Jen magor jako já ....

.... se bez pomoci chlapů dá do takového bláznivého

projektu, jako je vyhoštění host ze záhonu, kde už se rozrostly natolik, že utlačovaly všechno kolem sebe a navíc mi do záhonu lákaly slimejše, kteří je nesmírně milují. A tím pádem i nesmírně milují i další mé květiny a to tak, že mi je vždycky sežraly celé. Navíc přelom srpna a září je prý pro jejich přesazování nejlepší doba. No já spíš to brala tak, že po deštích byla nejlepší doba na rytí a vyrývání, protože zem byla tak akorát mokrá, žádné bláto ale ani beton. (Chlapy mám sice v rodině dva, jenže oba vcelku nanic. Syn má svých zájmů tolik, že už rok a půl ho prosím aby se mnou jel na chatu a pomohl mi tam s výměnou vany a polovice jak vidí jakoukoli práci na domě, chatě či zahradě omdlívá a je velmi, velmi skoro až na smrt nemocný).

Velkou výhodou je, že ač trsy jsou velké, a ty moje měly i přes metr a půl v průměru, kořenový systém je menší a hlavně mělký a krásně drží pohromadě, tudíž nemusí člověk rýt pracně do hloubky a skládat trs zpátky na nové místo jak puzzle. Největší problém tedy byl, najít pro ně místo. Nechtěla jsem trsy zbytečně rozdělovat, ale taky jsem musela počítat s tím, že se dále budou rozrůstat a tak jim musím dát trochu prostoru kolem a mezi sebou. Vymyslela jsem si, že je totiž sesadím všechny k sobě, protože tak krásně vyniknou jednotlivé barevnosti, velikosti a tvary listů. Měla jsem vybraná dvě místa kde by ničemu nepřekážely, jenže mi úplně nedocvaklo, že na obou je jabloň a nutný přístup k živému plotu kvůli stříhání (ne že bych se s ním přetrhla, ale jednou se to udělat musí), navíc abych na ně viděla, musela bych přejít celou zahradu, a uznejte sami, když se chci něčím kochat, tak to musím mít pod nosem, a tak jsem musela vymyslet místo jiné. To se celou dobu přímo nabízelo protože stejně jsem tam plánovala prodloužení stávajícího záhonu, jen tedy o pár metrů delší. Do nového záhonu jsem zapojila jak převislou vrbu která už tam léta stojí tak i habitem docela trsům host podobný nízký tavolník který také už dlouho nahrazuje zašlé kiwi. Jak už jsem psala, rytí nových děr a vyrývání trsů nebyl zas až takový problém, ten nastal v okamžiku, kdy je bylo nutné přesunout z bodu A do bodu B. Hosty mají sice krásné listy, jenže s nesmírně křehkými řapíky které se při manipulaci s nimi lámou, a většinou v okamžiku kdy to nejmíň potřebujete. A druhý problém je váha. Takových dvacet až padesát kilo (ten největší) se hodně blbě v jednom přemisťuje. Trvalo mi to celé dva dny, než jsem těch deset největších trsů přesadila. Ale musím říct, že se zadařilo. Vypadá to dobře, jen musím ještě dokoupit mulč který mi nevyšel na úplně celou plochu. A dosadit mezi trsy pár vyšších rostlin. V tomhle případě půjde o Sporýš virginský, který bude k hostám pasovat barvou květů a svými květy tak vytvoří druhé patro které svým způsobem odlehčí jednolité ploše listů. A ještě jednu nebo dvě trávy. Adeptky na přesazení už jsou ....

S touhle potvorou bylo nejvíc práce, byla největší a nejtěžší. Musela jsem jí po zemi táhnout a jen se modlit, aby mi v okamžiku kdy jsem zabrala nezůstaly listy v ruce, protože bych skončila pěkně z výšky na zadnici nebo ještě lépe na zádech....

A takto vypadá už skoro hotový záhon. Ještě do mezer přijdou dosadit tři hosty které tvoří jen malé trsy do max výšky dvaceti centimetrů, sporýše a trávy

Ještě že jsem nakonec zvolila toto místo, protože tahat ty trsy přes celou zahradu až dozadu, tak to bych se nemohla hnout ještě dneska. Takhle jsem je tahala jen těch pár metrů ze záhonu.....