31 srpna 2021

Nakonec za mne rozhodlo ....

 


.... počasí a pocity, na který po určitých zkušenostech
od jisté doby hodně dám a na chatu jsem nakonec neodjela. Do práce ale nejdu, nechám je ať si vymáchají dámy čumáky a připravujou se na to, že jestli vyjde ta operace že tam stejně budou muset makat všechny bez rozdílu jak dopoledne tak odpoledne. A navíc, mám tu na zahradě až tedy přestane pršet dost a dost práce kterou je potřeba udělat a kterou za mě nikdo neudělá ...
 Takže vás dneska pozvu na ten můj hororový výlet. Něco málo už mohl naznačit začátek celé anabáze. Nejdřív mi došlo, že nemám ani roušku ani respirátor a vůbec nevím jestli mne tedy do autobusu pustí, a jak to s nimi je pak dál v Rakousku, navíc když jsem přišla na místo srazu, zpočátku vůbec nic nenasvědčovalo, že by se tam někdo krom mne vyskytoval a to bylo čtvrt hodiny před odjezdem. Tak jsem si automaticky sáhla pro telefon abych se případně mohla nějak spojit s průvodcem. Jenže ouha, telefon nikde. A už mi to v hlavě šrotuje a už ho vidím ležet na stole u synka doma. Naštěstí se za chvilku ukázali další účastníci zájezdu, takže jsem je poprosila jestli by mi nepohlídali batoh a neřekli průvodci že jsem do deseti minut zpátky. Naštěstí se totiž změnilo odjezdové místo a k synkovi jsem to měla opravdu jen asi pět minut rychlé chůze. Když jsem se vrátila, autobus už stál připravený k odjezdu a průvodce mi na dotaz co mám dělat když nemám ani roušku ani respirátor řekl že si s tím nemám lámat hlavu, že v autobuse jí nemá nikdo a pak, budeme stejně celou dobu v přírodě. A že mám sedačku číslo 13.
Super. Naštěstí aspoň zůstala sedačka vedle mne volná, tak jsem si mohla udělat pohodlí. Když jsme dorazili na místo a srovnali jsme se k odchodu do soutěsky, sáhnu do kapsy .... no jasně! Telefon. Zůstal v autobusu. Takže hupky šupky pro něj a zas zpátky. 
Co bylo potom, jsem už zmínila, a všechno mělo svou dohru po návratu domů, kdy jsem si sáhla do kapsy v batohu pro telefon .... a on nikde. A zcela jasně jsem viděla jak zůstal zastrčený pod sklapovacím stolkem na sedačce přede mnou kam jsem ho dala abych ho měla po ruce a pořád mi z toho stolku nepadal. To už jsem se vážně rozbrečela. Bolestí, vyčerpáním i tím, že se můžu s telefonem asi rozloučit a představou že se nedovolám mužovi aby pro mě přijel a budu se muset plazit domů pěšky. Jenže jak jsem bolestí a křečemi nemohla stále usnout, najednou mi blesklo hlavou, že jsem ale jeho obrysy v té kapse cítila, takže tam někde je! 
Byl. Zastrčený pod utrženou podšívkou kapsy.... ta úleva! Nakonec se mi podařilo i usnout. 
Přes všechny krásy které jsem alespoň chvílemi byla schopná vnímat tohle byl jednoznačně ten nejhorší výlet který jsem absolvovala, včetně propršeného, zamlženého a studeného Orlího hnízda ....


Dost fotek mám opět z autobusu. Svítat začalo někde kolem Pálavy




" Jedu jak Pražák hlava nehlava, mám jediný cíl a před námi je Pálava" 


A stejně ikonický jako je naše Pálava, je i vrch nad obcí Furth na kterém stojí mužský benediktinský klášter Göttweig a tvoří úvodní dominantu údolí Wachau, do kterého jsem se tímto výletem po dvou letech opět vrátila. Už potřetí ....





.... a stejně majestátní jak klášter nad ním, je i Dunaj pod ním. Tentokrát tekl hodně rychle, a měl plný stav. Před těmi dvěma lety měl dva metry pod stav a i uprostřed řeky byly místa kde vystupovaly nad hladinu velké plochy nánosů písku a kamení. Pohled na most který spojuje města Krems a Furth. Další je až v Melku. Mezitím se na druhou stranu dostanete vždy jen přívozem. To ale platí jen pro cyklisty a pěší. Autem opravdu nemáte žádnou jinou šanci.


Zřícenina hradu Dürstein. O něm a o klášteru Boží prst jsem měla na blogu obsáhlý článek z mé první návštěvy Wachau ...


... stejně i tak fotky hradu Hinterhaus ve Spitzu



I fotky hradu Aggstein tam byly


Co se týče Melku, tak o něm jsem také už psala


Pár kilometrů za Melkem jsme údolí Wachau opustili a vyrazili k prvnímu cíli, městečku Yspertal který je bránou do největší a nejpozoruhodnější soutěsky Dolního Rakouska Ysperklamm. Ne nadarmo má v názvu Divoká voda, divoká příroda. Můstky a  schody vás vedou průrvami mezi ohromnými balvany, podél mnoha menších i větších vodopádů ale i tůní, kde je možné se osvěžit. Popravdě, v půlce jsem už tu nádheru moc nevnímala, ale je tam. A když máte kondičku tak si vážně užijete....
V těhle vrších se schovává cíl naší cesty. Tedy zatím se ony skrývají v mracích.




Zítra vás už vezmu do samotné soutěsky ....



22 komentářů:

  1. Moc hezké fotografie. ten klášter na kopci je v tom ranním světle fakt luxusní. Provázely Tě problémy, ale doufám, že výsledek zájezdu už můžeš zhodnotit na jedničku, protože jsi viděla nádherná místa. Děkuji za hezkou podívanou a užívej si poslední dny letošního propršeného léta.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ten pohled na ten klášter je fakt úchvatný. Docela bych se tam někdy ráda podívala. Ale tahle cestovka ho v nabídce nemá.

      Vymazat
  2. Krásné fotky z cesty. Četla jsem i minulý článek, cesta z kopce je pro kolena horší než cesta do kopce. Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, jo... je to stokrát horší. Tedy... kdyby to nebyl takový ostrý svah, bylo by to asi jiné, ne tak náročné. Když jsem byla na vodopádech Myrafäll tak ta cesta dolů byla mnohem lepší a nic mne nebolelo, protože to sice byl kopec, ale ne tak příkrý... non a nebyla jsem opravdu tak shnilá jak jsem za ten loňskej rok shnila.

      Vymazat
  3. Přečetla jsem si včerejší příspěvek a jak dnes vidím,tak už se zotavuješ. Někdy to prostě nevyjde a sejde se víc věcí najednou.....
    Ale už jsi zase dostala chuť dát sem svoje fotky, které nikdy nezklamou.
    I zítra se máme, dle Tvé dnešní poslední věty, na co těšit. Já byl jen v německé soutěsce Partenkirchen.
    Klidný den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ony jsou tyhle soutěsky nádherné, i ten výlet do Kamenné soutěsky byl parádní a pak z ní do soutěsky s vodopády Myrafäll. Bylo to taky náročné, ale o dost kratší nahoru a o dost pohodlnější dolů, tudíž to nebyla taková zabíračka.

      Vymazat
  4. Fotky jsou ale i tak moc krásné a snad se brzo vrátí i trocha optimismu. Někdy se to tak semele, že si člověk říká, že snad někde překročil ten pověstný bludný kořen. Nejvíc se mi líbí to svítání nad Pálavou. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to svítání nad Pálavou už jsem zažila čtyřikrát. Tímhle směrem jezdím do Rakouska docela často. Já mám spíš dojem, že v komunikaci s mužem mluvím svahilsky do zdi.

      Vymazat
  5. Výhledy slunce jsou nádherné i další fotky se mi moc líbí.A moc se těším na další.A bude i Orlí hnízdo,tak na to se těším nejvíce.
    Někdy se to na člověka všechno navalí,ale doma u krásných fotek se zapomene.
    Už tedy žádné horory.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Orlí hnízdo už bylo na blogu dřív. Navíc z něj nebylo vidět vůbec nic kvůli mlze, mrakům a dešti. Pokud se chceš podívat, tak v rubrice Na cestách. Jen nevím jestli náhodou z něj nezmizely fotky.

      Vymazat
    2. Našla bys to někde v srpnu 2018. To byla druhá cesta na Orlí hnízdo.

      Vymazat
    3. Vendy, nic proti tvým krásným fotkám a výstižnému popisu výletu, vše máš zpracované obdivuhodně, ale nejčastěji můžeme Orlí hnízdo vidět v pomalu denně se vyskytujích se filmech o lotrovi Hitlerovi v televizi.To místo kvůli tomu nemusím a když jsme tam byli, bylo mi divně.
      Soutěsky jsou ale úžasné, já na rozdíl od tebe už bych to šla s potížemi a hodně dlouho. Jiřina z N.

      Vymazat
    4. Mě spíš šlo o to okolí, ty výhledy na Alpy. A pak jezero Königsee je úžasné. Jenže za deště si toho moc neužiješ.

      Vymazat
  6. Koukám, že tenhle zájezd byl od začátku špatně. Ale ty fotky, fy tedy jsou. Sama jsem byla jen v Melku, klášter znám z dálnice... Měli bychom do Rakouska zajet a omrknout to víc z blízka...
    Těším se na další fotky.
    Měj hezký den, Vendy. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak opravdu nebyl úplně standartní, to vážně ne. V Melku v klášteře jsem byla, ale dost mne tam znechutily dvě věci. Za prvé obrovské množství lidí a pak zákaz focení. Takže jsem se nejrychleji jak to šlo, byla pak projít do zahrad a po městě. Ovšem klášterní knihovna a kostel jsou tedy úžasné... přitom je zajímavé, že v tom klášteře v Dürnsteinu se může fotit všude. Doporučovala bych ti do Wachau zajet. Ve Spitzu je krásný kostel a nad Spitzem přístupná zřícenina toho Hinterhausu, ve Weiskirchenu ten opevněný kostel a roztomilé městečko, přístupný je i ten klášter Gottweig, když se přívozem dostaneš na druhou stranu, můžeš se vyškrabat na Aggstein. Dál pak kus dál za Melkem je zámek Arstetten kde je pohřbený František d'Este a Žofie Chotková. To údolí je neskutečně nabitý zámky, hrady, krásnými kostely, cyklostezkami mezi vinicemi.

      Vymazat
    2. Vendy, máš pravdu, v údolí Wachau jsme byla 2x, v Melku v klášteře jsme tehdy fotit směli a mám dost fotek, zato tehdy nebyly přístupné zahrady. Tento víkend to hodlám napravit.Snad už bude hezky.
      V Krems jsme měli prohlídku města a také v St.Pölten.
      V Rakousku se zatím nenašlo místo, kde by se mi nelíbilo. Jiřina z N.

      Vymazat
    3. V Kremsu jsme už bohužel neměli čas na prohlídku když jsme tam přistáli s lodí kterou jsme jeli z Melku. Občas tam ale bývají zájezdy adventní, takže bych si to chtěla pohlídat letos a pokud mne nějak nebude omezovat ta ruka jestli mi jí kuchnou, tak bych vyrazila.

      Vymazat
  7. Most i celá scenérie jsou nádherné.
    Göttweig znám jen z autobusu a ani fotku nemám, z ostatního jsme byli jen v Melku, ale prohlídku jsme už nestihli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wachau stojí za to si projet. Já bych to brala i po Dunaji z Vídně do Bratislavy anebo opačně. To je sice na víc dní, ale jsou to lodě - hotely, takže pohoda, klídek tabáček! Ale i na jednodenky se tam dá jet třeba po cyklostezkách, je to cca 40 km ( z Kremže do Melku a zpět) ale po rovině takže moc namáhavé to není. A mezi vinicemi a sady, projíždíš i ty městečka s nádhernými kostely a zříceninami.

      Vymazat
  8. Věřím, že jste si výlet užili. Moc hezké fotografie.👍

    OdpovědětVymazat
  9. Vendy, ta anabáze s telefonem a rouškou je děs. V mobilu mám všechno včetně banky a ztratit ho, tak jsem jako bez ruky, nebo spíše bez hlavy. Právě si chystám věci na tří denní zájezd a tak si dám pozor. Ale respirátory si máme vzít podle pokynů s sebou. Už jsou připravené. Naštěstí nejedeme do zahraničí, i když také jsem to měla v plánu. Tento tvůj zájezd byl opravdu náročný na fyzičku, počasí i to, že jsi jela sama. Tohle obdivuju. Mšěj se fajn.

    OdpovědětVymazat
  10. No já taky tam mám placení, banku, apku k hodinkám .... tak myslím, že pokud bych okamžitě kontaktovala majitelku CK a ona šoféra, tak bych se k němu asi dostala, protože oni po cestě ten autobus při úklidu procházejí, takže by ho tam našel, je otázkou jestli by ho vrátil. Ale zaheslovaný by mu stejně k ničemu nebyl, on zbytek lidí vystupoval ve Třebové a s ním jel pak dál už jen průvodce a asi dva nebo tři lidé. Víš jaká to byla bez těch respirátorů a roušek úleva že sis mohla vlízt kam si chtěla? neřešit to jestli ho máš nebo ne? Já jezdím většinou sama, jednou se mnou byla dcera, jednou syn a jednou Blondýna. Jinak sama. Mě to neva, jedu si po svojí lajně a na nikoho se nemusím ohlížet.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....