Co všechno nám dokáží naši miláčkové připravit za překvapení .....

Po přečtení dnešního článku u Mengano o tom

co nový náhradní Terorista s příhodným jménem Kájínek dokáže

za psí kusy jsem si vzpoměla na nedávnou příhodu dosti působící nejen na nervy

mé dcery, ale i celé rodiny.

Jako už po několikáté k nám vezla Matýska na hlídání s tím, že nejdřív odvážela

partnera do Ústí na pánskou jízdu, pak směřovala k nám, dál měla v plánu že

tu přespí, v sobotu dopoledne vyzvedne opět partnera a pak budou pokračovat

ve víkendovém plánu jet na výlet kam ještě s nimi Mates nemohl. Jako zákon schválnosti

se ukázalo nejen počasí ale i chytrák Mates. V okamžiku kdy dcera dorazila, dorazila nad

Rybník i docela slušná bouřka a pořádný slejvák. Dcera tedy chvíli vyčkávala, a

když déšť poněkud zeslábl šla si otevřít bránu. V té chvíli ovšem začal opět déšť

plnou silou takže se dcera utíkala schovat do auta. Jenže ouha, nešlo otevřít.

A klíčky samozřejmě uvnitř. Takže vlítla honem domů a přemýšlela co se mohlo stát.

A záhy na to i přišla. Jelikož Octáva má zamykání zevnitř dost neprakticky na panelu

mezi sedačkami stačí jen málo, v tomto případě jedno Matesovo přeběhnutí a došlap

na tlačítko zámku a bylo vymalováno, resp. zamčeno. Řeknete si, no tak jí někdo může

odvézt pro náhradní klíče, jenže..... klíče od bytu zůstali spolu s kabelkou v autě,

já náhradní které mám nemohla za boha najít, další klíče měl u sebe dcery

partner který ovšem byl na panské jízdě. Ta představa jak před něj dcera předstoupí

před zraky kamarádů a řekne mu co se stalo byla hodně ponižující, ale nedalo se

nic jiného dělat. Syn tedy vzal svoje auto, jeli do Ústí pro klíče od bytu, z Ústí do

Litomyšle pro náhradní klíče, z Litomyšle zpět do Ústí vrátit klíče protože tam

mimo jiné byli i klíče od bytu rodičů kam šel přespat, z Ústí do Rybníka,

otevřít auto a zajet konečně do bezpečí na zahradu. Celou dobu totiž

stálo auto nastartované s warningy před domem alespoň trochu najeté na chodníku.

A celou dobu v něm byl i Mates na kterého jsem se chodila dívat jestli je v

pořádku. Přes rachot který dělaly velké kapky bušící do střechy, přes

hromy a blesky si ovšem spokojeně spal jakoby se nic nedělo. Jen když náhodou

byl vzhůru a uviděl deštník blížící se k okénku začal zuřivě štěkat, což

přiznáván jsem u něj doteď neslyšela. A zase asi dlouho neuslyším, protože

se po tomto štěkacím intermezzu navrátil ke své obvyklé němotě....... Jó,

jsou ti naši miláčkové šikulové, jen co je pravda!