Matýsek od Věže
*25.12.2010
+9.3.2015
Byl jsi náš kašpárek a sluníčko
Jsem rošťák i džentlmen, gaučák i sportovec, kamarád i hlídač, ale hlavně JSEM DANDÍK !
Jsem rošťák i džentlmen, gaučák i sportovec, kamarád i hlídač, ale hlavně JSEM DANDÍK !
Dej mu Pán Bůh šťastný psí nebe. Stonal dlouho nebo zemřel věkem? A co Bobeš?
OdpovědětVymazat[1]: Bylo mu necelých pět let a byl zdravej. A Bobeš ho má na svědomí. Poprali se a Matýskovi poškodil průdušnici. Až když jsme si pro něj večer jeli se ukázalo jak moc fatální to poškození bylo.On nikde neměl žádnou díru, ani kapku krve. O to to bylo horší.
OdpovědětVymazatJe ho moc škoda, byl to krásný pejsek Vendy drž se ...
OdpovědětVymazatTo je strašné, Vendy. Matýsek byl radostný pejsek a mně se moc líbil.
OdpovědětVymazatSmutné, smutné. A možná Bobeš nyní chodí a diví se, kde je jeho kamarád. Určitě mu nechtěl ublížit natolik. Všechna slova jsou zde zbytečná....čas třeba bolest zmírní a tu prázdnotu časem zaplní jiný pejsek. Matýsek byl moc hezký.
OdpovědětVymazat[5]:Byla to souhra několika nešťastných náhod. Měla jsem víc dávat pozor protože jsem věděla že je Mates smutnej a naštvanej když odjela dcera a on je z toho vždycky vykolejenej a reagoval neadekvátně. Jinej zatím ne. Muž je z toho hodně špatnej protože na sobě taky dost viseli. Ještě tu jsou ti zbylí dva tak nezůstaneme sami.
OdpovědětVymazatJe to jak rána z čistého nebe VendyW.
OdpovědětVymazatKrásný hafík, Vendí - je mi to líto...
OdpovědětVymazat[7]:To ano ..... a tím víc to je bolavé. Kdyby stonal dlouho tak by s tím člověk trochu počítal. Ale takhle najednou .....
OdpovědětVymazat[8]:I mě .....
OdpovědětVymazatVždycky se přesvědčuju, že to, co se děje, má nějaký smysl, jen je pro nás z našeho omezeného pohledu nepochopitelný. Někdy to prostě přichází příliš brzy a příliš rychle. U pejsků i u lidí .
OdpovědětVymazatMatýska je mi strašně líto, Vendy, stačí chvilka a všechno je jinak.
OdpovědětVymazat[2]: Zvířecí tragédie. Myslím, že i Bobešovi bude smutno, že kamarádovi tak nešťastně ublížil.
OdpovědětVymazatVendy , je mi těžko u srdce. Vím co prožíváš. My jsme se s Yorgou loučili když ji bylo 7 let. Jenže ona byla nemocná. Měla špatnou slezinu, a po jejím odstranění měla dvakrát podivný záchvat, nejspíš epilepsie po narkóze. Po tom druhém záchvatu už se z toho ne a ne dostat a tak jsme ji nechtěli trápit. Doktor to kapačkama stále prodlužoval, Ten poslední den už nemohla chodit, na čůrání jsme ji nosili v náručí, nemohla se vyčůrat a já už jsem nemohla vidět ty prosebný pohledy jejích očí tak jsme ve dvě v noci jeli na veterinu a nechali jsme ji uspat.Bylo to hrozné loučení. Vendy,vydrž, a Bobešovi odpust, jistě to neudělal ve zlém úmyslu.
OdpovědětVymazat[14]:Já se na Bobeše nezlobím, protože oni na tom měli vinu oba. Prostě se chovali tak jak se chovají psi ve smečce když jde o cokoli k jídlu. To spíš dcera ho teď nesnáší, Matýsek byl de facto její. Ona ho objevila když nám umřela jezevčička. O to je to horší pro nás protože přišel právě za naší Matyldičku. Zjišťuju že každý dlaší pejsek kterej k nám přijde je milovanej snad ještě víc než ten předchozí a je hýčkanější a každý ten odchod je o mnoho bolavější než ten před tím. Chtěla bych umět to co někteří lidé. Mají psa, ten odejde a oni jen pokrčí rameny a je hotovo. Jen nevím jestli oni vůbec toho psa po celý jeho život s nimi brali jako kamaráda a právoplatného člena rodiny nebo jen jako zvíře. Možná jsou na tom o dost líp než my kdo je milujeme. Víš, když je pejsek nemocnej bolí to, ale nějak to má svoje opodstatnění, ten odhcod člověk tak nějak čeká. Alr takhle ráz naráz to je hrozný. Pořád si říkáš tohle dělal a za chvíli už bylo všechno úplně jinak. Pořád něco čekáš a ono už to nepřichází.
OdpovědětVymazat[12]:od padesátky je každý další rok posranější a posranější. Manžel to nese taky strašně těžce, oni na sobě hodně viseli. Zakázal už další nové přírůstky domů a já se nedivím. Zatím tu jsou ještě Bobí s Báčou, sami nejsme ale Báčovi už je 12 let a labíci nejsou zrovna psi kteří se dožívají vysokého věku a u Bobího potřebujeme nechat udělat ještě jedny testy aby se zjistilo jestli ty hnusný diagnózy z minulých testů jsou to co ty testy ukázaly nebo ne. A ani jedna z těch možných diagnóz neslibuje nic pěkného.
OdpovědětVymazat[13]:Antická zvířecí tragédie .....
OdpovědětVymazatJe to moc smutné, ta strašná beznaděj, když někdo nečekaně odejde. A najednou prázdnota. Všude ho určitě vidíš a říkáš si, proč??
OdpovědětVymazat[18]: Zítra by to byli čtyři roky co byl u nás..... . Máš pravdu, je tu strašně ticho, nikdo mi nehlodá palce u nohou když se zouvám a netancuje dokola u dveří když je pouštím ven. Každej ze psů co jsme měli byl originál a je po něm napořád velká prázdnota, ale Mates byl opravdu vyjímečnej a to nejen zjevem ale i chováním. I když právě na to svou neústupnost a neochotu se podřídit tak tvrdě doplatil.
OdpovědětVymazatPodobného mi máme, už tomu bude veru 25 rokov. To je vek, na jazvečíka, však?. On nám síce "odišiel" náhle vo svojich stále hravých 17 rokoch- dosiahol na jazvečíka v zdraví matuzalemský vek. Ale, pretože to bol člen rodiny, nedala som jeho telíčko na kopu mrcin do kafilerky, ale pekne ho uložila do zeme u priateľov na záhrade... nasadila tam krásne biele margarétky. Pretože o jeho "pochovaní" nemám doklad, urobila som to sama, tak mi mestský úrad neuznal že on nie je a žiada stále platiť. Už sa mi vyhráža exekúciou... Po jeho odchode, napriek jeho veku pre mňa veľmi bolestivom, som sa zaprisahávala, že už žiadneho psa - miláčika . Teraz ich mám okolo seba 4. A pribudne piaty.Napriek tomu, že viem, ako bolí odchod psieho kamaráta, stále znova a znova sa do nich zamilovávam. Ten Váš chudáčik, Vás mohol ešte tešiť aj celé desaťročie. Veľmi smutné.
OdpovědětVymazat[20]:Tak to mi taky máme všechny naše broučky na zahradě. No ani nevím jak to bude s tím neplacením. Co budou chtít nebo ne. Když odešla jezevčička tak se za něcelý měsíc dovezl Matýsek a jelikož manžel za ní omylem zaplatil problém nebyl. Ale teď se s novým pejskem nepočítá tak nevím jak to na obci vezmu. Já bych si zas nemohla jít do útulku pro pejska, protože bych si neuměla vybrat a chtěla bych pomoct všem....
OdpovědětVymazat[16]: Tu zkušenost mám taky, Vendy.
OdpovědětVymazatTo jsou smutné zprávy Wendy, držte se, je fajn, že je vás na tu bolest víc a můžete se navzájem o sebe opřít.
OdpovědětVymazatTak to je mi moc líto
OdpovědětVymazatVendy je mi moc líto, co musíš prožívat, už jsem to v životě zažila čtyřikrát a člověk si nezvykne, je to stále těžší.
OdpovědětVymazatJe to smutné a bulím. Vzpomínám na bratrova pejska, který přes veškerou péči neteře zemřel doslova smutkem po smrti bratra, stále vzpomínáme na naši tříbraevnou kočičku Žofinku a už je to přitom dost let, nedávno odešel stářím krásný pes Mates rodině nejstaršího syna. Mají hrobeček za domem i s předešlým psem Filipem- také zestárl v rodině syna. Je jim smutno, ale pokud si vezmou dalšího psa, tak zase jen shibu - prý. Nejen lidé blízcí, ale i blízcí miláčci člověku chybí.
OdpovědětVymazat[26]: [26]:Víš já si říkám že snad není něco se mnou v pořádku. Tady mě drží smutek a bolest pod krkem úplně strašně ale když umřel tatínek tak jsem to tak neprožívala. jestli to bylo tím že jsem byla už přes dvacet let z Prahy pryč a viděla ho jen občas, za to Matýsek byl pořád kolem. nevím. Ale vím že to je stokrát bolavější. Navíc si dávám za vinu že jsem nebyla rychlejší a nesáhla po nich hned. Možná by mě pokousali ale Matýsek by byl naživu.
OdpovědětVymazat[25]:Tohle bylo taky počtvrté s pejskem a už nám odešlo za tu dobu sedm kočiček. Ale opravdu se na to nedá zvyknout. Možná sńad trochu připravit na tu možnost když je nemocný. Ale zdravý a mladý vždycky nesmírně bolí a chybí.
OdpovědětVymazat[24]:Když jsem ho fotila před těmi pár dny netušila jsem že to bude poslední fotka. Aspoň že je ..... díky.
OdpovědětVymazatPět let, tak to byl ještě mladej. Vážně špatná souhra okolností, jak jsem tu četla v komentářích. Věřím, že vám bude hodně chybět, je to krásný veselý pejsek, aspoň podle fotek...
OdpovědětVymazat[27]: Vendy, to bylo tím, že jste byli od sebe pryč a viděla jsi ho jen občas. Sice to zasáhne, ale ne tak, jako kdyby byl s vámi a viděla jsi ho každý den.
OdpovědětVymazat[30]: Byl to kašpárek a sluníčko. Hravej ale i svéhlavička a na to doplatil.
OdpovědětVymazatTo je mi, Vendy, líto. Ať je brzy lépe...
OdpovědětVymazatááá, to je smutné,
OdpovědětVymazatVendy, to je mi líto. Tyhle nečekaná úmrtí jsou nejhorší.Je mi z toho moc a moc smutno. Když vidím ty fotky, takový mladý pejsek, jenomže člověk prostě nic nenadělá... Myslím na tebe...
OdpovědětVymazat[35]: Je to tak. Navíc se těžko člověk smiřuje s tím že se to stalo doma, u mejch nohou. V pondělí umřel a ve středu to byly čtyři roky co jsme si ho dovezli.
OdpovědětVymazat[34]: To ano .....
OdpovědětVymazat[33]: Snažíme se to nějak už vstřebat a neohlížet se, ale jde to hodně těžko.
OdpovědětVymazat[16]: Od té doby, co jsem nechala uspat Baskiho, žádného pejska už nemám. Kočky mi odcházely tak nějak samy, každou jsem obrečela. Nejhorší to bylo s Mazlunkem, kterého jsem musela nechat utratit, nechtěla jsem už žádné zvíře. Pak mi přistál doma Sametka, je to ňuňa a jsem ráda, že ho mám, ale jestli se ztratí i ten, už si na tu myšlenku zvykám a myslím že po Mazlunkovi už mě žádný zvíře tak nevezme. Je fakt, že nemít doma žádné zvířátko je taky hodně smutné, takže, až nebudu mít žádnou kočku, možná si nějakou vezmu, nebo nějakýho malýho pejska, ale nehrotím to. Co nedokážu - když mi odejde domácí mazlík, hned si sehnat štěně nebo kotě a nahradit ho. Někteří to dokážou, já teda ne. Říkám si - možná, časem.
OdpovědětVymazat[39]: Já ososbně už bych hledala zase jezevčí štěně, je tu strašně mrtvo. Bak už moc na hraní a srandu není a Bobeš je nějakej skleslej, jako by tušil že to je jeho vina. A myslím že mu Maťulka chybí. Jenže muž řekl ne. Je fakt že on to nese asi ještě hůř protože byli na sebe s Maťulkou hodně zvyklí. Navíc vím že má i spousty dalších problémů a tohle mu rozhodně nepřidává.
OdpovědětVymazatTo je mi moc líto! Držím pěsti a přeji, ať je brzy zase líp.
OdpovědětVymazatpodle názvu jsem tušila, ale přála jsem si, aby to bylo něco jiného.......to vždycky bolí...
OdpovědětVymazat[40]: Myslím, že Bobeš je skleslej, protože tam Maťulka prostě není, chybí mus. Co mně vadí, ty konce. Už prostě nechci pohřbívat dalšího psa, ani další kočku. I když kočky si to většinou odbudou někde o samotě, takže jen málokdy jsem byla přímo u toho. Ale i to stačilo. A když se kočka ztratí, tak si říkám, je mrtvá, a přemýšlím, jak umřela, jestli normálně, nebo ji někdo umlátil, nebo ji někdo podřezal, nebo ji někdo otrávil. Lidi jsou hovada. A myslím, že přijde čas, kdy z těchto důvodů nebudu chtít už žádné zvíře a radši si koupím plyšáka. Ten sice nemluví, ale ani neuteče, ani neumře.
OdpovědětVymazat[40]: P.S. i v tomhle tvého muže chápu, když si vytvoříš vztah ke svému zvířátku a ono tu najednou není, je to šok a nenávratná ztráta.
OdpovědětVymazatTo je smutný, je mi to líto.
OdpovědětVymazat[15]: Bojím se toho, až nás jednou bude opouštět Sára. Oproti Yorze je mnohem mazlivější, přítulnější i poslušnější. Yorga byla trochu odtažitá, pohladit se nechala jen když ona měla zájem. Kdežto tohle zvířátko na každé pomazlení čeká a když nepřichází, vynutí si je. Každou návštěvu miluje a nedá pokoj, dokud si ji nevezme(klacka téměř dvacetikilového) na klín. To je nejspokojenější.Matýsek bude chybět i když jste neměli jen jeho.Ty první týdny a měsíce jsou nejhorší. Když vidíš, že jeho oblíbená místa jsou prázdná. Ať chceme nebo nechceme, jsou to rovnocenní členové rodiny.Ale to pochopí jedině pejskař. Kdo psa nikdy neměl je o mnohé ošizen a toto nepochopí.
OdpovědětVymazat[46]: To je přesně to co postrádám. Ani Bak ani Bobeš nejsou takoví. Ale Matýsek byl malej stolker, pořád si ho měla za zadkem, ke každému se tulil, s každým byl hned kamarád. I když také dokázal být pěkně tvrdohlavej a občas po nás i pěkně zostra vyjel, ale byl ze všech nejhravější a nejkontaktnější.
OdpovědětVymazat