Barevné elegie XI .....

Dnes to tu bude hýřit barvami, jak

někde na karnevalu. Jako vždy jsem si udělala

výlet na dobříšský zámek, a jako vždy se zašla podívat

co nového ve francouzském parku. Letošní výsadba letniček byla opravdu

velmi barevná i když se skládala jen z minima druhů květin.

A jelikož už jsem dlouho nepoužívala při focení starý sklo,

tady jsem se s ním vyřádila .....

---

Ale nejdřív něco málo z přírody přírodní

A teď už té přírody pěstované. Původně byla tahle fotka určená a záměrně

focená do projektu Rainbow, kde momentálně frčí červenooranžová kombinace

ale nakonec jsem zvolila jinou.

Letošní výsadba na zámku se nesla v duchu ostálek - cínií a hledíků.

U hledíků mne zaujala plnokvětá odrůda

Ostálky, ať už plné nebo jednoduché zářily skoro neonovými barvami

A ještě jedna spešl odrůda, plnokvětá terčovka. Tady na záku už je to skoro povinnost

je mít. Vloni jsem obdivovala celé záhony jimi osázené, letos to byly jen určité "vsadky"

do buxusového lemu záhonů.

Kresba a bokeh starého manuálu která mne nepřestane bavit.

Punkevní jeskyně II .....Stalagmitová chodba

Dnes zase zpět pod zem a to do dalšího

místa Punkevních jeskyní, do místa kam vystoupáte

sifonem a patří k nejvyššímu místu jeskyní a kde vás právě uvítají

tóny Ave Maria, aby vám ukázaly jak nádherná je zde akustika a navíc

svou krásou umocňují i krásu jeskyně. Já osobně v tu ránu měla husí kůži po těle,

a to jsem ještě netušila že mnohem emocionálnější a krásnější zážitek mne čeká.

V minulem jeskynním článku jsem uvedla odkaz na stránku kde se dozvíte

mnohem víc detailů o jednotlivých dómech i jeskyních celkově.

Z Reichenbachova dómu opět scházíte dolů Stalagmitovou chodbou

kde jsou skupiny stalagmitů Turecký hřbitov, stalagmit Sněžka,

do Zadního dómu kde je dvojice Váza a Trpaslík

a stalaktit Jehla. Dál už pak jen vás síň U Anděla a pár metrů dělí od

okamžiku, kdy vyjdete opět na denní světlo na dně Macochy, aby jste se po pár

chvílích opět ponořili do útrob země a po říčce Punkvě se vydali na plavbu s

malou zastávkou v Masarykově dómu a dál vypluli ven ve vývěru Punkvy do

Pustého žlebu.....

---

Turecký hřbitov

Strop Stalagmitové chodby

Sestup do Zadního dómu a stalaktit Jehla, průvodkyně mu říkají

soukromě Romeo a Julie.

Sněžka

A ještě jednou Jehla. A proč mu říkají průvodkyně Romeo a Julie?

Protože ač to vypadá, že by se jednou mohly obě špičky setkat, není tomu tak.

Za prvé už jsou oba krápníky "mrtvé" a za druhé došlo k posunu stropních desek

a tak je vychýlení vrchního krápníku o několik centimetrů oproti spodnímu.....

Stalagmit jménem Věž v Pise. Myslím že pojmenování je naprosto přesné

Dvojice Váza a Trpaslík. Ploché vršky způsobuje rozstřik kapek

padajících z velké výšky.

Barevné elegie X .....

Krásný den máme, svítí sluníčko, pomalu

se dostáváme ke druhé půlce prázdnin, což pro některé

není zas tak skvělá zpráva (ostatně ani pro mne, protože ta hezčí část roku je na ústupu a

nastupuje ta druhá, horší, studená a tmavá) a tak pro zlepšení

nálady zas něco květů. Opět z různých časových období, tak jak se mi nastřádaly

v archívu ......

Tak trochu jiná pivoňka, je to japonská dřevitá,

a i když ještě malá, už tak má pěkně dřevnatý stonek.

Focená u sousedky na zahradě na chatě. A úžasně voní, úplně jinak

než ty klasické...

---

Kohoutek, focený tady u nás v lese, na místě kde ho bylo celé pole

Kostival a ostružiny také z místních lesů

Šípková růže rostoucí podél cesty

O jaký druh keře se jedná v tomto případě nevím. Jo, jo.... ani nevím pod jakým

bych ho přibližně měla hledat. Tentokrát opět fotky pořízené na chatě, tentokrát

v místním lesním satelitu

Kalina,ta je tuším tady z našeho kraje. Už v tom taky ztrácím přehled,

neb se dostávám dost zpátky a to co je nafocené tady se prolíná s tím co je foceno jinde.

Za to o téhle wistárii nemám pochyb, je z té podvečerní procházky

z které tu už bylo vícero fotek. Takže chata .....

I tenhle druh čilimníku focený v lese patří do stejného času místa, jen v lese

o kousek dál .....

Bloguji, protože .....

....... se můžu občas zastat nevybíravě urážených blogerů

..... abych mohla působit rozkoš nejmenovanému komentujícímu tím, že

shrben nad klávesnicí mi může na hlavu vychrstnou kýbl nenávistných výlevů

(já vážně nevím jak se jmenuje, neb píše jako anonym, ale já si ho

představuju jako pana Burnse ze Simpsonových)

..... si tak kompenzuji život, který podle tohoto pana Burnse nemám

a ukájím se právě tím že bloguji

.... mohu všem vnucovat své přešpatné básně, ačkoli si nejsem vědoma toho, že bych to kdy dělala

a nikdy jsem o svých básničkách netvrdila že to jsou aspiranti na Nobelovu cenu za literaturu

..... se dozvím od stejného člověka, že jsem zlá, závistivá, nenávistná, všetečná a zestárlá

ženská

(ano jsem prostě ŽENSKÁ)

..... a já za sebe doznávám, že bloguji protože jsem exhibicionista, který stále má

potřebu někomu cpát pod nos své fotky, své články a bláboly. A to vše jen proto, že

přímo prahnu po uznání a neustálém drbání mého zbytnělého ega.

No řekněte sami, není to krása takové blogování, když vás někdo takhle dokonale

rozebere takže nemusíte ani k psychologovi a co víc, máte to ZADARMO!!!

Ale teď vážně, tedy ono všechno to předchozí bylo také míněno od onoho člověka

(nepíšu blogera, protože v komentu napsal že blog nemá) vážně, a docela vážně ho i urazilo že

jsem se oné blogerky kterou velmi nevybíravě urážel zastala. To je sice nepříjemné,

ale chuť k blogování mi to rozhodně nebere. I když za těch šest let blogové terapie

kterou pro mne blogování je (no jo, takže on vlastně tak trochu pravdu měl!) jsem

měla chvíle kdy jsem si říkala že končím, že už nemám na blogu co dělat, ba co víc

dokonce jsem k němu cítila i nechuť a nenávist. Vydrželo mi to ale tak dva, tři dny

a pak jsem zjistila že mi tahle droga vlastně chybí. Takže bloguji, protože ....

..... mne baví psát a povídat si s lidmi v komentech

..... baví mne navštěvovat ostatní blogy, protože mám možnost se podívat

alespoň ve fotkách do míst kam bych se nedostala

.... pomáhá mi to zachovat si alespoň trochu zdravý rozum v dnešní hodně bláznivý době

.... kvůli blogu jsem opět začala fotit, což je druhá věc která mne hodně baví

i pomáhá

..... protože jsem exhibicionista, který stále má

potřebu někomu cpát pod nos své fotky, své články a bláboly. A to vše jen proto, že

přímo prahnu po uznání a neustálém drbání mého zbytnělého ega

Punkevní jeskyně.....

V posledních dnech je docela pěkné teplíčko,

a tak si myslím že je tak akorát čas na to, vzít si k ruce

nějakou mikinu,( i když ti více záhřevní mohou absolvovat dnešní

výpravu do podzemí jen tak v tričku a kraťasech, věřte mi, jde to ), a je

to parádní osvěženíčko, dokonce se i tady trochu zapotíte při výstupu

na nejvyšší místo Punkevních jeskyní a vydáme se za železné dveře.

Nejde o nějaké politické omezení, jen o ochranu klimatu v jeskyních

a ponoříme se do hlubin zemských. O tom kdo byl první a kdy kdo objevil

tu kterou část jeskynního komplexu tady nebudu vypisovat, protože by to

byl sakra dlouhý článek a čeká nás docela nášup fotek. Pokud má kdo zájem to zjistit

tak teta Wiki velmi ráda poradí.

Tím, že jsem fotila pokud to šlo bez blesku, jsou některé fotky mírně mázlé, nebo tmavší

ale jak jsem se opět ujistila, můj foťák překvapivě stíhá fotit dost kvalitně

i v místech kde je minimum světla.

---

Začínáme Předním dómem ..... tdy jsem použila blesk, ale kazil tu

zvláštní barevnost, a tak jsem ho pak oužívala jen v opravdu výjimečných případech

Trochu jsem bojovala s nastavením a tady to je dost vidět

Ale časem jsem to vychytala ....

Čtyřmetrový stalaktit jménem Strážce

Detail "hlavy" Strážce

Brčková výzdoba stropu

Skalní vodopád (tak jsem si to pojmenovala já)

Salmův sloup

Zrcadlové jezírko. To vzniklo uměle, kvůli efektu odrazu stropu.

Jinak si můžete povšimnout části pódia, protože se v této části jeskyní

pořádají koncerty. To jak to zní se můžete přesvědčit o kus dál, při výstupu

sifonem do Reichenbachova dómu, kde vás přivítají velebné tóny Ave Maria.

Detail brček, jsou to tenounké duté krápníky, tohle jsou teprve "miminka"

Tolik Přední dóm a příště se vyškrabeme po schodech sifonem do nejvyššího

místa jeskyní, Reichenbachova dómu, abychom se zas spustili dolů

a prošli až ven do Macochy....