Po pracovně - dovolenkové ....

 

.... přestávce se opět vracím na stránky blogu.

Ta pracovní odmlka se týkala práce na zahradě, resp. její části. Přišel totiž čas na vyhoštění host ze záhonů. No jo, holky se mi za ty roky pěkně rozrostly a začaly mi utiskovat ostatní kytičky kolem sebe. Takže co s tím.... jediná možnost přesadit tam, kde nic utiskovat nebudou a kde budou mít možnost dalšího růstu. 

O tom všem bude článek " Jen magor jako já ...." 

Že začíná přicházet bída na sedláky a ve fabrice začíná jít do tuhého se ukazuje už od půlky srpna, kdy začaly vícedenní odstávky nejen ty původní páteční. Když byla poprvé, chodila jsem místo na večeře na záskoky dopoledne. Nebo sama, protože bylo večeří malounko. Tentokrát jsem už vyfasovala třídenní volno a tak jsem středu věnovala návštěvě u dcery, šlo o rozloučení na necelých čtrnáct dní, protože v pátek odlétali do Tunisu, zeťák koupil dceři ke čtyřicátým narozeninám další dovču. A ve čtvrtek jsem odjela i já, tedy jen na chatu. Plánovanou procházku po Praze s Míšou překazil kovid, tedy její, ne můj, a tak jsem si pořádala výlety po okolí. Samozřejmě jako první byla na ráně Dobříš protože skončily jak reklamační práce v parku tak práce na výmalbě a využití Oranžérie. A to jsem musela vidět. Došlo i na naplánovanou leč neuskutečněnou návštěvu nové, velmi architektonicky zajímavé rozhledny Korunka na vrchu Červená hlína nad Černolicemi a po dlouhé době kdy jsem měla houbařský půst na skvělé zahoubaření si. Vlastně jsem se tak trochu vrátila do doby, kdy jsem jako malá na chatu jezdila a každý den jsme chodili na houby a každý den jsme nosili z lesa plné koše. Jen tehdy ty lesy byly nějak větší a čistší. Letos bohužel se opět o dost zmenší i když výjímečně ne vinou masivní těžby, ani kvůli kůrovci ale řádění vichřice v půli července. Ostatně ta zaúřadovala i na našem pozemku, byť jen v malém. Sousedovi shodila na garáž jednu suchou borovici a u druhé ulomila půlku kmene. Ovšem proti tomu jak to vypadá v lese je to nezanedbatelná škoda. 

Stihla jsem i posekat opět celý pozemek, a tak jedinou nesplněnou položkou je plení záhonů. Pokud bude situace ve fabrice dál pokračovat tak jak teď, tedy střídání jednodenních a vícedenních odstávek, tak trochu si plánuji, že bych vyrazila ještě kolem svátečního 28. září. Buď před ním, nebo po něm. To by se vidělo. Takže snad bych stihla i to co jsem nestihla teď. Navíc to bude zatím poslední možnost se na chatu vypravit, protože v říjnu už to nepůjde. A kdoví jak se vyvrbí situace v listopadu ve spojení s tou mou operovanou haksnou. Jdu si postahovat fotky i z mobilu, protože tentokrát opět přišel ke slovu .....