.... jeden velmi všímavý Ind či Pákistanec nebo kýho čerta to bylo za národnost budou dvě věci které při vyslovení jména Išl (Ischl) mi vždy vytanou na paměti. Když už jsou ty vánoce, tak právě zde vzniklé vánoční pečivo které už v mnoha domácnostech domestikovalo měl ve velké oblibě i sám císař Franta Pepa Jednička (omlouvám se, ale prostě všude v Rakousku a navíc v doprovodu dcery - znalkyně Cimrmanovců prostě na toho Járu Cimrmana narazíte) Nenarazila jsem na tu na něj (na pečivo) nikde, (na FJ I. narazíte všude) při té krátké době kterou jsme zde měli na vycházku to ani nebylo možné zajít do mnoha z různých obchodů nebo navštívit zdejší adventní trhy, za to jsem narazila v jednom obchodě s minerály (nádhera, pro nás s dcerou past) na jednoho velmi všímavého přistěhovalého Rakušana původem odněkud z Indie či podobných končin který mne velmi a velmi mile překvapil. Jak jsem psala v minulém článku, a bylo to i vidět z jedné fotky, v Bad Ischlu docela dost pršelo. Což je pro člověka fotícího ne zrovna příjemná situace. Za prvé mu nekape na karbid, ale na objektiv, a za druhé objektiv je nejslabším místem aparátu v případě deště. A já se snažím dokumentovat fotkami hodně. Tudíž mám aparát neustále v pohotovosti. Takže když jsem šla v daném obchodě zaplatit za magnetku, všiml si onen dobrý muž mého poněkud vlhčího foťáku a nabídl mi jak utěrku na objektiv, tak i igelitovou taštičku, kterou bych si při focení mohla přes aparát natáhnout. Není bez zajímavosti, že zhruba pět minut před tím jsem dceři říkala venku že mne štve, že jsem si zapomněla vzít igelitový sáček k použití stejnému. Ráda jsem si jí od něj vzala a s radostí mu poděkovala a nechala pár centů jako dýško. A napadlo mne, jestli by to samé udělal někdo tady u nás. Nejen našinci, ale i tůristovi. Vzhledem k tomu, jak jsou čeští prodejci (bohužel) vyčůraní, počítám, že by mu tu taštičku, pokud by je něco takového vůbec napadlo, ještě pořádně cenově vosolili. Nakonec jsem taštičku ani moc nepotřebovala, zalezly jsme si rovnou do autobusu a později se počasí umoudřilo a pršet přestalo. Ale... začalo sněžit. Co sněžit, chumelit....
Ale o tom až příště ....
Mraky halily hory kolem velmi statečně
I tady na fotce jsou jen k tušení. Jinak ta řeka se jmenuje Traun a byla tak neskutečně čistá a průzračná, že i v té zimě a hnusnu jste měli chuť se jít do ní brouzdat nebo nabrat vodu do dlaní a pít ...
Ta modrá markýza patří obchodu kde jsem zažila to velké překvapení. Jak teď na fotku koukám, název je Nayab mineralle
To by bylo z Bad Ischlu všechno. Pokud se někdy v těchto končinách budete pohybovat, udělejte odbočku a zajeďte si sem. Projít se po anglickém parku Kaiservilly, po městě nebo se zajděte vykoupat na koupaliště kterému dal vzniknout sám císař Franz Josef I.
I pokračování procházky po Bad Ischlu se mi moc líbilo.
OdpovědětVymazatMěla jsi štěstí na hodného člověka, který Ti nabídl pomoc a nic za to nechtěl. Také sbíráš magnetky?
Popravdě mne hodně překvapil! Naučila jsem se je sbírat od dcery. A kde nemají, udělám si jí z fotek mých.
VymazatJsem si při čtení prvního odstavce poprskala monitor! :D
OdpovědětVymazatO Išlských dortíčcích už jsem slyšela, i recept jsem na ně někde viděla, ale jsem konzerva, co se týká cukroví, takže jedu podle zažitých a osvědčených druhů a receptů :D.
A copak tě tak rozesmálo? Franta Pepa jednička?;-) Išlské dortíčky jsem dělala asi dvakrát nebo třikrát, přiznávám, že dost ráda klasický sortiment obzvláštňuji i novými druhy. Zvlášť podle toho, jakých ořechů mám zrovna nadbytek. Tenkrát to byly mandle, které jsem si navozila z bývalé NDR z trhů, teď to jsou Vídeňské dortíčky, neb mám dostatek ořechů lískových a i něco ořechů vlašských.
VymazatHele, hned první věta :D. Ale Franta Pepa jednička mi utkvěl v paměti tak, že to asi budu používat :D.
VymazatNo jo, no.... Cimrmani. Tady to nikomu nic neříká, lidi kteří jsou jejich fandy spočítám na prstech jedné ruky. A když jsme si po cestě deklamovaly z jejich her to, co se zrovna hodilo k nějaké situaci (Kaiservilla) všichni na nás koukali jak na blázny... ale to už jsme zvyklý dávno! :-D
VymazatTo mně připomnělo, jak jsme před dvěma roky jeli se podívat na Matterhorn a viděli jen úpatí :). Alespoň trochu pak povylezl, ale nikdy nebyl vidět celý.
OdpovědětVymazatTen kostel asi k návštěvě vyžaduje trochu kondice na výšlap :).
Však taky Sisi i FJ I. byli zdatnými sportovci ! Jinak měli k dispozici i kostel ve městě, jen pár kroků od vily. A počítám že i soukromou kapli ve vile.
VymazatNa to, jaké bylo počasí si pořídila parádní fotky a ten nápad s igelitovým sáčkem na objektiv je super. Od toho člověka bylo velice milé, že ti takto pomohl a taky nevím, jestli by to někdo u nás udělal.Takže příště na zájezdy si beru igelitový sáček, že já blbec jsem to nevěděla už v té Vídni, kde nám pršelo celý den opravdu vydatně. Já sama jsem se chránila softshellovým oblečením, ale foťák zakoušel peklo. Naštěstí to přežil ale ale fotky nebyly z toho správného úhlu pohledu. Vždycky jsem se schovávala někam za přístřešek nebo Michalovi pod deštník.
OdpovědětVymazatOno bylo opravdu deštivo jen v tom Bad Ischlu, pak už to bylo v pohodě, takže jsem nakonec ani tu taštičku nevyužila. Ale v kapse jsem si jí pro případ nechala. Ten fígl jsem vyčetla u zkušenejch fotografů a i na fb to ve skupině radili.
VymazatMyslím,že u nás by se ti to nestalo, protože tady si obchodníci lidí nevšímají.Pro ně je důležité prodat a ne posloužit či pomoci
OdpovědětVymazatPrávě proto jsem byla tak konsternovaná! Že něco takového vůbec neznám!Snad ještě kdyby člověk zašel do FotoŠkoda, či někam kde se foťákama zabývají, tam by si i možná všimli, ale že si všimne v úplně obyčejným obchodě se suvenýrama prodavač, to byl šok....
Vymazat