Hory, hory ...

.... a zase hory. Důvod, proč se mnou jela dcera na tenhle výlet a z kterého jsem se na něj těšila i já. Ovšem když jsem jednou prohlásila, že já hory v zimě jako nelyžař nee, popudila jsem tím silně Ducha hor, a on se mi od té doby mstí. Jak? Tak, že pokaždé když se do nich vypravím je hnusně. Mlhy, déšť, zima a to i v srpnu. Prostě ber hory v zimě, v létě a jestli ne, zle pochodíš...

Takže když jsme dojeli na druhé místo v programu výletu, do Hallstattu, který se choulí na břehu stejnojmenného jezera a tulí se v náručí pohoří Dachstein, opět jemně poprchávalo a mraky se válely tak nízko nad jezerem, že vrchy nad ním vidět nebylo vůbec. Jen občas se udělala škvíra ve které byla, světe div se, modrá obloha a dokonce i některý z okolních bezmála dvoutisícových vrcholů. Plán zájezdu byl nahoru na horu, a zas dolů do dolů, jenže mi s dcerou zvolily jiný program a jak se ukázalo, velmi prozíravě. V solném dole jsme byly už v Berchtesgadenu, takže další exkurzi do slaného světa jsme oželely, byť zde se vrtá do nitra Morie tedy pardon, do nitra hory a sůl se rozdrcená dostává na světlo boží. Vyjely jsme si se všemi nahoru lanovkou která je tedy kurev*ky příkrá, a dlouhá 853 metrů nahoru nad město, kde je příjemná restaurace, mě tedy připomínající zámeček Větruše nad Ústím nad Labem. Tady jsme zamávali (obrazně) ostatním účastníkům zájezdu a šly na vyhlídku Sky walk z které je nádherný pohled na Halštatské jezero, samotné městečko a hlavně na vrcholy kolem něj. Je, ale my z něj neviděli nic. Jen občas se mraky pod námi roztrhly a ukázaly tu kousek města, onde zas jezera či nějaký ten vršek. A co víc, v okamžiku kdy jsme vystoupily z lanovky začalo nejdřív jemně sněžit, ale pak sněžení nabývalo na intenzitě, a v okamžiku kdy jsme už seděly v restauraci chumelilo tak, že nebylo vidět ven. Jen jsme si říkaly jak to dlouho bude trvat, jestli celý den nebo jen chvíli. Naštěstí to byla jen chvíle a jen tam nahoře. Daly jsme si super Suppe ( já Hungargulashsuppe mit Brotchen) dcera česnečku. Trochu procvičily své lingvistické umění, já německé, dcera anglické, čímž jsme trochu číšníkovi zamotaly hlavu, a nesměl chybět první adventní svařáček. Hustý, silný a výborný. Pojedly jsme, popily a vyrazily na lanovku na zpáteční cestu dolů do městečka ....

Z hor okolo městečka bylo vidět jen tohle ...

Jak je lanovka příkrá, je vidět na této fotce. Je to hned po výjezdu ze stanice a celých zbylých 850 metrů to není o moc lepší

Nahoře nad lanovkou to bylo o něco lepší

... ale jen o málo

Jsme 853 metrů nad městem, a jak vidět, hory nad námi dosahují až do mraků. Doslova ... 

Jinak dům nahoře je vchod do solných dolů

Tady jsme se ještě mohly kochat. Dole ve městě už zas ne 

Tenhle hrneček jsem tedy neulovila, za to jsem ulovila později ještě hezčí

Gulášovka byla servírovaná v litinovém kastrůlku jak pro panenky. Byl ale zatraceně těžkej. A byla výborná, s náloží hovězího masa (žádné mleté, žádné žužly) a výbornou kaiserkou

A zatímco ještě dvě hodiny budou tvrdnout všichni v dole a tím pádem nebudou mít z města lautr nic, my se vydáme do jeho středověkých uliček ...