovech, já už jsem zase vyčesáván, načesáván, a jinaké věci se mnou dělají, a pořád jen vzdychají jak už jsem zarostlý. Ale to mne nechává v klidu, hlavně že se zase setkám s oběma tátama, a některými jinými psími kamarády.

Škoda, že tam nebude máma, s tou nám to spolu moc sluší.

S mamkou nám to moc sluší

Ale vypadá to, že na podzim vyrazíme na výstavu všichni tři společně, to bude žůžo, ukážem všem, jak nám to jde!

A v tomhle psím počasí trocha jarní poezie ...

Trocha jarní poezie na zahradě ....

Tak doufejme, že se to jaro vrátí zase zpátky, bez nějakých velkých škod!

Chata aneb cesta tam a zase zpátky....

Čas od času nastane situace,

kdy je nutné jet do Prahy,

ať už na výstavu, anebo kvůli panečkově práci.

V tom případě je mým druhým domovem paniččina chata. Leží mezi dosud ne moc zdevastovanými a i ne zas tak moc frekventovanými brdskými lesy, kousek od známého městečka Mníšek pod Brdy.

Líbí se mi tu, protože tady mám velkou(a to nejen velikostí) psí kamarádku, slečnu Bellu. Je to moc milý pes, ač na to zrovna nevypadá, protože je to kříženec pittbula a bordeuxské dogy. A i když vypadá hodně zle, je to moc milá a kamarádská slečna. Je hned vedle od sousedů, tak jsme hodně spolu. A to pak lítáme po zahradě, válíme se v trávě, a pokud je mokrá tak tím líp, to jsme oba pěkně urousaní a vypadáme jak útulkáři.

Když jsme se seznamovali, byl jsem ještě malé štěně, a dost jsem se i bál, ale brzy jsem zjistil, že není proč. Sice na mne čas od času vycení zuby, ale já vím, že to zas není tak zlé. No a když jí už moc zlobím, tak se sebere a uteče k dalším sousedům. Než jsem si v plotě našel díru, kterou můžu utíkat za ní, tak jsem vždycky smutně seděl a volal jí zpátky.

Teď už těch děr v plotě je habaděj, tak si můžu na návštěvy i já.

Seznamování s Belkou

Už se známe,ne?

Belinka

Ještě také tady je z druhé strany další pejsek, ten je tedy o hodně menší, protože to je jorkšír. Ale s tím si nemůžu hrát, protože tam žádná díra v plotě není, a tak mu nezbývá nic jiného, než koukat jak mi s Belkou řádíme po zahradě.

Dick

Moc rád chodím s paničkou a pánečkem do lesa na procházky. Je tam moc hezky, zvlášť v létě to tam krásně voní a tak pěkně bzučí.Jen se mi moc nelíbilo na jednom místě, chodili se tam škrabat ke stromu divočáci a tak divně to tam smrdělo, že jsem se raději hned otočil a pádil od tamtud pryč. Panička s pánečkem se taky pořád koukají po zemi a co chvíli se z vítězným pokřikem vrhnou na kolena a začnou ze země dobývat takové zvláštní útvary. Prý hřiby, nevím, mě to nic neříká a ani mi to nějak zvlášť nevoní. Za to oni se nad nimi rozplývají a plánují jak si je upraví k jídlu. Zas nic pro mě!

Letní krása Brdských lesů

Ještě jednou Brdy

No a když se dostatečně vylítám a dostatečně se naplní košík houbami, jde se zpátky. Většinou jsem tak unavený, že zalezu pod postel, kde se mi mimochodem moc líbí a kde mám pěkně velké místo na válení, a usnu. Pak se mi zdá o tom jak honím zajíce a srny a....a když se vzbudím mám hlad jak vlk a když jo začnu vyvádět, tak dostanu misku z granulkama. Tu vyluxuju cobydup, a pak zas hurá na postel, zachrout se a spát, a spát.

Mňam,to bylo dobrý!

A když pak napadne v zimě sníh, a mrzne, vypadá to okolo chaty jako v pohádce o Mrazíkovi!

Mrazík a jeho berla mrazilka v akci