V sobotu mne čekal výlet do jedné z nejúrodnější a nejromantičtější části
Dolních Rakous, do regionu Wachau kterým protéká Dunaj a který je
plný romantických zřícenin, hradů a klášterů. Do místa, které je
přímo perlou tohoto regionu, a to do městečka Dürstein, následně pak
do Schilternu a nakonec do Retzu. Byl to takový trochu netradiční předvánoční výlet,
protože nebyl přímo směrován na advetní trhy ale hlavní atrakcí byl běh Krampusů
v Retzu. A musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Po příjemném, tedy alespoň pro mne,
adventním blázinci ve Vídni mi takovýhle poznávák přišel vhod. Jen můj parťák se trochu
změnil, protože místo dcery, s kterou jsem měla jet a která ochořela, byl se mnou synátor.
S ním to bylo zas trochu jiné, netáhlo ho to k žádnému nakupování, ale spíš
to s ním bylo o tom, podívat se bez řečí n
a památky, projít si to co bylo v plánu
bez toho že by hudral pokud něco nebylo podle jeho gusta. A hlavně neprskal, že nic
neviděl z čertí produkce (jemu výška velmi pomohla), já tedy viděla minimum a dcera by
neviděla ani to, a ta by nadávala jak špaček, protože to vlastně bylo to, proč jsme na
tenhle výlet měly zálusk.
Celou dobu jsme se pohybovali v Dolních Rakousích, zemi to zaslíbené vínu a vědění
soustředěnému v mnoha klášterech zcela netradičně stojících na vrcholcích zdejších)
kopců, romantických zřícenin a hradů. Dolní Rakousy jsou spolkovou zemí obklopující
Vídeň, která byla až do roku 1921 jeho součástí, až potom se stala samostatnou
spolkovou zemí. Do roku 1920 sem patřila i nynější česká území Západní Vitorazsko,
Valticko, a Dyjský trojúhelník. Halvním městem Dolního Rakouska je od roku 1986
Sankt Pölten neboli Svatý Hypolit. Celým regionem protéká řeka Dunaj jehož údolí
je velmi úrodné a velmi krásné .....
Jelikož jsme vyráželi ve zcela nekřesťanskou hodinu, a to ve čtyři ráno,
východ slunce nás zastihl kousek za Znojmem, vlastně už za hranicemi. Fotila jsem trochu
zase při jízdě a tak prosím omluvte kvalitu ....
Klášter Göttweig, který stejně jak klášter v Melku, stojí vysoko nad městem.
A pokud se vám zdá jméno Melk povědomé, tak vězte, že je to ten samý klášter
ve kterém se odehrává úžasný román Umberta Eca Jméno růže.
Příští zastavení a zároveň totální probuzení nás čekalo při výstupu na hrad Dürstein. A čím se tento
hrad ve středověku patřící rodu Kuenringů proslavil? Víte to? jestli ano, těším se na vaše odpovědi....
Kdysi jsem v adventním čase jezdívala každý rok na nějaký poznávací výlet do Rakouska - do Vídně, Salzburgu, Mariazellu... vždycky jsme to spojili právě s těmi vánočními trhy a byly to moc fajn zájezdy. :)
OdpovědětVymazat[1]: Ony i ty čerty jsme pak nakonec viděli a to pěkně zblízka, jak bude vidět na fotkách až přijde jejich čas. Chodili pak mezi lidmi a fotili se s nimi. Ve Vídni jsme byly s dcerou předloni, to bylo opravdu o něčem jiném. Ale tenhle klid mi taky nijak neviděl. A co se týče těch lidí, no bylo jich hodně a bylo tam hafo Čechů, a když byl někdo nevrlý a nepříjemný, bohužel to byl vždycky Čech.... Ten odjezd mi tedy taky dal zabrat. Vstávat o půl čtvrté jsem nikdy v životě nepotřebovala, až na pár výjimek, takže to pro mne bylo opravdu hodně nepříjemné, navíc v autobuse se nedá spát, takže ani dospat jsem to nijak moc nemohla....
OdpovědětVymazatBože, ty sluníčkové obrázky jsou tak kouzelný!
OdpovědětVymazatNejen ty sluníčkový, ale i ty ostatní. Měla jsi hezký výlet.
OdpovědětVymazatTak to byl opravdu hezký den....
OdpovědětVymazat[5]: Byl, to tedy ano.
OdpovědětVymazat[3]: A což teprv jak to bylo krásný když to sluníčko zapadalo nad vinicemi ....
OdpovědětVymazatV Dürnsteinu jsem kdysi byl, a sice tak, že jsme jeli lodí z Vídně. Zastávka tam ale byla krátká, vzpomínám, že jsem se chvíli škrábali někam nahoru, ale času bylo málo, tak jsme k hradu ani nedošli.
OdpovědětVymazat[8]: Ony byly dvě možnosti. Buď si prohlédnout v klidu hrad a město, nebo vlítnout nahoru, a zas letět dolů protože další program byla návštěva kláštera. Bylo to pro mne velké rozhodování co zvolit, ale nakonec jsem oželela městečko a šla do toho kláštera.Synátor volil variantu A. Spokojeně si nahoře na hradě schroustat řízek a pak se potulovat po městě. Ta plavba byla původně v plánu, ale od konce října nejezdí tyto lodi na krátkodobé plavby, ale jen ty na celý víkend. Ale jak jsem zjistila, v červenci je v cestovce jednodenní plavba údolím a ty Kittenberské zahrady. Ty bych v létě chtěla moc vidět a tak to vidím na tenhle výlet..... Já viděla jak film s Seanem Connerym tak jsem i knihu četla. Oboje bylo parádní.
OdpovědětVymazat[2]: Také v autobuse neusnu. V sedě mi to zkrátka nejde, je to nepohodlné, nemám kam dát nohy, většinou je mi zima... Hrůza. A to my takhle jezdíme v zimě přes celou noc do Rakouska/Itálie na lyže - většinou ve 12 hodin vyrážíme, jedeme cca 8-9 hodin a ráno už stojíme připravení na svahu. Tak si představ, jak jsem asi po takové jízdě na svahu "čilá".
OdpovědětVymazat[10]: Tak téhle kratochvíli jsem nepropadla, byť se můj kamarád zvaný Šílený lyžař několikrát snažil na svah mne v Rakousku dostat. Řekla jsem mu, že pokud mne chce zabít může zvolit levnější způsob, než dopravu mé osoby do Rakous, a tam mne nechat učit v lyžařské škole. A tak vyrážejí jen s mou dcerou a já zatím pečuji o teplo domácího krbu a pečuji o pejsky
OdpovědětVymazat