Když jsem dneska viděla u dcery na fb její fotku a malý Bobule s tím, že psala o tom
že určitá podoba tam je, nevydržela jsem a hrábla do fotek. Protože, a to se nechci
vytahovat, větší podobu vidím mezi sebou a Bobulí, pár fotek jsem vybrala a pro
porovnání udělala jednu koláž. Nechám na vás posoudit jestli tomu tak je nebo ne 
...
...Jedna fotka je mého synka. Poznáte která?
A když už jsem tak hrabala a hledala udělala jsem ještě další koláž s tématem
Jak šel čas
A poslední historie, pět generací žen naší rodiny. Není tam Bobule protože
se jedná o fotky dospělých . Ale jednou tam Bobule taky bude mít své místo ....
Už jsem psala někde v komentáři, že je Bobule na tebe hodně podobná. Nyní jste s dcerou jako sestry, když jsi měla nebo máš s ní podobný účes. Vůbec bych tě nepoznala na fotce s brejličkami a tmavým přelivem. Tam působíš jako paní učitelka. To srovnání, jak jde čas a ženy tvé rodiny se mi moc líbí. je to skvělý nápad. Já mám sestavenou fotoknihu ze života mých rodičů a sestavený rodokmen z tátovy strany.
OdpovědětVymazat[1]: Je pravda, že mladej tam moc jako mladej nevypadá. Spíš vypadá jak holka
OdpovědětVymazat[1]: Jinak když se podíváš na tu prostřední koláž, tak zjistíš, že moje mamina vypadá stejně jak já teď, nebo spíš já že teď vypadám jak moje mamina před 55 lety
OdpovědětVymazatTakže syn je v levém rohu dole v první koláži. Podoba ve vaší rodině se u děvčat opravdu silně rýsuje. Jste jedna jako druhá. Je zajímavé, že se říká, že jsou synové podobní na matky a naopak. U nás mají kluci tátovu podobu, ale moji postavu, ruce....a dcera má postavu vychrtlou po manželovi a podobu jako by z oka vypadla mojí sestřenici z maminčiny strany.
OdpovědětVymazatJednak tvoje dcera je ti šíleně podobná, neuvěřitelně a když je tam na straně Bobulka, jako holky vy jste fakt jako přes kopírák, taková rodinná podoba, pane jo.
OdpovědětVymazatKrásný, miluju starý fotky!
OdpovědětVymazatSouhlasím naprosto. Mužova mama by řekla: Egy forma - jeden tvar(forma). Vždycky se najde určitý rys, který lidi z roiny dělá podobnými. Holky sluší vám to všem - já vidím velkou podobu s babičkou vlevo. Jen účes je jiný.
OdpovědětVymazatPěkně zachycený vývoj. Ty proměny!
OdpovědětVymazatI když to tvoje dcera nerada slyší, zkrátka geny se nezapřou....už jsem ti to jednou napsala. A teď jde o to, jestli je to dobře, a nebo neee
OdpovědětVymazat[9]: Tak spíš jde o to, že bude smutnej její partner, Bobule je jeho holčička milovaná. A už teď začíná odevšad slýchat jak jde Bobule do podoby mámě.
OdpovědětVymazat[8]: A to nejsou zachycený ty barevný variace co jsem mívala na hlavě! To by byla pastva pro psychologa. Ony prý tyhle barevné změny svědčí o nevyzrálosti a nevyspělosti dané osoby
OdpovědětVymazat[7]: Jo, já jsem s maminou jak přes kopírák a stejný to je se mnou a dcerou.
OdpovědětVymazat[6]: Vypadá to tak, nicméně dcera jako malá podobou trochu vybočovala, měla po svém otci protáhlejší obličej, a že z ní ve stejném věku Bobule tolik nemá můžeš krásně posoudit. Dcera je to mimčo při pohledu na monitor v první řadě vlevo uprostřed a Bobule je proti ní vpravo. A já jsem to mimino v postýlce nad Bobulí. Bobule už tou kulatou tvářičkou je do naší rodiny víc.
OdpovědětVymazat[5]: Ty barevný změny byly jen v rámci mé vlastní barvy, takové té pochcané slámy.Podle toho jak často jsem byla v létě u vody jsem je měla buď tmavší nebo světlejší. To barevný tornádo z doby kdy jsme už byli odstěhovaný z Prahy není bohužel/bohudík zdokumentovaný. Jen ty tmavý se světlejma a červenejma melírama.
OdpovědětVymazat[4]: Když mi přinesli Lucku, tak byla celej její otec, a teď je do naší rodiny. Když mi přinesli Ondru, říkám si celej táta. Hlavně tím kachním frňákem. A tak jsem to brala celou dobu. Má světlý vlasy, modrý oči, táta má vlasy černý a oči hnědý....jenže pak jsem na chatě uklízela a našla tam deník s fotkama mýho otce a tam na jedný fotce na mě kouká Ondráš. Jen tedy synek je dlouhej jak tejden před vejplatou. To tedy nevím po kom, protože u nás v rodině byli samý záprdkové. A to samé ze strany manžela. Už já jsem je všechny přerostla a synek ještě o dost víc. Ale modrý oči a světlý vlasy mých Majerovsko- Wittingerovských genů prostě převálcují všechny ostatní.
OdpovědětVymazat[6]: I já.
OdpovědětVymazat[16]: Já bych si taky ráda prohlížela starý fotky, jen kdybych nějaký měla. Naší rodiny mám vlastně jen pár, protože babička po dědově smrti všechny povyhazovala, a zbylo jen opravdu pár, nicméně jedna zobrazuje skoro celou rodinu ze strany babičky.
OdpovědětVymazatPodoba tebe a dcery je neuvěřitelná, takže Bobule je určitě podobná i tobě. Ono je to vždycky takové promíchané. Vnímám to u svých vnoučat. Sára je podobná tátovi a ten zase své matce. Pořád v ní vidím babičku Marii. Ema je podobná mé dceři, říkají to všichni, kteří znali dceru v dětském věku, ale já v ní vidím rysy dědy Jungmanna (zet'ův táta), má jeho nos a stejně klenuté obočí. Jiřík je celá maminka i s důlkem ve tváři a Hromnice, tedy Bětka? Naši mladí tvrdí, že je podobná mně, dokonce to srovnávali s mými dětskými fotkami. Chudák holka.
OdpovědětVymazat[18]: Tak to, promiň, nasere! To ti věřím. Znala jsem na chalupě jednu rodinu, kde si zas takhle byli podobní všichni mužští členové, ale tam to opravdu bylo od dědy po nejmladšího vnuka jedna forma v který je odlili
OdpovědětVymazat