Poslední série fotek z výstavy je asi nejdojemnější.
Nebo nejdepresivnější, nevím.... jsou to totiž osobní věci pasažérů
které sloužily denní potřebě. Po celou výstavu jsem si říkala, že se člověk dojímá
nad věcmi, které nejsou až tak staré, co je dneska sto let. Jsou vykopávky
s osobními věcmi starými 1000 - 2000 let a člověk nad nimi sice stojí z úžasem
a bradou dolů, cítí před nimi úctu. Jenže tam není ten pocit toho smutku
a zbytečného zmaru jako na téhle výstavě. Asi proto, že ti lidé se jich dotýkali
těsně před smrtí, nebo že v tomhle případě to všechno byli lidé s tváří a jménem....
Zřejmě je to kombinace různých faktorů.
Večerní kabelka
Flakonky na parfém
Kartáček na krém na boty
Kartáč na šaty
Jak jsem se na začátku zmínila, při vstupu do expozice obdržíte svůj
osobní palubní lístek se jménem cestujícího, který se na palubě nacházel.
Na konci expozice je na zdi tabule se jmény všech cestujících rozdělená na
Přežili a Nezvěstní, a tam si jméno které je na vašem palubním lístku najdete
a zjistíte tak jestli jste přežili nebo ne. Tohle je tedy můj .....
Jsem 28 letý Ir John Bourke který cestoval se svou ženou a sestrou
spolu ze stovkou irských vystěhovalců do Ameriky za prací.
A jako muž a cestující třetí třídy jsem neměla moc šancí přežít.
Jelikož jsem neměla brejle a to kde jsem mi hledal jeden z ochotných
návštěvníků, jak dopadla moje žena a sestra dodnes nevím.
Tak, a to je z výstavy o Titaniku vše. Další obrázku budou už jen a jen pozitivní a veselé.
Je to dojemné, protože ke každému předmětu se váže lidský příběh a ten člověk není úplně anonymní.
OdpovědětVymazatSmutné. Věci se zachovaly a lidé zemřeli za hrozných podmínek (nedostatek záchranných člunů,ledová voda, rozdělení rodin, uzamčení cestujících v podpalubí).
OdpovědětVymazatTyhle drobnosti jsou ze všeho nejsmutnější, Vendy.
OdpovědětVymazat[1]:To je ono, že ty staré vykopávky jsou anonymní v tom, že jsou asi opravdu hodně staré i když jde třeba o postavy z historie. Tohle je takové " čerstvé "
OdpovědětVymazatOpravdu spíš smutné, když si za každou z těch věcí představíme, kdo ji měl. Díky za procházku výstavou, kam bych se asi tak hned nedostala.
OdpovědětVymazatJe to smutné.
OdpovědětVymazat[6]: Počítám že taky nepřežil
OdpovědětVymazatSmutný osud těch, co nepřežili. Výstavu bych ráda navštívila, ale mám to daleko a času málo.
OdpovědětVymazatPalubní lístek je nejsmutnější. Titanik měl na trase jednu zastávku, kde někdo vystoupil a další přistoupili. A taková drobnost rozhodla o životě a smrti.
OdpovědětVymazat[9]: tak to v živote bývá.
OdpovědětVymazatS velkým zpožděním jsem si prošel všechny příspěvky z této výstavy a musím říct,že jsi to nafotila a popsala moc krásně. Výstava to musela mít zajímavá,hlavně s vědomím toho, kolik lidí to neštěstí nepřežilo
OdpovědětVymazat[11]: Bylo to zajímavé, a pocit z ní byl dost stísněný. Focení byla velká zkouška, protože se smělo jen bez blesku a expozice je dost taková tmavá. Jen bodovky ve vitrínách, ale dopadlo to nadmíru dobře.
OdpovědětVymazat