Mimoňové ....

.... ale ne žlutí. Ty totiž šíleně nesnáším. Tohle jsou mimoňové mainští, čili naši dva kocouři plemene Mainská mývalí, a ty můžu. Aby ne, když je tu máme už tolik let. Je to velmi specifické plemeno koček, a dávají to najevo každou chvíli. Hlavně Baldrick, to je kočkopes jak z učebnice. Z těch mnoha koček co prošlo naší domácností jsem zažila jedinou, která se chovala opravdu jako pes. To byl nalezenec Oskar. Možná že měl nějaké mainské geny. On a Baldrick totiž okamžitě jak zaregistrovali a zaregistrují člověka sedícího, okamžitě mu skočí na klín, a začali nebo začnou ho olizovat, vrnět, a vyprávět. Ostatní se přišli pomazlit jen když chtěli a jen na dobu nezbytně nutnou a tím pádem měli stále zajištěný přísun krmení.

Jutys je rezervovaný, ten se mazlí jen když vidí že si jdu dělat kafe protože ví, že si budu dávat mléko. A to je to, o co mu jde. Jinak spíš vyhledává od mala klid. Stejně jako psi strašně rádi spí na co nejměkčím, občas si zaberou psí pelechy a jejich právoplatným majitelům zbydou jen oči pro pláč, neb kocouři jsou větší než oni a nenechají se v žádném případě z dobytých území vyhnat. A občas spí v jednom chumlu na posteli. Ale někdy si najdou ta nejmíň pohodlná místa na spaní. Hlavně Baldrick je v tomhle mistr. Dřez na nádobí, skříň na oblečení, polička na okně... minipidi krabičky nevyjímaje. O velkých nemluvě. Takže kolikrát když muž nakládá krabici s kopírkou, stane se, že z ní s velkým nadáváním vyleze rozespalej Baldrick. Ano, nadávání a mletí pantem je jejich průvodní vlastností. Ukecanější kočky snad neexistujou. Běda když manžel jde v noci na záchod a dovolí si střepat z peřiny Baldricka, to jde celou dobu za ním a nadává a nadává. Sedne si před dveře na chodbě a kleje a stále stejně kleje a nadává celou dobu co jde muž zpátky.  Jsou zdatní zlodějové, Baldrick když si stoupne na zadní a natáhne ty svoje přední chapadla, pohodlně si stáhne co leží na lince. Dokonce na to i vidí, neb mu půlka hlavy čouhá nad linku. Jutys je zas jak Jedi, sedí na stole a neustále čaruje packou, aby nás zhypnotizoval a my mu dali co máme na talíři. Mají neskutečnou trpělivost s každým štěnětem co k nám dorazilo, tak aby ne, jsou to kocouři velcí, vlastně největší kočičí plemeno, tudíž nějaký mrňavý štěně je nemůže rozházet. Ale i tak a dokonce i teď provokuje Jutys Myšpulína k honičkám. Tedy lítá Myšpulín, Jutys se plavným krokem přesunuje z místa na místo. A když ho chce vytočit, vyskočí na postel a z ní po něm šmátrá packou. A když je v jó dobrým rozmaru, tak si k němu sedne a začne ho olizovat. Jak říkám, mimoňové ....

Jutys si navykl lézt mi za noťas a odtamtud na mě zírat