... zpráva od člověka kterého neznáš, ale víš že existuje. Nejdřív se ti rozklepou kolena a žaludek se sevře a pak začneš mazat. Zprávy, fotky, telefony....
Pak nastane prázdno. Jseš zvyklá na rozhovory v telefonu i na psaní si. Sedíš před monitorem, prsty nad klávesnicí, jenže nepřítomně hledíš do monitoru a bojíš se. Začne ti připadat jako Sauronovo oko, které tě sleduje a nevíš kde všude. Máš toho spoustu co chceš říct, ale svírá tě strach. Kam až to Oko vidí, co všechno si čte. Co všechno ví. A tak ti nezbývá než čekat, možná se nějak dozvíš co potřebuješ. Nebo taky ne. Už nikdy....
Jenže co nevymažeš jsou vzpomínky. Na všechny hezké chvíle, na nesmělé začátky. Někdy ty vzpomínky obsáhnou i celé roky. Ale nevymažeš svoje city, leda by sis vytrhla srdce a duši z těla . Na tohle neexistuje žádné tlačítko Delete. Možná za čas si nevzpomeneš na podobu, ale vždy tě bodne u srdce při pohledu na určitou věc, když zazní známá hudba nebo uvidíš tvář která se podobá té kterou si znávala...
Tohle všechno dokáže jedna zpráva. Protože síla slov je velká...
Vendy, občas to potká každého z nás. Tady se nedá nic poradit, člověk si to musí sám odžít. Tak ať je líp.
OdpovědětVymazatDokud něco dělám, dokud nejsem sama tak je to O.K. Ale jak ustanu zas to hlodá...
VymazatTohle mě potkalo jen jednou a doufám, že už nikdy víc...
OdpovědětVymazatAno, není o co stát....
VymazatAno, některé vzpomínky nevyprchají, i když je nezvěčníme na blogu, abychom se ji připomínali :).
OdpovědětVymazatNěkteré se ani zvečnit nemohou. Nebo prostě nejdou. Jenomže i když se jich chceš zbavit, drží se tě zuby nehty. 🤔🙄
VymazatAni reset, ani delete......jen pomyslný spam koš.....otočit list a jít vstříc novému. Všechno zůstává v paměti, občas se vynoří, ať je to dobré nebo zlé....žijeme s tím....a vlastně s tím chceme žít. Nebo ne?
OdpovědětVymazatAle jsou i věci s kterými žít nechceš, protože jsou bolavé. Protože ti chybí a stýská se ti po nich a přitom víš že už se nikdy nevrátí a taky víš že byli poslední. Pak už nic... Proto na ně chceš zapomenout.
VymazatNedémonizuj to...dyť byla vedle jako jedle...:-D
OdpovědětVymazatNó.... První okamžik byl vážně šok, a opravdu najednou nevíš kam se obrátit. Navíc nikdy nevíš kdy se ti může zhmotnit přede dveřmi. Až taková dálka to není...🤔
VymazatNěkdy jsou vzpomínky peklo. Někdy jsou vzpomínky to, co tě drží nad vodou. Pokud chceš vymazat první, musíš s nimi vymazat i ty druhé... takže lepší volba, ponechat si oboje a snažit se myslet na to lepší... a spíš se obracet dopředu, než se dívat za rameno.
OdpovědětVymazatPodle všeho teď zažíváš hodně špatné období a tak ti přeju jen, aby sis tím prošla za co možno nejkratší dobu... Protože ani těm těžkým a smutným věcem se prostě občas nedá vyhnout.
No je to v poslední době jak na houpačce, a těch hezkých věcí nějak ubývá. A navíc když se na něco těším přijde okamžitě odpověď v podobě nějaké nepříjemnosti. Už to začínám snášet hůř a hůř.
VymazatPřed lety nás jedna zpráva srazila na kolena. Zůstaly jen vzpomínky, které nechci vymazat. Nedokázala jsem si představit, jak budu žít dál. Ale žiju.
OdpovědětVymazatDržím palce, aby bylo brzy líp.
Taky si některé vzpomínky hýčkám, protože vím že k nim můžou přibývat další, ale některé bych raději opravdu vymazazala protože připomínají něco co pro mě hodně znamenalo ale co už je nenávratně pryč a vzpomínání spíš přináší smutek než radost.
VymazatVzpomínky mohou být dvousečné.
OdpovědětVymazat