pátek 9. listopadu 2018

Cesty ...




První sérii dalších fotek spojuje jedno téma. Cesty.
Ty nás vedou odněkud někam, dovedou nás často na rozcestí života kde se musíme zamyslet jakou cestou pokračovat dát. Někdy z cesty sejdeme a začneme bloudit v neznámu. Dostaneme se na scestí a je na nás, jestli půjdeme po cestě dobra nebo zla. Bloudíme cestami své duše a srdce. Někdy najdeme cestu ven, jindy zabloudíme v bludišti mnoha a mnoha cest a pak potřebujeme pomoc, abychom se z něj vymotali a vrátili se zpět. Umíme, nebo neumíme si najít cestu ke svým nejbližším a někdy jí objevíme buď na poslední chvíli, nebo jí ztratíme napořád. A někdy jí ani hledat nechceme ... občas se nám zdá, že jsme našli cestu k lásce s kterou po té cestě půjdeme už jen s ní. Ta cesta se může zpočátku zdát široká a přehledná ale po pár metrech se začíná zužovat, přibývá na ní překážek které je nutné obcházet, je čím dál tím užší, hrbatější, záludnější až najednou stojíme před rozhodnutím jestli vůbec má cenu po ní jít dál. Obzvlášť když zjistíme že někde cestou jsme na ní zůstali sami. 
Víkendové setkání pro mne je také cesta, na které jsem objevila 
zajímavé odbočky, a návraty na tu hlavní, cestu odněkud někam jsme absolvovaly nejdřív ve dvou a pak ve třech. A nejlepší je, že další cesty nás čekají. Čekají i na mne a vůbec na každého z nás.
Jaké budou a jak se po nich budeme pohybovat je jen na nás ....




Dva moje oblíbené pohledy na dvě cesty v Brdech. Uvidíme je tu
celkem třikrát. Tenhle je z 28.9.


Stejně jako tahle. Ten pohled, byť dost silně zadrátovaný mám hodně ráda


Ony ty brdské cesty mají své kouzlo, asi proto, že jsou zde
hodně smíšené lesy. Ale také mi trochu připomínají ty v lesích jižních Čech, kam mne jedna z mých životních cest také několikrát zavedla


Některé dokonce vypadají jako by už nikam dál nevedly.
Při prvním pohledu. Ale když dáme na intuici a pokračujeme po nich, zjistíme že vedou dál ...


Když vyjdeme z lesa, anebo do něj chceme jít, vedou nás cesty kolem polí a remízků.



A když nechceme jít po cestách pěšky, jsou tu silnice. 




Pro ty kdo nechtějí autem je možné cesty absolvovat na kole


Mohou být asfaltové černé....





.... nebo celé ze zlata


7 komentářů:

  1. Cesty jsou to krásné. A světlo jim pokaždé dává jinou podobu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že jsem fotila v mnoha denních etapách, i za snad všech druhů počasí.

      Vymazat
  2. Pěkné fotky...Některé cesty, zvlášť ty v lese, zde působí dost tajemně...Vždy člověka napadá, kam cesta vede, a taky co naše Cesta...končí jako když utne..nebo snad?...

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný. Každý má nějakou tu svojí cestu nebo cestičku, kterou miluje :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda. Tu první jsem jednou vyfotila na podzim za mlhy a vyšla z toho skvělá fotka. Od té doby se stále snažím jí ve stejných podmínkách nafotit znovu a pokud možno líp, ale ne a ne se mi to podařit. O téhle schíze by mohl vyprávět i Čerf .....

      Vymazat
  4. Miluju cesty a chodníčky, mám ráda jejich konce, tedy mizení někde v zatáčce nebo na obzoru. Těším se, co se objeví až k tomu "konci" dojdu. Krásné fotky. Zlata už pomalu ubývá.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....