Jak už bývá zvykem, snažím se vždy při mém pobytu
na chatě absolvovat nějaký delší poznávácí výlet. A pokud to jde, tak pěšo.
Na výlet, který jsem si naplánovala tentokrát jsem už ale musela vzít zavděk
autobusem. Cílem poznáváčky byla tentokrát víska Černolice, kousek za
Řitkou a její přírodní památka Černolické "Čertovi" skály. Tenhle útvar
sleduji při každé cestě po D4 ať už autobusem nebo autem. Syn si tam udělal
párkrát výlet na kole, a já zvolila autobus + vlastní nohy.
Od dálnice to tak ani moc nevypadá, ale když pod těmi skalami stojíte,
jsou dost vysoké a celý masív tvoří tři samostatné části, oddělené průrvami.
Samotné skály tvoří ordovický křemenec, sediment z mělkého prvohorního moře
a proto se zde dají najít i pravěké mořské fosilie, např.i trilobiti.
Další zajímavostí je, že Černolické skály jsou prvními oficiálními horolezeckými
skalami v Čechách, zmínka o výstupy na ně je z roku 1905.
Výstup na ně je velmi jednoduchý (tedy v dnešní době) když skály obcházíte přijdete
postupně na stezku, která je obtáčí a pomalu stoupá k poslední, nejmenší
části skal a odtud už se dostanete velmi jednoduše k jednotlivým částem a výstupům na ně.
Je to tak jednoduché, že to zvládnou i malé děti, ostatně těch rodinek jsem
tam potkala dost. Jedné jsem zkazila radost z focení, protože jsem si
dovolila rozložit s fotobatohem a posedět si na nejvyšším místě, takže
si nemohli udělat výškové selfie.....
A ty které to ještě nezvládnou, mají dole k dispozici hřiště
nebo ohniště k opečení buřtů. Pokud jste ale lezci či milovníci adrenalinu, můžete si na ně vylézt.
Díky jejich zvláštnímu zvětrávání to jde bez lan, jen tak.
Trochu toho adrenalinu jsem si dopřála i já, stojíc na úzké římse, držíc se jednou rukou a druhou
jsem fotila
Skály dobývají úspěšně i břízy a vřes. Ten mne dost překvapil, protože tuhle
rostlinu bych tedy na skalách rozhodně nečekala
Že jsou odtud krásné výhledy do kraje je naprosto jasné.
Ty budou v samostatném článku
Posezení pod nejvyšším místem. Na ten úplný vršek jsem si netroufla.
Muselo se skákat přes průrvu a já popravdě si už nějak na výšky odvykla.
Vůbec ten první dojem, když jsem se zas postavila po letech na takovou
výšku nebyl zrovna příjemný. Ale pak už to šlo dobře. Takže jsem si udělala
jedno "nožní" selfie mobilem 
Většinu fotek jsem fotila Tamronem třístovkou, protože na dálkové snímky je to
paráda. Ale díky možnosti makra jsm si přitáhla i detailíky.
Podívat se ze skal až na Žižkov a televizní věž, to je přece skvělé, ne?
Jednou jsem si do Černolic udělal pěší výlet z Dobřichovic, je to kousek. Na focení i na lezení je to optimální .
OdpovědětVymazat[1]: Rikala jsem si, jedtli si tam uz byl. To mas pravdu ze to je z Dobrichovic kousek, z chaty to mam prece jen peknej kus. Popravde jsem ani nekoukala kudy tudy pesky.
OdpovědětVymazatNevím, jestli bych si na výstup troufla, Vendy, ale láká mě to tedy dost.
OdpovědětVymazatTa fotka s balíky rozsetými po louce je krásná.
OdpovědětVymazat[3]: Ono to opravdu není nic těžkého, krásně to celé obejdeš dole pod skalami a dostaneš se k nim zezadu, kde je terén na úrovni či pár metrů pod úrovní vršku. A díky tomu "schodovému" zvětrávání se dá na ně velmi pohodlně vstoupit a chodit po nich.Spíš jsem měla strach, jestli mi to nebude klouzat, je to křemenec a je to hladké, takže by to člověk očekával, ale ani klouzání se nekonalo.
OdpovědětVymazat[4]: Až teď jsem si všimla malého detailu, že v pravém rohu, kde je rozhraní lesa a louky jsou také skály. Tak ono tímhle směrem v těch lesích je těch skal povícero, jen nevystupují takhle vysoko nad stromy. Koukám na ně, když tamtudy jezdíme abychom se vyhnuli dálnici, protože nemáme dálniční známku.
OdpovědětVymazatNádherné místo, skály já můžu :). Moc se mi líbí ty rostliny, které na nich rostou :). Vždycky si říkám, jaký mají krásný výhled :). Tohle bývají moc pěkné výlety a připomnělo mi to Broumovsko :).
OdpovědětVymazat[7]: Mne hodně překvapil ten vřes. A že ho tam byly parádní trsy. Ještě je tam hojně zastoupené ve spárách kapradí Sleziník.
OdpovědětVymazatTo jsou pro mě překvapivé fotky, tohle bych nečekala...já bych to asi nedala, závrať je potvora!
OdpovědětVymazat[5]: Výstup možná těžký není, Vendy, ale těžké je to, co na sobě vláčím ... a nemyslím tím zavazadla.
OdpovědětVymazatNádhera, na turistice se mně moc líbí právě takové přírodní divy a rozhledy do krajiny, čistý vzduch, pocit z překonání převýšení a délky tras a když se povedou fotografie a je možné si výlet i přehrát zpětně, potěší to dvojnásob.
OdpovědětVymazat[9]: Aha, a co je třeba zrovna pro tebe překvapivé? myslíš ty pohledy nebo ty skály? Ono možná opravdu překvapí, protože když je člověk vidí zdálky, vypadají malé, ale když pod nimi stojíš je právě to překvapení v tom, že to nejsou jen nějaké maličké kopičky kamení
OdpovědětVymazat[11]: An, jsou velmi, velmi fotogenické, to uznávám. Ale i posedět a kochat se na nich je ohromně fajn.
OdpovědětVymazatKde se to v člověku bere a proč, že tahle skaliska miluje, že ho vzrušuje pohled na ně. Moc krásné.
OdpovědětVymazat[14]: Možná to, že je schopnej je pokořit a pak ty výhledy, ty stojí za to.
OdpovědětVymazat