.... víkend byl dosti náročný. V pátek jsem nešla ani spát, neb o půl jedné jsem odjížděla směr Rakousy, celou sobotu jsem prochodila, druhou noc jsem toho taky moc nenaspala, protože jsem jí strávila větší měrou ve velmi nepohodlné pozici v autobusu a menší v posteli u dcery, do které jsem se dostala až ve čtyři ráno díky absolutní absenci orientačního smyslu u jedné z účastnic zájezdu a jejímu totálnímu ztracení se dvěsta metrů od místa srazu, a z ní se vyhrabala o půl osmé kdy se probudila Bobule a s nelidským řevem se dožadovala svého ranního mléka. Takže jsem okamžitě po dopití kávy volala muže ať pro mne přijede a pokud jsem se těšila na to, že si okamžitě zalezu do postele a dospím co jsem zameškala, nebylo tomu tak. Musela jsem uklidit půlku baráku, následky Bobešových zdravotních problémů totiž manžel uklízí jen velmi sporadicky.Teprve pak jsem mohla z velkou láskou spočinout pod peřinkou a částečně v pohodlí a tichu dospat alespoň něco. Zbytek neděle jsem trávila dalším poklízením, praním, relaxem ve vaně ale hlavně stahováním fotek. Ta vana mne nakonec stejně zničila jak to chození takže jsem se doplazila nahoru, a s radostí zas zaplula do peří. Některé výlety jsou fakt pro jízdu autobusem strašně dlouhý, a ve výsledku zjistí člověk, že v autobuse ztratíte z programu zájezdu 12 hodin a samotnými procházkami a poznáváním jen 4. Ale i tak některé, pokud se ovšem vydaří počasí, za to stojí... Akorát sebou nesmí mít člověk neustále brblající a mrmlajíci dceru. To je totiž samo o sobě hodně únavné.
Dnes si ale už přestaneme povídat o tomto víkendu, ale vrátíme se do víkendu před čtrnácti dny a podíváme se na expozici saského zbrojního umění, která je k vidění v budově Staré zbrojnice v pevnosti Königstein. Vlastně je to hlavně o dělech, v Sasku byly zřejmě dobré podmínky pro slévárny a kovárny kde se tato výzbroj tvořila ....
Budova zbrojnice spíš trochu vypadá jak nějaká sýpka. Jen místo životadárného obilí, schovává životberoucí zbraně. Co se schovává ve vyšších patrech nevím, expozice kterou jsem fotila byla v přízemí, ze kterého sice šly schody nahoru, nicméně ty byly zahrazené. Zřejmě ústupek návštěv budov v jednotném vstupném byl už dost velký, a zbytek patří ke vstupnému jinému
Tohle je takové kapesní dělo, nicméně koule které se do něj cpaly jsou dosti velké
Ani tato děla neoplývala velikostí, tuším, že se jim říkalo hmoždíře
Výzbroj a výstroj saského pěšáka, čili infanteristy
Myslím, že tohle je vlajka patřící králi a saskému kurfiřtu Augustu II. Silnému. Proto ta dvě písmena A a R. Augustus Rex
Trochu prenatální historie dělostřelectva. Praky a kamenné koule
Na samotné pevnosti najdete na bateriích podstatně větší kousky. Tyhle patřily mezi ty více mobilní při válečných taženích. A škod napáchaly taky hodně ...
Konečně se zítra vydáme na obhlídku trhů ...
Vendy, krásná reportáž. Díky. A vyspi se. Nedostatek spánku já mám teď pořád a není to nějakou extra aktivitou. Měj pěkný den.
OdpovědětVymazatJá jsem vůbec v posledních deseti dnech měla problémy se spaním, ale to taky bylo díky stresu. A nervování v práci. Snad už se to uklidnilo a to spaní se zas zlepší. A přeju to i tobě ....
VymazatTen saský voják je jak živý. Ty máš tuto pevnost hodně prozkoumanou. Je to opravdu impozantní stavba a zdaleka viditelná. Ani nevím, že se dá až k ní zajet.
OdpovědětVymazatZájezdy autobusem jsou hodně náročné, několikrát jsme takto byli ve Švýcarsku - noc v autobuse tam, přes den poznávání a další noc v autobuse zpět. Ale co bychom pro poznání neudělali :).
Ještě jsem v mnoha budovách nebyla, nicméně jen jsem třeba nakoukla dovnitř ale nezaujalo mne tam nic co by stálo za průzkum. A jiné nejsou přístupné vůbec nebo jen z průvodcem. Můžeš jet až pod pevnost ke kasám, tam vysadit rodinku či účastníky zájezdu a buď odjet na přilehlé parkoviště, nebo sjet dolů do parkovacího domu a vyjít si ten kousek k patě pevnosti po svých. No kdyby měla jednodenní Švajc i přes to brblání bych tedy určitě jela. Já kvůli takovým akcím (psí výstavy nebo tyhle zájezdy) přepínám do úplně jiného módu, dokonce to nevyspání mi nějak ani nevadí, a nejsem celej den i s miniálním přísunem potravy, unavená. Ale vadí mi ta neskladnost v tom autobuse. Pokud se poštěstí, že mi nedorazí ten kdo měl sedět vedle mne, tak jsem spokojená jak želva, to se tam pěkně poroztáhnu, ale když dorazí je to horší. Obzvlášť jeli korpulentnější postavy. Já mám dlouhý nohy a mám problém je poskládat do toho minimálního prostoru mezi sedačkama.
Vymazat