[1]: Já si říkám že to snad je pravda a že prostě ta spokojenost a klid k nám snad jednou tou oklikou přeci jen doputují. Zatím to ale vypadá že to je oklika na mnoho let.
[10]: Za to mě skoro všechno . Sebeovládání nikdy nebyla moje silná stránka a smíření se situací už vůbec ne. Každé vybočení z normálu mne stojí hodně psychických sil a nervů.Neumím jak mnoho lidí nad problémem mávnout rukou s tím že ono se to nějak vyřeší, já mám vždycky strašný strach JESTLI se to vyřeší a jestli to řešení ustojím.
[11]: Mají pravdu. Vždy to nějak dopadne. A dopadne to úplně nejlíp, i když se Ti to nezdá. A čím "ošklivější" situace, tím Ti více dá. Na první pohled se to nezdá, člověk se lituje a říká třeba - proč zrovna já? Proč teď? A ono vše přijde v pravou chvíli a to dobré pochopíš později. Věř mi. Kdo třeba nechápe jemné náznaky nemoci, tomu se přitíží, přijde těžší nemoc a očekává se, kdy pochopí. Znám taky jednu, pořád spěchala, pořád hodně práce, až měli bouračku, byla chvilku v bezvědomí, to ji zastavilo. Jinak se zastavit nebo zpomalit neuměla. pak pochopila, co je jejím úkolem.
[12]: Já si prostě všechno strašně moc beru, já to vím. Ale neumím jinak. Nemyslím že by můj život byl hektický, že bych byla v jednom kole a že bych měla zpomalit. Ono je to naprosto opačně. Je línej a mám spousty času. Možná právě proto si všechno tak nějak víc beru a neumím to hodit za hlavu.
Moc se mi líbí ten růžový citát a posezení je přímo božské.
OdpovědětVymazatTakovou lavičku z fošny a litiny bych chtěla mít na zahradě
OdpovědětVymazatKrásná lavička a skvěle vyfocené zátiší, Vendy.
OdpovědětVymazat[3]:Na zamku v Litomysli
OdpovědětVymazat[2]:Ja se s tim denne alespon kazdej den utesuju ze mozna bude lip ....
OdpovědětVymazatTu lavičku znám hezké
OdpovědětVymazat[1]: Já si říkám že to snad je pravda a že prostě ta spokojenost a klid k nám snad jednou tou oklikou přeci jen doputují. Zatím to ale vypadá že to je oklika na mnoho let.
OdpovědětVymazat[7]: Vendy, já se meutěšuji, že spokojenost a klid k nám může přijít, ono už to ke mně přišlo. Vše pochází z vnitřního přesvědčení a pochopení.
OdpovědětVymazat[8]: Tak to se máš že tohle umíš. Já ne....
OdpovědětVymazat[9]: Dá se k tomu dojít, ale nevím, jak Tě to naučit. To se k tomu musí dojít. Mne už skoro nic nerozháže.
OdpovědětVymazat[10]: Za to mě skoro všechno . Sebeovládání nikdy nebyla moje silná stránka a smíření se situací už vůbec ne. Každé vybočení z normálu mne stojí hodně psychických sil a nervů.Neumím jak mnoho lidí nad problémem mávnout rukou s tím že ono se to nějak vyřeší, já mám vždycky strašný strach JESTLI se to vyřeší a jestli to řešení ustojím.
OdpovědětVymazat[11]: Mají pravdu. Vždy to nějak dopadne. A dopadne to úplně nejlíp, i když se Ti to nezdá. A čím "ošklivější" situace, tím Ti více dá. Na první pohled se to nezdá, člověk se lituje a říká třeba - proč zrovna já? Proč teď? A ono vše přijde v pravou chvíli a to dobré pochopíš později. Věř mi. Kdo třeba nechápe jemné náznaky nemoci, tomu se přitíží, přijde těžší nemoc a očekává se, kdy pochopí. Znám taky jednu, pořád spěchala, pořád hodně práce, až měli bouračku, byla chvilku v bezvědomí, to ji zastavilo. Jinak se zastavit nebo zpomalit neuměla. pak pochopila, co je jejím úkolem.
OdpovědětVymazatNedávno jsem vjel z boku širšími dveřmi k obvodnímu (praktickému) lékaři, a pozdravil. On říká: "Posaďte se." Já na to: "Děkuji, já už sedím."
OdpovědětVymazat[13]: Jsem ráda že to zvládáš s humorem
OdpovědětVymazat[12]: Já si prostě všechno strašně moc beru, já to vím. Ale neumím jinak. Nemyslím že by můj život byl hektický, že bych byla v jednom kole a že bych měla zpomalit. Ono je to naprosto opačně. Je línej a mám spousty času. Možná právě proto si všechno tak nějak víc beru a neumím to hodit za hlavu.
OdpovědětVymazatHm, to je krásná fotka.
OdpovědětVymazat[15]: To je taky možné, máš toho málo na starost a pak se vším zabýváš. Jak moje mamka, už nemá co řešit, tak pořád řeší mne!
OdpovědětVymazat[4]: ... že mě to nenapadlo!
OdpovědětVymazat[18]:
OdpovědětVymazatVelmi pěkná lavička, takovou bych si představovala do zahrady v bílém a k tomu stejně dělaný stůl a aspoň dvě židle.
OdpovědětVymazat[20]: Ty mají pro změnu v Dobříši na zámku v parku. Vypadají na některých místech naprosto kouzelně
OdpovědětVymazatHezké, jak si tam člověk ale sedne, nejspíš se rozhrnou pečlivě nasypané kamínky.
OdpovědětVymazat[22]: Těmi je tam vysypaná celá ta horní zámecká zahrada.
OdpovědětVymazat