Taková ...

.... malá přestávka, o kterou jsem z jednoho důvodu zrovna nestála, za to z druhého ano, byla příčinou toho, že jsem se teď dva dny vykvákla na blog. Ten první důvod je hodně smutný, v pondělí mi ráno napsal kamarád, co k němu občas jezdíme koukat na koníčky, že mu v noci zemřela žena. To mne naprosto uzemnilo, protože jsem jí za a) znala a za b) byla o deset let mladší jak já. Jenže také, narozdíl ode mne, velmi těžce nemocná. I proto, co všechno a jak zvládala jsem si jí vážila. Bohužel, nevydrželo její hodně nemocné srdce. Ale zemřela doma, ve spánku.... A tak mne kamarád, který ví, jak si ráda hraju v editorech, poprosil jestli bych mu neudělala na sítě smuteční oznámení. Musím říct že to bylo pro mne hodně těžké, a tak jsem chtěla aby to měl co nejhezčí. Jenže tak krásně to zas já neumím a proto jsem požádala o pomoc blogerku, která je s grafikou jedna ruka a umí. MarijaKes. Její kalendářové výtvory má leckdo na svém blogu, přáníčka zvládá levou zadní a i můj blog má kabátek od ní. Takže pondělí, ale i následující úterý jsem věnovala téhle smutné záležitosti. V úterý navíc dorazila dcera s Bobulí která tu měla po obědě spát. Měla, ale nespala. Tedy chvíli jo, než jí vzbudili přes chůvičku psiska která mne vítala po návratu z práce. Takže zbylou dobu kdy měla spát jsem jí utišovala a houpala, ale uspat se mi jí nepodařilo. Takže sednout si k počítači a něco psát bylo bezpředmětné, a jedině co jsem stihla bylo dodělání těch oznámení ...

Proto se k závěru naší zahradní exkurze s Padesátkou dostávám až dneska. Tedy, úplný závěr to ještě nebyl, ten byl až u Anděla na pozdním obědě v KFC, ale co se týče zahrad, byla v ten den poslední. Pro mne ale to byla premiéra, protože stejně jako ty palácové, tuhle jsem také navštívila poprvé v životě. Úplně moje vina to nebyla, ale v době kdy jsem v Praze žila byla zavřená, pak v ní byla školka, pak zase byla zavřená, potom jsme se odstěhovali, zahrada byla zrekonstruovaná a otevřená veřejnosti, jenže já trávila většinu času na chatě, anebo u našich, později  jen u maminky. Až teprve paradoxně teď, kdy jsem  ztratila v Praze veškeré zázemí, jsem se do ní podívala. 

Je to zahrada, braná jako nejkrásnější barokní zahrada svého druhu na sever od Alp. Jestli tomu tak je, nevím, ale určitě to je nejkrásnější a nejvýznamnější barokní zahrada v Praze. Zařezává se do svahu Petřína a sousedí se zahradami Schönbornskou z jedné strany a z Vratislavskou z druhé. Ani jedna ovšem není, narozdíl od této přístupná, neboť Schönbornská patří k velvyslanectví USA a Vratislavská ke stejnojmennému paláci kde sídlí velvyslanectví Irské republiky. Jmenuje se po majiteli paláce stejného jména a svém zakladateli, hraběti Janu Josefu z Vrtby. Takže už asi tušíte, že onou perlou je zahrada Vrtbovská. Vypisovat se zde z detaily o stavbě, podobě a vzniku se tu nebudu, je toho hodně a tak kdo má zájem, stačí si do strejdy Gůgla zadat heslo Vrtbovská zahrada ....

Dnes se rozhlédneme po nejnižším ze tří parterů. Sem se dostanete když projdete pokladnou ve zvýšeném přízemí. Z jedné strany je krásná salla terena, z druhé, kopírující její tvar, je veliká voliéra z mnoha druhy více či méně exotického ptactva. Malá fontána v jezírku a pak už krásná výsadba, lavičky a možnosti relaxování na nich a kochání se. Všechny sochy v zahradě i v salla tereně jsou od Matyáše Bernarda Brauna a fresky od Václava Vavřince Rainera

Freska na stropě salla tereny

Celkový pohled na salla terenu. Když tu byla školka, toto místo sloužilo jako kočárkárna

To byly pohledy přízemní, a zítra se na zahradu podíváme pěkně shora, z dvou dalších pater ...